Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 58/2021-23

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 18.781,54 Kč / úvěr

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 18.781,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.781,54 Kč od 26. 11. 2020, se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: 3703-226341/0710, variabilní symbol, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 18.781,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.781,54 Kč od 26. 11. 2020, se zamítá. II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: 3703-226341/0710, [variabilní symbol], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 18.781, 54 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 2. 2019. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) poskytnul žalované úvěr v celkové výši 25.300 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této Smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku ve výši 8,62 % měsíčně a poplatku za čerpání ve výši 12,50 % z částky každého čerpání úvěru. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle , , ve znění pozdějších předpisů.

4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze y předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní y předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:

A) Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 25. 2. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 25.300 Kč, což prokazují k důkazu provedené historie transakcí, jež prokazují kdy a jakou částku žalovaná jako úvěr čerpala. Žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této Smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku ve výši 8,62 % měsíčně a poplatku za čerpání ve výši 12,50 % z částky každého čerpání úvěru.

B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.

C) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 25. 2. 2019, je třeba s ohledem na ustanovení č. , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ “) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení .

6. Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) poskytnul žalované úvěr v celkové výši 25.300 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatku za čerpání. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s  a násl. .

13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz a násl. ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje . Oproti příloze směrnice ustanovení mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).

15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 262,91 %, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle . Žalovaná měla vrátit vedle jistiny úvěru také smluvní úrok ve výši 8,62 % měsíčně, tedy 103,44 % ročně a dále poplatek za čerpání ve výši 12,50 % z částky každého čerpání úvěru.

17. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. , v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 23. 4. 2021, č. j. -8, k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně v podání ze dne 17. 6. 2021 uvedla, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, ověřil doklad totožnosti předloženého žalovanou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Sod je toho názoru, že žalobkyně neprokázala uvedeným postupem, zda před uzavřením smlouvy o úvěru měla informaci o tom, zda žalovaná měla reálně na splácení úvěru dostatek finančních prostředků. Z tohoto důvodu taktéž soud pokládá smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by postupovala v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

18. Podle tvrzení žalobkyně se žalované dostalo plnění ve výši 25.300 Kč v souladu s neplatnou smlouvou. příjmení soud mohl na základě neplatné smlouvy vypořádat mezi účastníky případné bezdůvodné obohacení, bylo třeba znát, kdy a jakou částku žalovaná na dluh uhradila, na jakou pohledávku nebo její část žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) částky uhrazené žalovanou použila. Soud proto usnesením ze dne 23. 4. 2021, č. j. -8, včetně poučení o možném neúspěchu ve věci pro případ nesplnění povinnosti tvrdit pro posouzení věci právně významná stvrzení, vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ve smyslu výše uvedeném (včetně důkazních návrhů). Žalobkyně v podání ze dne 17. 6. 2021 uvedla, že podle nejmladší faktury (platební informace s datem splatnosti k 25. 11. 2020 na částku 19.181,54 Kč) dlužila žalované podle této faktury tam uvedenou částku již sníženou o případné úhrady. Na účet žalob\kně pak žalovaná uhradila 400 Kč. Z předložené platební informace je zřejmé, že žalovaná měla dlužit částku 19.181,54 Kč, přitom z historií transakcí je zřejmé, že žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 25.300 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že není možné zjistit, kolik a kdy žalovaná žalobkyni uhradila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání dne 28. 6. 2021 nedostavila, nemohl jí soud opětovně vyzvat k doplnění potřebných skutkových tvrzení a neměl tak potřebná právně významná tvrzení o tom, jaké částky, kdy a na jakou část dluhu již žalovaná uhradila, aby mohl případné bezdůvodné obohacení vypořádat ve smyslu ust. § 2993 o. z. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako celek.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , . Úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto jí soud tyto nepřiznal.

20. Jelikož soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, uložil soud žalobykni povinnost doplatit soudní poplatek podle položky 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.