Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
20 C 38/2021-27
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení zákonných úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 4. 3. 2019 do 1. 6. 2020, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení zákonných úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 4. 3. 2019 do 1. 6. 2020, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu Rámcové smlouvy o úvěru číslo ve spojení se smlouvou o úvěru číslo kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována prostřednictvím databáze SOLUS, v kartě klienta byly zaznamenány pravidelné příjmy a výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum poskytla částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 3. 3. 2019 Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 3. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba podepsala se žalovaným dne datum rámcovou smlouvu o úvěru číslo ve které byly vymezeny podmínky pro poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. V rámcové smlouvě bylo uvedeno, že na základě registrace provedené na internetových stránkách úvěrujícího může žalovaný přistupovat do svého uživatelského účtu a požádat si o poskytnutí úvěru, a to převodem na jeho bankovní účet. Dle čl. 9 rámcové smlouvy, za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení byl žalovaný povinen zaplatit úvěrujícímu úrok ve sjednané výši 1 Kč (výpis z běžného účtu). Platba úroku z úvěru byla zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný povinen úvěrujícímu vrátit bezhotovostně v jediné splátce na bankovní účet úvěrujícího. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z profilu žalovaného jako uživatele bylo zjištěno, že tvrdil, že jeho ostatní půjčky a úvěry činí 13 524 Kč, jeho příjem měsíčně činí 17 800 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 6 000 Kč. Z výplatní pásky bylo ověřeno, že žalovaný byl zaměstnán, na účet mu chodila čistá mzda ve výši 17 954 Kč, ve mzdě byla zahrnuta mimořádná prémie 5 000 Kč. Rovněž žalovaný předložil výpis z účtu, který byl nečitelný. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti dne datum z titulu smlouvy o úvěru číslo finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na jím uvedený bankovní účet formou bezhotovostního převodu. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný má poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 28. 2. 2019 (anonymizováno dní). V souvislosti s tím právní předchůdkyně žalobkyně vystavila pro žalovaného fakturu číslo se splatností dne 3. 3. 2019. Provize za přidělení úvěru činila 1 200 Kč, na kterou žalovaný současně obdržel 100 % slevu. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 26. 5. 2020, ve kterém byl současně vyzván předžalobní upomínkou k zaplacení celkové dlužné částky do tří dnů. Tento dopis byl žalovanému odeslán 26. 5. 2020.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se
úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit
úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 580 odst. 1 o. z.,
neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje
zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
11. Příjmy žalovaného byly ověřeny prostřednictvím předloženého výplatní pásky. Výdaje žalovaného ověřeny nebyly, když byl doložen pouze nečitelný výpis z účtu. Rovněž nebyly objasněny další půjčky a úvěry žalovaného, ani nebylo předloženo a doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně nahlížela do známých databází dlužníků. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit výdajovou stránku žalovaného. Nebyly ověřovány ani náklady spojené s bydlením, jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, když mezi ověřenými dokumenty není ani doklad SIPO.
12. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pročež mu poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem.
13. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný z této částky neuhradil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží celou poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 5 000 Kč. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 4. 3. 2019, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně až od 2. 6. 2020. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (žalovanému odesláno dne 26. 5. 2020), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo dne 29. 5. 2020, žalovaný byl povinen plnit do tří dnů, tj. do 1. 6. 2020. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 4. 3. 2019 do 1. 6. 2020.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen co do nepatrné části. Celkové náklady řízení v posuzované věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady činí celkové náklady (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) 1 489 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.