Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 156/2020-45
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.460 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.635,60 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 8.880 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.399,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.998,12 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.353,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 11.813,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1.740 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 378,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.121,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.339,88 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok
23,72 % ročně z částky 1.339,88 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.460 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.635,60 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 8.880 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.399,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.998,12 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.353,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 11.813,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1.740 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 378,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.121,20 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.339,88 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 1.339,88 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 17.080 Kč s příslušenstvím, a to z titulu dvou uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, dne 27. 8. 2015 a dne 5. 5. 2015. Pokud se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 8. 2015
číslo (v žalobě nesprávně uvedeno smlouva o půjčce, ačkoliv tato terminologie byla opuštěna platností a účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. k 1. 1. 2014), na základě které předchůdce žalobce žalované poskytnul peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Za tuto jistinu se žalovaná zavázala uhradit částku 1.680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč. Na tuto smlouvu žalovaná uhradila celkem 5.540 Kč, poslední platba byla uhrazena 22. 3. 2016. Nejpozději měla žalovaná uhradit celkovou dlužnou částku ke dni 6. 10. 2016. Na tuto smlouvu žalobce, na kterého byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, požaduje: dlužnou jistinu 11.813,58 Kč, dlužné úhrady ve výši 3.526,42 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8.998,12 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3.035,25 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné částky ve výši 11.813,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 11.813,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Pokud se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (rovněž uvedena nesprávná terminologie„ smlouva o půjčce“) ze dne 5. 5. 2015, tak na základě této smlouvy poskytnul právní předchůdce žalobce žalované prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jak jistinu, tak navíc částku 1.120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem 12.180 Kč. Žalovaná měla celkovou dlužnou částku zaplatit dne 14. 6. 2016, rovněž tato pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce (smlouva ze dne 6. 12. 2019). Po žalované je požadováno: dlužná jistina 1.339,88 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 400,12 Kč a dále blíže specifikované příslušenství pohledávky spočívající v zákonných úrocích z prodlení, smluvních úrocích z prodlení a jejich kapitalizaci.
3. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané:
-) dne 5. 5. 2015 byla mezi společností právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 8.000 Kč; žalovaná se zavázala vrátit jak jistinu, tak poplatky spočívající v : poplatek za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, úrok ve výši 1.120 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Na uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru bylo žalovanou uhrazeno celkem 12.180 Kč.
-) dne 27. 8. 2015 byla mezi týmiž účastníky tj. společností právnická osoba a žalovanou uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalované poskytnuto 12.000 Kč a žalovaná se zavázala kromě jistiny hradit poplatek v celkové výši 8.880 Kč sestávající z: poplatek za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč, úrok ve výši 1.680 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč. Na tuto smlouvu bylo ze strany žalované uhrazeno 5.540 Kč.
5. Usnesením zdejšího soudu č. j. 13 C 156/2020-30 ze dne 4. 1. 2021 byl žalobce vyzván, aby tvrdil a prokazoval, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce byl poučen, že pokud nebude soudu řádně doloženo posouzení úvěruschopnosti žalované, bude na sjednané smlouvy o úvěru nahlíženo, jako na neplatné viz § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.
6. Ve svém podání doručeném soudu dne 28. 1. 2021 bylo ve vztahu k oběma smlouvám uvedeno, že právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele nebo nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Pokud se jedná o informace u smlouvy ze dne 27. 8. 2015, pak žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako obsluha ve právnická osoba šenk s měsíčním příjmem 16.000 Kč, žije v podnájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. U smlouvy ze dne 5. 5. 2015 je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako servírka ve právnická osoba příjmení, její měsíční příjem činí 21.000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti.
