Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 205/2021-20
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Šmídou
sídlem Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 28 740 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 20 000 Kč,
b) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení,
c) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 394,52 Kč
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 678 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Jiřího Šmídy, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 20 000 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, c) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 394,52 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 678 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Jiřího Šmídy, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 28 740 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.
2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv žalobkyni byla doručena výzva a žalované výzva a žaloba na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Usnesením ze dne 7. 6. 2021, č. j. 9 C 205/2021 -19, bylo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby rozhodnuto o zastavení řízení co do částky 8 740 Kč.
5. Ze smluv o úvěru, obchodních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že dne 16. 10. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ anonymizováno“) smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla právnická osoba žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku 24 600 v jediné splátce splatné dne 28. 8. 2019. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně se podává, že žalovaná čerpala úvěr dne 16. 10. 2018 převodem na bankovní účet.
6. Ze smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, upomínek, má soud za prokázané, že žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, poštovního podacího archu, potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Postoupení pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroků ve výši 4 600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 9 040 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč.
8. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě prostřednictvím právního zástupce žalobkyně před podáním žaloby.
9. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh něco hradila.
10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
15. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. jako podnikatel a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel.
16. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu.
22. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“
23. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.
24. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.
25. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele (žalované), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
26. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“
27. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.
28. Žalobkyně však ani na výzvu soudu neuvedla, že by zjišťovala a prověřovala úvěruschopnost žalované. Soud tedy uzavírá, že žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by skutečně posoudila úvěruschopnost žalované, tedy nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.
29. Poněvadž je úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně požadovala uhrazení jistiny, úroku, smluvní pokuty a nákladů, neplatná, soud shledal tyto uplatněné nároky za nedůvodné, a proto je zamítl.
30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Jelikož soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat, oč se obohatil, a to konkrétně částku 20 000 Kč, která představuje peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní.
33. Jelikož je žalovaná se svým plněním v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč, jehož výše byla stanovena v souladu s
§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
34. Těmito úvahami se soud řídil, když rozhodl o žalobě tak, jak je uvedeno ve výroku I.
35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Původně žalovaná částka činila k datu vyhlášení rozsudku 35 918,85 Kč, přičemž soudem přiznaný nárok po částečném zpětvzetí dosahuje k tomuto datu částky 23 478,85 Kč, podle zásady částečného úspěchu ve věci má tedy žalobkyně právo na náhradu 28 % nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 150 Kč, odměnou advokáta podle § 14b odst. 1 , § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění, dále jen „advokátní tarif“) ve výši 750 Kč (2,5 úkonu právní služby po 300 Kč), paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a DPH 21 %, celkem tedy 2 421 Kč. Výrokem II. tohoto rozsudku se proto žalobkyni přiznává náhrada nákladů řízení ve výši jejího úspěchu (28 %), tedy v částce 678 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.