Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 150/2021-125

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 33 433,92 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v částce 8.713,92 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro požadavek žalobkyně na zaplacení částky 12.720 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 12.000 Kč od datum do datum zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se co do požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v částce 8.713,92 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se pro požadavek žalobkyně na zaplacení částky 12.720 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 12.000 Kč od [datum] do [datum] zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.720 Kč, sestávající z dlužné jistiny v částce 12.000 Kč, dlužných poplatků v částce 2.640 Kč za správu úvěru a v částce 720 Kč za hotovostní výběr splátek a částky 3.360 Kč jako úrok z úvěru za dobu od datum do datum a dále zaplacení částky 14.713,92 Kč jako smluvní pokuty 0,1% denně z částky 18.720 Kč za období od datum do datum. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba jako úvěrující na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaný nevrátil. Úvěrující poté část závodu zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů převedl na společnost právnická osoba Následně právnická osoba anonymizována čtyři slova postoupila pohledávku za žalovaných společnosti právnická osoba, a ta poté žalobkyni. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala nahlédnutím do příjmení a NRKI, kde žalovaný nebyl veden, a dále vycházela z informací získaných od žalovaného.

2. Žalobkyně vzala před zahájením jednání ve věci samé žalobu co do požadavku na zaplacení smluvní pokuty v částce 8.713,92 Kč zpět. Dle ustanovení , 4 , dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nevyžaduje se souhlas ostatních účastníků se zpětvzetím návrhu. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil (výrok I).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy č. 3 2017 ze dne datum ve znění příloh má soud prokázáno, že právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 12.000 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru 2.640 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč, tedy celkem částku 20.760 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1.560 Kč počínaje následujícím měsícem po uzavření smlouvy. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že mu částka 12.000 Kč byla úvěrujícím poskytnuta.

5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne datum písemně prohlásil, že je zaměstnaný, dosahuje příjmu 19.000 Kč čistého měsíčně, je ženatý, má 3 děti, příjem celé domácnosti činí 26.000 Kč, bydlí v nájemním bytě, nájem činí 7.000 Kč měsíčně a služby 3.300 Kč měsíčně. Nájemní smlouva je uzavřena ústně, žalovaný předložil příjmové pokladní doklady na nájemné v částce 10.300 Kč měsíčně za období březen až květen 2017. Dle mzdového výměru a pracovní smlouvy ze dne datum žalovaný pracoval jako operátor výroby a byla mu stanovena hodinová mzda v částce 145 Kč. Mzdové lístky jsou z období od června do srpna 2016.

6. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum a seznamu úvěrových smluv ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku soud zjistil, že část závodu společnosti právnická osoba obsahující mimo jiné i práva a povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy č. 3 2017 ze dne datum byla převedena na společnost právnická osoba

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a právnická osoba, bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným vyplývajících z úvěrové smlouvy č. 3 2017 ze dne datum.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným vyplývajících z úvěrové smlouvy č. 3 2017 ze dne datum.

9. Z dopisu ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně v souvislosti se smlouvou č. 3 2017 ze dne datum dopisem odeslaným dne datum vyzval žalovaného k úhradě s upozorněním na možnost vymáhání.

10. Dle , (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi úvěrujícím právnická osoba a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda úvěrující řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Úvěrující smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí číslo a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

19. V projednávaném případě pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že úvěrující při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Úvěrující při prověřování úvěruschopnosti postupoval zcela formálně a spokojila se s tím, co o příjmech žalovaného zjistila z výplatních pásek za období před zhruba jedním rokem. Jeho skutečné výdaje, kromě nájemného, ani majetkové poměry nijak nezjišťoval ani neověřoval. Žalobkyně nijak neprokázala, že by v úvěrující z dostupných registrech dlužníků nebo exekucí jakkoliv ověřil existenci a výši dluhů žalovaného. Žalobkyně nepředložila žádné negativní výstupy z příslušných databází dlužníků. Postup úvěrující tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Skutečnost, že žalovaný úvěrujícího informoval o příjmu v částce 19.000 Kč čistého měsíčně a o 3 nezaopatřených dětech musela sama o sobě budit důvodné pochybnosti, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet. Pokud by úvěrující postupoval odborně a s řádnou péčí, nemohl by dospět k jinému závěru, než že žalovanému nelze úvěr poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Výdaje žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když úvěrující poskytl žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

20. Jestliže úvěrující přes neplatnost smlouvy poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo mu ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně svoji aktivní legitimaci prokázala smlouvami o postoupení pohledávek, na základě kterých byla pohledávka úvěrujícím postoupena žalobkyni. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil, zbývá mu k úhradě částka 12.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 12.000 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení dopisem odeslaným dne datum, který se dostala do jeho dispozice dne datum. Soud proto žalobě co do částky 12.000 Kč vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť odeslání dřívější výzvy k plnění žalobkyně neprokázala. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p. a. (výrok II.). Pokud se pak týká uplatněného nároku na smluvní pokutu v částce 6.000 Kč, jedná o závazek, který je závislým na existenci závazku hlavního, v daném případě smlouvy o úvěru. Jestliže žalobkyně tento hlavní závazek soud shledal neplatným, nemohl být důvodným ani jeho požadavek na zaplacení smluvní pokuty. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvní pokuty a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaný nicméně v řízení zůstal nečinný a neučinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.