Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 59/2021-39

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 27 288 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 723 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 064,01 Kč od 7. 10. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 14. 10. 2017 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 564,01 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 705 Kč, úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 8 705,29 Kč od 28. 9. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 360 Kč od 23. 9. 2017 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 345,29 Kč od 23. 9. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 723 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 064,01 Kč od 7. 10. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 14. 10. 2017 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 564,01 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 705 Kč, úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 8 705,29 Kč od 28. 9. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 360 Kč od 23. 9. 2017 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 345,29 Kč od 23. 9. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá. V. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 13 223 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 12 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 8 723 Kč, jež je součtem úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně v celkové výši 1 597 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 400 Kč a odměny za komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 726 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 45 týdenních splátkách po 461 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělila žalovaná, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Tyto doklady však žalobkyně nemá k dispozici, jelikož je zákazníci právnímu předchůdci žalobkyně pouze předkládají při uzavření smlouvy. V tomto ohledu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. -97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto y byly skutečně předloženy. Žalovaná pak výslovně stvrdila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově pak žalovaná uhradila za dobu trvání smluvního vztahu 7 500 Kč a zůstala právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 8 064,01 Kč na jistině a 5 158,99 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne datum. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 14. 10. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do zaplacení (za období od 14. 10. 2017 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 1 116,18 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 29 % ročně za dobu od 7. 10. 2017, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do zaplacení (za období od 7. 10. 2017 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 4 066,50 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

1. Žalobkyně se na žalované dále domáhala zaplacení 14 065 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba se žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 14 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 14 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 11 705 Kč, jež je součtem úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně v celkové výši 1 843 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 877 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 985 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělila žalovaná, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Tyto doklady však žalobkyně nemá k dispozici, jelikož je zákazníci právnímu předchůdci žalobkyně pouze předkládají při uzavření smlouvy. V tomto ohledu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. -97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto y byly skutečně předloženy. Žalovaná pak výslovně stvrdila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově pak žalovaná uhradila za dobu trvání smluvního vztahu 11 640 Kč a zůstala právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 8 705,29 Kč na jistině a 5 359,71 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne datum. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 23. 9. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do zaplacení (za období od 23. 9. 2017 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 1 245,82 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 20,50 % ročně za dobu od 28. 9. 2016, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do zaplacení (za období od 28. 9. 2016 do 24. 6. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 4 957,18 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 12 000 Kč, která byla částečně použita na úhradu závazku žalované vůči právnímu předchůdci žalobkyně vzniklého z titulu dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce a ve zbývající části předána žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 1 597 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 1 400 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 726 Kč (celkem 20 723 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 45 týdenních splátkách po 461 Kč (poslední splátka 439 Kč).

1. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne datum. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky na rodičovské dovolené a zároveň měla působit jako OSVČ, přičemž tato tvrzení měla být ověřena prostřednictvím daňového přiznání a výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Celkový čistý měsíční příjem žalované měl přitom činit 9 508 Kč. Žalobkyně k tomuto doložila potvrzení Úřadu práce České republiky potvrzující, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek a daňové přiznání za rok 2015, z něhož lze vyčíst, že základ daně žalované činil 46 199 Kč. Žalovaná měla dle poskytnutých údajů bydlet v nájmu. Jako své výdaje žalovaná uvedla splátky zápůjček v celkové výši 1 500 Kč měsíčně a další blíže nespecifikované výdaje ve výši 5 500 Kč měsíčně.

1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dále zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 14 000 Kč, která jí byla vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 1 843 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 877 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 6 985 Kč (celkem 25 705 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 429 Kč (poslední splátka 394 Kč).

1. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne datum. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky na mateřské dovolené a měla pobírat dávky státní sociální podpory ve výši 7 600 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno prostřednictvím výměru podpory. Nadto měla mít ještě příjmy z brigády ve výši 3 000 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti měly sestávat z příjmů jejího přítele ve výši 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla dle poskytnutých údajů bydlet s rodiči. Jako své výdaje žalovaná uvedla příspěvek na nájem a inkaso ve výši 3 000 Kč měsíčně, kdy mezi ověřenými dokumenty bylo uvedeno SIPO, příspěvek na výdaje na domácnost ve výši 5 000 Kč měsíčně, splátky zápůjček v celkové výši 15 000 Kč měsíčně a výdaje na telefon ve výši 200 Kč měsíčně.

1. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou vzniklé z titulu obou výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, kdy žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala doloženým podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020.

