Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 162/2020-37

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 052 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.730 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.021,69 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.730 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 15.322 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 842,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11.477,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.270 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 20.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.730 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.021,69 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.730 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 15.322 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 842,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11.477,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.270 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 20.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 23. 7. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 31.052 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o půjčce číslo ze dne 7. 6. 2016, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO se sídlem adresa, PSČ obec a žalovaný. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti právnická osoba společnost právnická osoba. Žalobce se stal vlastníkem pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Pokud se jedná o smlouvu o půjčce (správně má být uvedeno smlouva o zápůjčce) žalovanému byly poskytnuty právním předchůdcem žalobce peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal vrátit 2.800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč. Při uzavření smlouvy dále žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění a zavázal se platit poplatek 522 Kč. Celkově bylo sjednáno 58 týdenních splátek po 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2017. Celkově žalovaný uhradil pouze 4.270 Kč Poslední platba byla uhrazena 28. 7. 2016. Již ze smluvních ujednání bylo zřejmé, že nejpozději má žalovaný celkovou dlužnou částku zaplatit dne 18. 7. 2017. Po žalovaném je požadováno: dlužná jistina 20.000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 3.565,51 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 7.027,92 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 458,57 Kč. Pokud se jedná o příslušenství, tak je požadováno: kapitalizované úroky ve výši 11.477,84 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3.864 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 20.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky (adresu trvalého pobytu má v sídle stát. instituce).

Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o půjčce (správně má být uvedeno smlouvy o zápůjčce, neboť od 1. 1. 2014 platí č. , který již nepoužívá terminologii smlouva o půjčce). Bylo žalovanému společností právnická osoba poskytnuto 20.000 Kč na spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit jistinu společně s poplatky ve výši 4.000 Kč za administrativní činnost, 2.800 Kč za úrok a 8.000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Dále bylo sjednáno životní pojištění ve výši 522 Kč. Celkově byl žalovaný povinen hradit 53 týdenních splátek po 609 Kč Poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2017. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovaný byl vyzván právním zástupce žalobce k úhradě dluhu výzvou dle ze dne 7. 5. 2020.

Usnesením zdejšího soudu č. j. -25 ze dne 4. 1. 2021 byl žalobce vyzván, nechť tvrdí a prokazuje, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 27. 1. 2021 žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných i od spotřebitele. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako směnový mistr ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 23.000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy. Na základě odborného posouzení pak byl vyhodnocen žalovaný bez pochybností spotřebitelský úvěr splácet, a proto byla uzavřena smlouva.

Jak vyplynulo z předložené karty zákazníka pro hodnocení bonity při žádosti o úvěr ze dne 6. 6. 2016, je zde uvedeno, že zaměstnavatelem žalovaného je právnická osoba na příjmení anonymizováno (bez uvedení města či obce), a to na pozici směnového mistra. Výše čisté mzdy 23.000 Kč je pouze tvrzena, není prokázána. Dále je uvedeno, že mimo příjmení jméno má žalovaný dluhy u anonymizována dvě slova ve výši 200.000 Kč (měsíční splátka 5.000 Kč), u příjmení (zřejmě příjmení příjmení) ve výši 50.000 Kč – měsíční splátka ve výši 1.800 Kč a anonymizována dvě slova 60.000 Kč (měsíční splátka 5.000 Kč). Pokud se jedná o výdaje domácnosti, tak tady je uvedeno 2.500 Kč měsíčně a měsíční splátky úvěrů v celkové výši 11.800 Kč.

Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným) došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru.

Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Pokud se jedná o vyhodnocení spotřebitelského úvěru ve vztahu k  o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.

Jak vyplynulo z provedeného dokazování mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, a to za situace, kdy sice je tvrzen příjem žalovaného z pracovního poměru ve výši 23.000 Kč, ale tento není doložen, přičemž v kartě zákazníka není ani řádně zaměstnavatel označen (uvedením správné obchodní firmy a sídlem), přičemž chybu v označení zaměstnavatele udělal i žalobce ve svém písemném podání doručeném soudu dne 27. 1. 2021, kdy rovněž nebylo správně vyhodnoceno poskytnutí úvěru žalovanému za situace, kdy tento měl u jiných společností úvěry v celkové výši 310.000 Kč s měsíční splátkou 11.800 Kč, byl vyhodnocen spotřebitelský úvěr poskytnutý žalovanému dne 6. 6. 2016 jako neplatný. Žalovaný byl evidentně osobou, která byla ve větší míře zadlužena u jiných věřitelů, tato skutečnost byla před poskytnutím úvěru právnímu předchůdci žalobce známa, ale právní předchůdce žalobce na tyto informace dostatečně nezareagoval. Rovněž je třeba vytknout naprosto minimální částku uvedenou v kartě zákazníka na výdaje domácnosti ve výši 2.500 Kč měsíčně, kdy tato částka nereflektuje ani životní minimum dle příslušných právních předpisů (není počítáno vůbec s nájemným apod.). Jak je uvedeno shora smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 6. 2016 je vyhodnocena jako neplatná. Žalobci proto přísluší finanční plnění pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud se žalovanému dostaly finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a on dle tvrzení žalobce uhradil 4.270 Kč, pak je povinností žalovaného uhradit žalobci 15.730 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 15.730 Kč od 7. 12. 2019 a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.021,69 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení jdoucí z přiznané částky 15.730 Kč od 18. 7. 2017 do 6. 12. 2019.

Výrokem II. byly zamítnuty nároky žalobce, které žalobci nepřísluší z titulu neplatně uzavřené smlouvy. Soud proto zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 15.322 Kč (od požadovaných 31.052 Kč bylo odečteno přiznaných 15.730 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 842,31 Kč (od požadovaných 3.864 Kč bylo odečteno přiznaných 3.021,69 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 11.477,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.270 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále úrok 23,72 % ročně z částky 20.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy žalobce byl ve věci téměř totožně úspěšný jako žalovaný. Za tohoto stavu věci tak nelze žádnému z účastníků přiznat náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.