Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 144/2021-18
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 2 693 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 493 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 598,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 569,02 Kč, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 2 141,86 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 141,86 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 1 941,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 200 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 493 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 598,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 569,02 Kč, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 2 141,86 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 141,86 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 1 941,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2 693 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 2 141,86 Kč a poplatků ve výši 551,14 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč a pojistného ve výši 129 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 43 pravidelných týdenních splátkách po 151 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 6. 2016. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí.
2. Dne 30. 9. 2016 se v důsledku fúze sloučením stala právním nástupcem právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dnes pod názvem právnická osoba), která pohledávku z předmětné smlouvy o půjčce včetně příslušenství na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni ve vztahu k nyní uplatňované pohledávce, uhradila pouze částku 3 800 Kč, přičemž poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 11. 2016. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni tedy činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 2 693 Kč. Za období od postoupení pohledávky do sepsání žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 27. 6. 2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, jakož i úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 27. 6. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 2 141,86 Kč ode dne 28. 6. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98 % ročně sjednané v čl. 1 smluvních podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 569,02 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2 141,86 Kč od 28. 6. 2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení pohledávky, tj. 6. 12. 2019; ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 598,68 Kč pak žalobkyně uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 2 141,86 Kč od 5. 7. 2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení pohledávky, tj. 6. 12. 2019. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud usnesením ze dne 26. 4. 2021 vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno do vlastních rukou dne 4. 5. 2021, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listino u označenou jako smlouva o půjčce číslo ze dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k uplatňované pohledávce zavázala poskytnout a také dne datum skutečně poskytla žalované peněžní prostředky – zápůjčku ve výši 4 000 Kč – a žalovaná se naopak zavázala v dohodnuté době právní předchůdkyní žalobkyně vrátit celkem částku 6 493 Kč, z toho 4 000 Kč jako samotnou zápůjčku, částku 2 364 Kč jako souhrnný poplatek za poskytnutí peněžních prostředků skládající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč, úroku ve výši 364 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč, a dále částku 129 Kč jako úplatu za zařazení do pojišťovacího programu, a to formou 43 týdenních hotovostních splátek po 151 Kč. Žalovaná pak písemně v rámci smlouvy prohlásila, že uvedené finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti při podpisu smlouvy převzala. Dne 30. 9. 2016 se v důsledku fúze sloučením stala právním nástupcem právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dnes pod názvem právnická osoba), která pohledávku ze smlouvy o půjčce včetně příslušenství na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 zaslaným žalované dne 7. 1. 2020. Žalovaná své povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy neplnila řádně, když na dlužnou částku uhradila pouze 3 800 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne 3. 9. 2020 a odeslána žalované dne 4. 9. 2020.
6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, přičemž dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil nárok žalobkyně po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum podepsána písemná smlouva o zápůjčce, na jejímž základě měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat k vrácení částky 6 493 Kč, z toho 4 000 Kč jako samotné zápůjčky, 2 364 Kč jako poplatku za poskytnutí peněžních prostředků a 129 Kč jako úplaty za zařazení do pojišťovacího programu. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o poplatku za poskytnutí peněžních prostředků sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků, kdy svou podstatou v souhrnu – tedy nikoliv pouze v částce 364 Kč – reálně plnil funkci úroků ze zápůjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o zápůjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a je zřejmé, že byla založena za účelem zisku. Úrok ve výši 2 364 Kč jako odměna za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 000 Kč představuje 59,1 % celé jistiny zápůjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok (odměnu) pro jeho nepřiměřenou výši jako právní jednání, které porušuje princip dobrých mravů podstatným, čili zásadním způsobem, a to až do té míry, že každá osoba průměrně rozumná by rozpor dotyčného právního jednání s dobrými mravy bez pochybností a snadno rozpoznala (srov. Komentář k § 588 o. z. In: Švestka, J. a kol.: Občanský zákoník . Komentář. Svazek I (§ číslo, obecná část). obec: Wolters Kluwer (ČR), 2014). Dotčené ujednání o úroku (odměně) se tak zjevně příčí dobrým mravům, a proto je podle § 588 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku nevzniklo. Přitom podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Smlouva o zápůjčce by tak byla neplatná jen v ujednání o výši úroku tehdy, jestliže by bylo možné předpokládat, že by k právnímu jednání ve formě uzavření uvedené smlouvy došlo i bez této neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování spotřebitelského úvěru, pročež je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněžních prostředků) smlouvu o zápůjčce se žalovanou neuzavřela. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, tj. v řešeném případě i včetně ujednání o zařazení do pojišťovacího programu, které je na poskytnutí zápůjčky závislé.
13. Z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce nevznikla jejich účastnicím žádná práva a povinnosti a obě si tak byly povinny vrátit vše, co co si na jejím základě vzájemně plnily (§ 2993 o. z.). Žalovaná podle neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 8. 2015 obdržela peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 3 800 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 200 Kč. Protože tato pohledávka za žalovanou dne 30. 9. 2016 v důsledku fúze sloučením přešla na právní nástupkyni právnická osoba Credit International, společnost právnická osoba (dnes pod názvem právnická osoba), která tuto pohledávku včetně příslušenství na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 v souladu s § 1879 o. z. postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též oznámeno žalované, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 200 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v části týkající se zaplacení částky 200 Kč vyhověl, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, neboť pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná dalšími závazky z předmětné smlouvy vázána. K vrácení částky byla přitom žalovaná prokazatelně vyzvána již v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, dle něhož měla žalovaná uhradit svůj dluh nejpozději do 10 dnů od jeho obdržení. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. 10. 1. 2020, přičemž soud vyhodnotil, že desetidenní lhůta je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 20. 1. 2020. Protože tak žalovaná neučinila, dostala do prodlení s vrácením částky 200 Kč dne 21. 1. 2020 a dle § 1970 o. z. má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala (výrok I.). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta (výrok II.).
14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
15. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 200 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 2 493 Kč (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení; dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.