Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 250/2020-62
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 22 156,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 353,18 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 13 803,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 22 428,34 Kč od 25. 5. 2020 do 15. 6. 2020 a z částky 22 156,48 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 661,56 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 353,18 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 13 803,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 22 428,34 Kč od 25. 5. 2020 do 15. 6. 2020 a z částky 22 156,48 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 661,56 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky shora s příslušenstvím žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2020. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 3. 12. 2016 rámcovou smlouvu číslo podle níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 14. 2. 2016 uzavřeli účastníci dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl žalobkyní schválen pod č. anonymizováno a dne 14. 2. 2016 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru v celkové výši 557 Kč skládající se ze splátky jistiny a sjednaného úroku 15,9 % p.a., a to vždy k 25. dni měsíce od 25. 1. 2017. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 25. 12. 2024. Splátky od 25. 1. 2017 do 25. 2. 2020 byly splaceny, na splátku 25. 3. 2020 bylo uhrazeno pouze 1,78 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, proto došlo dne 25. 5. 2020 k zesplatnění úvěru. Nesplacená jistiny tehdy činila 22 428,34 a nesplacený úroky 868,74 Kč. Dne 16. 6. 2020 byla uhrazena žalovaným částka 479,04 Kč. Ke dni podání žaloby činil dluh na jistině 22 156,48 Kč, dále žalovaný dlužil úrok 15,9 % z 22 428,34 Kč od 25. 5. 2020 do 15. 6. 2020 a z 22 156,48 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z 22 428,34 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně požadovala dále kapitalizovaný smluvní úrok za období 25. 2. 2020 – 24. 5. 2020 ve výši 661,56 Kč. Výdaje žalovaného zkoumala žalobkyně na základě informací z interních a externích databází a informací z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který žalovaný udělil v rámcové smlouvě. Bylo zjištěno, že žalovaný v době žádosti o úvěr u žalobkyně neměla žádné další splátky úvěrových produktů. K výdajům žalovaného (výdaje na živobytí, nájemné, doprava, kurzy, záliby, atd.) žalobkyně uvedla, že používá sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr, které mj. pracují s informacemi o rodinném stavu, vyživovacích povinnostech či dosaženém vzdělání klienta. Žalobkyně také pracovala s částkou životního minima ve výši 3 410 Kč a částkou životního minima 2 140 Kč pro další vyživovanou osobu. Jelikož žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že vyživuje jednu další osobu, pracovala žalobkyně s částkou 5 550 Kč, které zohlednila jako nevyhnutelné výdaje žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k věci ničeho neuvedl. Bez omluvy se nedostavil k nařízenému jednáním. Předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2 , 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) dne 26. 3. 2021 na adresu uvedenou v informačním systému. Soud proto jednal a věc rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
3. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:
4. Rámcovou smlouvou číslo ze dne 3. 12. 2016 bylo prokázáno, že žalovanému byl mj. aktivován běžný účet č. bankovní účet Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dodatkem číslo k této rámcové smlouvě ze 14. 12. 2016, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami, Ceníky, Podmínkami, bylo prokázáno, že žalovanému byl dne poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč na 97 měsíců, který se žalovaný zavázal splácet měsíčně po 557 Kč vždy k 25. dni v měsíci, a to od 25. dne v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Úroková sazba byla ujednána účastníky ve výši 15,9 % ročně, bonusová sazba činila 9,90 % ročně. Celkem měl žalovaný uhradit 53 493,81 Kč v případě základní úrokové sazby.
5. Z úvěrové zprávy z 3. 12. 2016, potvrzení o výši příjmu, aplikačních dat, výpisu z běžného účtu žalovaného za období 14. 12. 2016 soud zjistil, že v den uzavření dodatku číslo k rámcové smlouvě ohledně úvěru žalovaný obdržel na svůj účet částku 30 000 Kč, že k 10. 12. 2016 byl žalovaný v pracovním poměru uzavřeným na dobu neurčitou, že jeho čistý měsíční příjem činil v průměru 9 772 Kč, žalovaný neměl jiné splátkové povinnosti, neboť 3. 12. 2016 mu byla zamítnuta žádost o 50 000 Kč a 2. 12. 2017 mu byla zamítnuta žádost o převedení půjček ve výši 26 818 Kč, žalovaný byl svobodný, s výdaji 4 500 Kč měsíčně na bydlení a 1 500 Kč na léky, jídlo, dopravu. Další příjem žalovaného, avšak bez doložení, měl dle záznamu žalobkyně činit 15 000 Kč od 1. 6. 2016 do 1. 3. 2018.