1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo v obou shora uvedených případech dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak ji upravuje , :„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

1. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy) dopadá úprava obsažená v zákoně číslo , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdce) je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“

1. Výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

1. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

1. V případě první uzavřené smlouvy žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce skutečně ověřil příjmy žalované z podnikání, když doložila daňové přiznání žalované a dále prokázala, že její právní předchůdce prověřil tvrzení žalované, že pobírá rodičovský příspěvek. Ničím však již nepodložila, že její právní předchůdce prověřoval rovněž výši tohoto příspěvku, neboť z doloženého potvrzení není jeho výše zřejmá. Co se týče výdajů žalované, není v první řadě jednoznačně zřejmé, z čeho měly sestávat žalovanou uváděné odhadované měsíční výdaje ve výši 5 500 Kč měsíčně a zejména není zřejmé, zda do těchto výdajů byly zahrnuty rovněž náklady žalované na bydlení. Jestliže jde o výdaje potřené k zajištění základních životních potřeb žalované jako je jídlo, drogerie oblečení a podobně, kdy ohledně těchto výdajů lze v zásadě připustit, aby právní předchůdce žalobkyně vycházel z žalovanou uváděných výdajů, neboť jde o výdaje, které lze poměrně jednoduše snížit s ohledem na aktuální finanční situaci žalované. To však nelze říct o nákladech na bydlení, které byl právní předchůdce žalobkyně povinen prověřit. Jestliže žalovaná uváděla, že bydlí v nájmu, měl právní předchůdce žalobkyně po žalované za účelem zjištění a ověření výše nákladů na bydlení po žalované požadovat doložení nájemní smlouvy. To ale zjevně neučinil a spoléhal se pouze na ničím nepodložené prohlášení žalované. V daném případě nelze opominout, že výše žalovanou uváděných odhadovaných měsíčních výdajů se jeví v situaci, kdy měla žalovaná bydlet v nájmu, jako nereálně nízká a s ohledem na poměrně nízké měsíční příjmy žalované by se dala ze strany právního předchůdce žalobkyně očekávat zvýšená míra obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti žalované. Pokud jde o druhou uzavřenou smlouvu, zde je třeba konstatovat, že i kdyby právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z údajů uváděných žalovanou, nemohl by dospět k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Její uváděné měsíční výdaje totiž převyšují její příjmy a není dle názoru soudu přípustné, aby právní předchůdce žalobkyně vycházel při hodnocení úvěruschopnosti žalované také z výše příjmů jejího přítele. Nadto není z údajů uvedených v zákaznické kartě vůbec zřejmé, že by tvrzené příjmy žalované byly ze strany právního předchůdce žalobkyně jakkoli ověřovány.

1. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál před uzavřením ani jedné z výše uvedených smluv své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

1. Shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti obsažené v  . Ohledně neplatnosti právního jednání stanoví následující:„ (1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ Nový již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti, srov. :„ (1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.“ Přesto pro určité situace zachovává neplatnost absolutní; tyto situace jsou vymezeny v  :„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

1. Obě předmětné smlouvy je tedy nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč a 14 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v  :„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávky za žalovanou byly následně v souladu s ustanovením , který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

1. Na první poskytnutý úvěr žalovaná dle tvrzení žalobkyně celkově uhradila jejímu právnímu předchůdci částku 7 500 Kč a zbývá jí uhradit na jistinu částku 4 500 Kč. Na druhý poskytnutý úvěr žalovaná dle tvrzení žalobkyně celkově uhradila jejímu právnímu předchůdci částku 11 640 Kč a zbývá jí uhradit na jistinu částku 2 360 Kč. Co do těchto částek tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z těchto částek z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky a jehož odeslání dne 17. 7. 2019 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle ustanovení ,„ právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou bylo žalované toto oznámení doručeno dne 22. 7. 2019. Jelikož dle tohoto oznámení byla žalované pro úhradu určena lhůta deseti dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byla žalovaná povinna provést úhradu do 1. 8. 2019 a ode dne následujícího, tj. ode dne 2. 8. 2019, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle :„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 14. 10. 2017 a ke dni 23. 9. 2017, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 2. 8. 2019, tj. 10 % ročně. Co do zbývající částky 8 723 Kč, co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 064,01 Kč od 7. 10. 2017 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 14. 10. 2017 do 1. 8. 2019, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 564,01 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení a dále co do zbývající částky 11 705 Kč, co do úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 8 705,29 Kč od 28. 9. 2016 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 360 Kč od 23. 9. 2017 do 1. 8. 2019 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 345,29 Kč od 23. 9. 2017 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

1. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná. Jelikož však žalované v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popř. návrhem na nařízení exekuce.