7. Pokud se jedná o kartu zákazníka ze dne 4. 5. 2015 (tedy předcházející smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 5. 2015) pak je zde uvedeno, že žalovaná pracuje u zaměstnavatele jméno příjmení, IČO jako servírka, její mzda je 12.000 Kč, další příjmy činí 9.000 Kč, nájem hradí 3.500 Kč, výdaje domácnosti 2.500 Kč, spoření 1.500 Kč, výdaje na telefon 600 Kč. Žádná z informací uvedených v kartě zákazníka není doložena či prokázána jinak, je pouze tvrzena. Pokud se jedná o kartu zákazníka ze dne 27. 8. 2015, tak je zde uvedeno, že mzda žalované u zaměstnavatele (jméno anonymizováno, obsluha anonymizována dvě slova) činí 10.000 Kč měsíčně, další příjmy jsou ve výši 6.000 Kč, nájem činí 8.000 Kč, výdaje domácnosti 4.000 Kč a výdaje na telefon 400 Kč. Rovněž tady žádná z informací není doložena listinami nebo jiným způsobem, tzn. příjmy a výdaje žalované, jakožto spotřebitele jsou pouze tvrzeny.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným) došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru.
13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
14. Pokud se jedná o vyhodnocení spotřebitelského úvěru ve vztahu k zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.
15. Pokud se jedná o vyhodnocení obou smluv o spotřebitelském úvěru, a to jak ze dne 5. 5. 2015, tak ze dne 27. 8. 2015, je třeba dojít k závěru, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, nepostupoval řádně dle platných právních předpisů při sjednávání spotřebitelského úvěru, a to zejména ve vztahu k § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Ani v jedné kartě zákazníka není pověřena, resp. doložena žádná ze skutečností týkajících se příjmů či výdajů žalované, jakožto spotřebitele, když mzda včetně dalších příjmů je pouze tvrzená, rovněž lze rozporovat i uvedené výdaje. Navíc při srovnání obou smluv, které byly uzavřeny v rozmezí 3 měsíců, jsou příjmy uvedeny v odlišné výši, rovněž i další příjmy se mění, přičemž není zřejmé, z jakého důvodu došlo k poklesu příjmů, když žalovaná měla mít ve stejné době stejného zaměstnavatele. Rovněž výše výdajů se liší v obou kartách zákazníka, a to jak informace týkajících se nájmu, tak výdaje na domácnost, spoření či výdaje na telefon. Za daného stavu věci je zřejmé, že pokud byly nějakým způsobem zjišťovány příjmy a výdaje žalované, jakožto spotřebitele, nebyly řádným způsobem vyhodnoceny a v rámci probíhajícího řízení nebyly informace vůbec doloženy. Za tohoto stavu věci tak soud vyhodnocuje uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 5. 2015 a 27. 8. 2015, jakožto neplatné.
16. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 5. 5. 2015, bylo tvrzeno již v návrhu, že na tuto smlouvu žalovaná uhradila celkem 12.180 Kč. Pokud bylo prokázáno, že žalovaná na základě smlouvy ze dne 5. 5. 2015 obdržela finanční částku ve výši 8.000 Kč, lze dospět k závěru, že žalovaná právnímu nástupci poskytovatele úvěru tj. žalobci ničeho nedluží. Soud proto výrokem III. zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal částky 1.740 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 378,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.121,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.339,88 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku
23,72 % ročně z částky 1.339,88 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
17. Pokud se jedná o smlouvu o úvěru ze dne 27. 8. 2015, pak na základě této smlouvy bylo žalované vyplaceno 12.000 Kč a žalovaná uhradila celkem 5.540 Kč. Dle shora citovaných závěrů o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je tak i tato smlouva vyhodnocena jako neplatná a finanční prostředky, které byly žalované vyplaceny, jsou bezdůvodným obohacením. Z tohoto titulu je tak žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 6.460 Kč (z poskytnutých 12.000 Kč bylo odečteno uhrazených 5.540 Kč), dále byl přiznán kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.635,60 Kč, a to z dlužné částky za dobu od 14. 10. 2016 do 6. 12. 2019 a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak byly zamítnuty nároky žalobce na zaplacení částky 8.880 Kč (od požadovaných 15.340 Kč bylo odečteno přiznaných 6.460 Kč), dále byl zamítnut kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.399,65 Kč (od požadovaných 3.035,25 Kč bylo odečteno přiznaných 1.635,60 Kč), dále byl zamítnut kapitalizovaný úrok ve výši 8.998,12 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.353,58 Kč a v neposlední řadě úrok 23,72 % ročně z částky 11.813,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalobce byl nižší než neúspěch žalované. Za tohoto stavu věci tak žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, když žalované její procesní nečinností ani žádné náklady řízení vzniknout nemohly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.