Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 76/2021-129

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Martinem Keřtem

sídlem Sladkovského 2059, 530 02 Pardubice

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 107 527,88 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 711 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 711 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 84 816,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 793,96 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37 346 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žaloba se v části, v níže se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 102,1 % ročně z částky 82 332,82 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 278 444 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 711 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 711 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 84 816,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 793,96 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37 346 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. IV. Žaloba se v části, v níže se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 102,1 % ročně z částky 82 332,82 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 278 444 Kč, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 107 527,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a příloh, zejména dokladu o vyplacení úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o inkasní službě, dotazníku k posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA žádosti o zřízení inkasní služby a doplňkové služby PODPORA, žádosti o použití části úvěru na úhradu zůstatku předchozího úvěru, potvrzení o verifikační platbě, má soud za prokázané, že dne 16. 6. 2020 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč.

4. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru tak, že částka 15 639 Kč byla použita na úhradu zůstatku předchozího závazku žalovaného, vyplývajícího ze smlouvy číslo ze dne 15. 6. 2020, částka 6 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele podle článku IV. odst. 4.3. smlouvy a částka 8 361 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil, jak je patrné z jeho strany odsouhlasené smluvní dokumentace a navazujících úkonů (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě), bez výjimek s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou.

5. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 55 562 Kč (30 000 Kč jistina a 25 562 Kč sjednané úroky) a měla být žalovaným žalobkyni uhrazena v 72 splátkách ve výši 772 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem – žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu PODPORA. V rámci sjednaných podmínek inkasní služby si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobkyně jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným. Žalovaný se zavázal uhradit za inkasní službu za dobu trvání úvěru celkem 8 856 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 123 Kč měsíčně. V případě zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za inkasní službu. Doplňková služba PODPORA zahrnuje využití tří služeb spotřebitelem 1. možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, 2. možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. 5.13 v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a 3. možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. 5.13 v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Byla sjednána cena za službu odkladu tří splátek úvěru ročně činí 91 Kč/měsíc, cena za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nad rámec ustanovení čl. V, odst. 5.13 činí 156 Kč/měsíc, cena za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V, odst. 5.13 činí 156 Kč/měsíc Smluvní strany sjednaly, že v případě, že spotřebitel bude v prodlení se splácením úvěru a úvěr, sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se v důsledku toho stane splatným, je žalovaný povinen uhradit zbývající část sjednané doplňkové služby PODPORA.

6. Z upomínek, podacích archů, zesplatnění úvěru a poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení má soud za prokázané, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 8. 2020, tedy nezaplatil splátku v celkové výši 1 298 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru 772 Kč, splátka za výkon inkasní služby ve výši 123 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru a splátka za výkon doplňkové služby podpora v celkové výši 403 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 8. 2020, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 300 Kč. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 9. 2020, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 300 Kč a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 500 Kč. Navíc v této upomínce číslo žalobkyně upozornila žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobkyni, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru splatná dne 15. 8. 2020. V poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 21. 9. 2020 a žalovaný byl vyzván k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 107 907,98 Kč. Žalobkyně nárok sestává z neuhrazené jistiny ve výši 29 803,31 Kč, úroků 24 986,92 Kč, inkasní služby 8 733 Kč, služby PODPORA celkem 28 613 Kč, nákladů na upomínkování 800 Kč, smluvní pokuty za prodlení úvěru 64,98 Kč, smluvních úroků za prodlení inkasní služby 5,04 Kč, smluvní pokuty 14 901,65 Kč. Žalobkyně má nárok na zaplacení částky uvedené v zesplatňujícím dopisu, Žalobkyně má dále nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené dle v platném znění, tedy ve výši 9,00 % ročně.

7. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně kromě první splátky ve výši 1 298 Kč něčeho dalšího hradil.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. jako podnikatel a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel.

14. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu.

20. Otázkou, zda zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“

21. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

22. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

23. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.  - 39).“

25. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

26. Pro účely posouzení úvěruschopnosti si žalovaná vyžádala oboustrannou kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu, dále žalobkyně vycházela z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu centrální evidence exekucí a výpisu databáze neplatných dokladů.

27. Žalobkyně neuvedla, že by zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného a při stanovování jejich výše tak spoléhala pouze na údaje uváděné žalovaným.

28. Jediným dokladem týkajícím se výdajů žalovaného je žalobkyní předložený výpis z účtu žalovaného za měsíc květen 2020, kdy konečný zůstatek ke konci měsíce činil 18 407,66 Kč. Počáteční zůstatek však v tomto měsíci činil - 103,81 Kč, tedy tento výpis za jeden měsíc předcházející měsíci, ve kterém byla uzavřena úvěrová smlouva, není způsobilým dokladem pro náležité posouzení výdajů a úvěruschopnosti žalovaného.

29. Soud tedy uzavírá, že žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by žalobkyně při poskytnutí úvěru přistoupila ke zjišťování skutečných výdajů žalovaného a následnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného, tedy že by skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

30. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

31. Poněvadž je úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně požadovala uhrazení jistiny, úroku, smluvní pokuty a nákladů, neplatná, soud shledal tyto uplatněné nároky za nedůvodné, a proto je zamítl.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Jelikož soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat, oč se obohatil. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 639 Kč na úhradu předcházejícího závazku žalovaného a částku 8 361 Kč poukázala na bankovní účet žalovaného, přičemž žalovaný uhradil jednu splátku ve výši 1 298 Kč.

35. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 22 711 Kč a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl.

36. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 22 711 Kč, který žalobkyně požadovala od 4. 11. 2020 do zaplacení a jehož výše byla stanovena v souladu s  , ve znění pozdějších předpisů.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle věty před středníkem.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle a to tak, že právo na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, jelikož úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.

39. Soud shledal, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k platnému uzavření smlouvy dle § 2395 a násl.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.