Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 172/2021-26
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 963,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 4 163,34 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 791,45 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 736,93 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 617,1 Kč ve výši 8,5 % od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úroky ve výši 29% ročně jdoucími z částky 4 617,1 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 4 163,34 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 791,45 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 736,93 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 617,1 Kč ve výši 8,5 % od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu s úroky ve výši 29% ročně jdoucími z částky 4 617,1 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne datum právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit ve 45 týdenních pravidelných splátkách po 237 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 4 640 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, částky za zpracování a doručení ve výši 1 952 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 1 889 Kč Poslední splátka byla stanovena na 10. 10. 2018. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 17. 1. 2018. Ke dni 11. 6. 2018 činila dlužná jistina částku 4 617,10 Kč a dlužný poplatek částku 3 346,24 Kč. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 2 200 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný již na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 963,34 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 4 617,10 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 3 346,24 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 736,93 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 791,45 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 4 617,10 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 4 617,10 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.
3. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
4. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (odst. 1). Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2)
8. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:
11. Mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit částku 6 000 Kč společně s poplatkem ve výši 4 640 Kč sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 799 Kč (s úrokovou mírou ve výši 29 %), poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 952 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 889 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka činila částku 212 Kč. Původní věřitel před poskytnutím úvěru zaznamenal do zákaznické karty, že čistý příjem žalovaného činí částku 9 912 Kč (žalovaný měl jeden zdroj příjmu), další příjmy žadatele činily částku 15 000 Kč, u odhadovaných výdajů uvedl původní věřitel částku 4 000 Kč. Žalovaný pracoval jako číšník u zaměstnavatele jméno příjmení. V zákaznické kartě byly dále uvedeny informace, že žalovaný bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodný a důvodem zápůjčky byly svátky. Žalovaný uvedl, že nevlastnil automobil a nevyživoval žádné osoby. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku zaplatil celkem částku 2 200 Kč (dne 7. 12. 2017 částku 1 000 Kč, dne 13. 12. 20147 částku 500 Kč a dne 17. 1. 2018 částku 700 Kč). Pohledávka původního věřitele byla smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni, přičemž pohledávka za žalovaným byla uvedena v řádku č. 3732 seznamu postoupených pohledávek, který tvořil přílohu smlouvy o postoupení pohledávek. Dne 24. 4. 2020 byla žalovanému zaslána na adresu adresa. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
12. Pro právní posouzení věci považoval soud za rozhodující, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč zaplatit celkem 10 640 Kč. Nebylo prokázáno, že by původní věřitelka řádně zjistila a následně porovnala a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, tedy že by se relevantně zabývala tím, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného toliko vyplněnou zákaznickou kartu, avšak nedoložila žádnou listinu, kterou si měla od žalovaného ke zkoumání úvěruschopnosti vyžádat, zejména pracovní smlouvu, či výplatní pásky. K výdajům žalovaného pak nebyla ani označena žádná listina, ze které měly být výdaje žalovaného zjišťovány (například nájemní smlouva, SIPO apod.). Navíc informace uvedené v zákaznické kartě jsou vnitřně rozporné, když původní věřitelka zaznamenala, že má žalovaný jeden zdroj příjmu, zároveň ale uvedla, že má žalovaný další příjem ve výši 15 000 Kč (tedy i o polovinu vyšší, než měl být příjem žalovaného z jeho hlavního pracovního poměru). Výdaje žalovaného zaznamenala původní věřitelka na samé hranici životního minima, přitom je třeba uvážit i to, že částka životního minima by neměla být chápána jako standardní výše výdajů člena domácnosti (spotřebitele), ale naprosté minimum nezbytné pro zajištění základních potřeb. Zpravidla ale běžný občan, tj. i běžný spotřebitel nehospodaří tak, aby vyžil toliko s částkou životního minima. Nemělo by být k výdajům žadatelů o úvěr přistupováno tak, že jakákoli částka přesahující sumu životního minima může sloužit k úhradě splátek poskytnutého úvěru, zpravidla totiž běžný občan pouze s takovouto částkou nehospodaří, a pokud ano, pak je jeho finanční situace značně napjatá a nelze mít za to, že by takový spotřebitel disponoval rezervami na splácení úvěru.
14. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. 10 C 172/2021-10, přičemž již v této výzvě žalobkyni upozornil na to, že v případně nedoplnění těchto dokladů může být se svou žalobou neúspěšná. Žalobkyně i přes toto poučení soudu předložila pouze rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2021, č.j. 5 Co 231/2020-97, který navíc obsahuje právní názor soudu ve vztahu k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a není tak pro toto řízení jakkoli relevantní a dále soudu předložila zákaznickou kartu bez dalších dokladů, které by prokazovaly údaje zapsané v zákaznické kartě. Přičemž jak soud zhodnotil výše, z údajů uvedených v zákaznické kartě nemohl mít původní věřitel bez důvodných pochybností za to, že bude žalovaný schopný poskytnutý úvěr řádně splácet.
15. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnost, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil úvěruschopnost žalovaného, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o. z., neboť toto porušení povinnosti původního věřitele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalovanému na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Soud uznal jako důvodně uplatněný nárok žalobkyně na vrácení části nesplacené jistiny ve výši 3 800 Kč (6 000 Kč – 2 200 Kč), neboť žalovaný do data vyhlášení tohoto rozsudku na poskytnutou jistinu uhradil celkem částku 2 000 Kč. Tato částka se stala splatnou dne 30. 4. 2020. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 5. 2020, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Den splatnosti soud určil dle lhůty stanovené v předžalobní výzvě, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30. 4. 2020. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a (výrok I)
16. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistiny podle § 160 o.s.ř.
17. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od těchto smluv. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na požadované smluvní úroky a další související poplatky. V rozsahu, v jakém soud shledal žalobu nedůvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně požadovaného příslušenství. (výrok II)
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný v poměru 68 % a ze 32 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 36 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.