6. Splátkovým kalendářem a přehledem plateb bylo prokázáno, že měsíční splátky 557 Kč splatné od 25. 1. 2017 vždy k 25. dni v měsíci splácel žalovaný až do 25. 2. 2020 z podstatné části v termínu, když uhradil celkem 38 splátek po 557 Kč, a dne 25. 3. 2020 uhradil 1,78 Kč, tj. celkem 21 167,78 Kč. Dne 16. 6. 2020 uhradil ještě částku 479,04 Kč Celkem tedy uhradil 21 646,82 Kč.
7. Dopisem ze dne 25. 5. 2020 (předžalobní výzva) vč. podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně dne 27. 5. 2020 zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl současně upozorněn na možné soudní řízení.
8. Z přehledu nákladů soud zjistil, že žalobkyně za vymáhání dluhu účtuje celkem 592,20 Kč na nákladech za 20 dnů vymáhání.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ Obč.Z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1969 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
12. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla podle rámcové smlouvy, ve znění dodatku číslo peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 15,90 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky včetně navýšení splatit v 96 měsíčních splátkách po 557 Kč splatných od 25. 1. 2016 vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný poskytnuté prostředky řádně nesplácel, když uhradil pouze 21 167,78 Kč, tedy 38 splátek po 557 Kč a zčásti 39. splátku ve výši 1,78 Kč a dne 16. 6. 2020 pak ještě 479,04 Kč, celkem tedy 21 646,82 Kč.
18. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
19. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
21. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
22. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z výdajů 4 000 Kč. Při zjišťování jeho výdajů bylo nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Banka měla k dispozici toliko informaci i výši příjmu, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů. Žalovanému byla v den uzavření rámcové smlouvy zamítnuta žádost o úvěr ve výši 50 000 Kč, což také svědčí o tom, že ani pro žalobkyni uváděné příjmy žalovaného 9 772 Kč a 15 000 Kč nebyly dostatečně pro poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč. Soud uznává, že je nepochybné, že rozdíl mezi původně požadovanými 50 000 Kč a následně poskytnutými 30 000 Kč je poměrně velký. Dle soudu žalobkyně neověřila úvěryschopnost žalovaného řádně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v době uzavírání předmětného dodatku k rámcové smlouvě byl sice zaměstnán, ale doložil pouze měsíční příjem 9 772 Kč, další příjem 15 000 Kč doložen nebyl a pokud by byl, tak daný pracovní poměr žalovaného měl trvat pouze do 1. 3. 2018, ač splácet úvěr měl žalovaný až do r. 2024. Žalovaný měl žalobkyní uváděné výdaje 4 500 Kč na bydlení a 1 500 Kč na jídlo, dopravu atd. Výdaje žalovaného nebyly ničím podložené a jeví se soudu značně podhodnocené i s přihlédnutím k tomu, že žalovanému v době poskytnutí úvěru bylo 31 let, měl jistě nějaké záliby, potřeboval ošacení, hygienické potřeby apod. a těžko si lze představit, že by toto vše pořídil za 1 500 Kč měsíčně.
23. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Banka poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil toliko 21 646,82 Kč. Proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částky, tedy částku 8 353,18 Kč, a to i s úroky z prodlení dle žalobního žádání. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 13 803,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 22 428,34 Kč od 25. 5. 2020 do 15. 6. 2020 a z částky 22 156,48 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 661,56 Kč, soud žalobu zamítl.
25. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve prospěch procesně úspěšnějšího žalovaného. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.
26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku, lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.