Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 373/2019-77
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 24 839,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 891,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 614 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 47,13 % ročně z částky 19 483,47 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 47,13 % ročně z částky 18 964,95 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 37 497 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 948 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 891,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 614 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 47,13 % ročně z částky 19 483,47 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 47,13 % ročně z částky 18 964,95 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 37 497 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 948 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24 839,72 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že smlouvou o úvěru číslo ze dne datum (dále jen„ Smlouva“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných efektivních úroků ve výši 58,77 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 302 Kč. Žalovaný uhradil pouze 1 splátku dne datum. V důsledku prodlení žalovaného o délce 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru. V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši 21 714,95 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) za dlužné splátky, se kterými se byl žalovaný v prodlení více jak 30 dní. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne datum částku 1 400 Kč a dne datum částku 1 350 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení. Žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za období od datum do datum kapitalizovanou částkou ve výši 4 277,72 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 47,13 % ročně z částky 19 483,47 Kč od datum do datum a z částky 18 964,95 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do částky ve výši 37 497 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši z částky 20 562 Kč. Ohledně kontroly úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutým žalovaným. Dále nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a vycházela i z jiných zdrojů. Žalobkyně vycházela zejména z údajů získaných z databází NRKI, SOLUS a databáze společnosti právnická osoba a rovněž z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žadatel vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze svého matematického modelu. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum byl potvrzen pravidelný příjem žalovaného a rovněž jeho výdaje, které zahrnují životní minimum a povinnou rezervu. Výsledkem analýzy jméno anonymizována dvě slova byl výsledek skóre ve výši 274 bodů. Při skóre 300 bodů je pravděpodobnost nesplácení úvěru 24,2 %. Žalobkyně vycházela při uzavření smlouvy z premisy, že žalovaný má v úmyslu smlouvu plnit. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze kterého plyne, že soudy mají vést poskytovatele úvěrů k přesvědčivému zkoumání toho, zda žadatel o úvěr nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu, což v tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno. Dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, kde Nejvyšší soud uzavřel, že posouzení splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová spolčenost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když sdělením určitých údajů je vytvořen podklad pro následné prověřování. Je třeba vždy minimálně zvažovat, jaké informace je nutno požadovat a do jaké hloubky je nutné je prověřovat za situace, kdy obviněný žádal vždy o úvěry v malých částkách, neboť zvýšená opatrnost úvěrových společností by měla být zejména u poskytování úvěrů v řádech mnohem vyšších, především u desetitisícových, statisícových a milionových úvěrů. Žalobkyně dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 1851/19, kde Ústavní soud v odůvodnění uvedl, že úvěruschopnost dlužníka (povinného) při poskytnutí spotřebitelského úvěru pouze ve výši 10 000 Kč zřejmě dostatečně odpovídá provedenému záznamu v kartě klienta o jeho zaměstnavateli (mzdové účtárně). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
3. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum).
4. Ve vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum znalec popsal rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou mírou (vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum).
5. Žalovaný podepsal dne datum listinu označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ prostřednictvím uhrazení 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 302 Kč splatných vždy ke 24. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 31 248 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 57,76 % ročně. Za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (informace pro klienta na č. l. 7 spisu, smlouva o úvěru číslo ze dne datum a oznámení o schválení úvěru číslo ze dne datum a předsmluvní formulář ke smlouvě o úvěru číslo).
6. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný příjem cca částka čistého (výpis z účtu za období od datum do datum).
7. Žalovaný nebyl ke dni datum evidován v registru SOLUS (výpis záznamů z registru SOLUS ze dne datum).
8. Žalovaný poskytnutý úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč zcela vyčerpal (karta klienta ze dne datum a doklad o vyplacení úvěru ze dne datum).
9. Žalovaný uhradil celkem částku 4 052 Kč (karta klienta ze dne datum).
10. Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti obdržel skóre 274 bodů. Přičemž při dosažení skóre 300 bodů je pravděpodobnost nesplácení úvěru ve výši 24,2 % (zpráva z právnická osoba na č. l. 17 – 19 spisu a vyjádření rizikovosti zákazníka na č. l. 65 spisu).
11. Totožnost žalovaného byla při sjednávání úvěru ověřena zasláním kopie občanského průkazu žalovaného (kopie občanského průkazu na č. l. 55 – 57 spisu).
12. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a vymáhání dlužných částek v soudním řízení (výzva k zaplacení ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum a oznámení ze dne datum).
13. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 562 Kč s příslušenstvím s upozorněním na možnost podání žaloby (předžalobní výzva ze dne datum a poštovní podací arch ze dne datum).
14. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
15. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Ve vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum znalec popsal rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou mírou. Žalovaný podepsal dne datum listinu označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ prostřednictvím uhrazení 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 302 Kč splatných vždy ke 24. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 31 248 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 57,76 % ročně. Za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný příjem cca částka čistého. Žalovaný nebyl ke dni datum evidován v registru SOLUS. Žalovaný poskytnutý úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč zcela vyčerpal. Žalovaný uhradil celkem částku 4 052 Kč. Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti obdržel skóre 274 bodů. Přičemž při dosažení skóre 300 bodů je pravděpodobnost nesplácení úvěru ve výši 24,2 %. Totožnost žalovaného byla při sjednávání úvěru ověřena zasláním kopie občanského průkazu žalovaného. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a vymáhání dlužných částek v soudním řízení. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 562 Kč s příslušenstvím s upozorněním na možnost podání žaloby.
16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Žalobkyně nepostupovala v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Na základě výsledku analýzy kredit skóringu vyplynulo, že pravděpodobnost nesplacení úvěru ze strany žalovaného dosahuje hodnoty cca 30 %. Při skóre ve výši 300 bodů by riziko dosáhlo hodnoty 24, 2 %. Skóre dosažené žalovaným bylo zcela mimo hodnotící škálu. Jednalo se tak o vysoce rizikového žadatele o úvěr. Za těchto okolností žalobkyně úvěr žalovanému neměla poskytnout. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi účastníky jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).
26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
28. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
29. Žalobkyně neprovedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).
30. K odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud uvádí, že v dané věci soud rozhodoval za jiných skutkových okolností. Úvěr byl poskytnut ve výši 20 000 Kč, nejedná se tak o bagatelní pohledávku jako ve věci řešené Ústavním soudem. Soud navíc konstatuje, že závěr o přípustnosti provedení kontroly úvěruschopnosti za pomocí karty klienta byl učiněn pouze nad rámec odůvodnění jako obiter dictum, když posouzení kontroly úvěruschopnosti nebylo důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Navíc je třeba zdůraznit, že se jednalo o zkoumání podmínek pro zastavení exekuce, nikoliv o nalézací řízení. Porušení povinnost provést kontrolu úvěruschopnosti soud zkoumal pouze z hlediska ústavnosti, nikoliv (i) z pohledu porušení podústavního práva.
31. Ohledně odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, soud uvádí, že zde byl opět rozdíl v předmětu řízení. Rozhodnutí bylo vydáno v trestní věci, kde soud řešil otázku odpovědnosti za trestný čin. Platnost smlouvy byla z tohoto hlediska bez právního významu. Pokud Nejvyšší soud uzavřel, že podrobné zkoumání je nutné až u smluv na úvěry v řádech desítek tisíc korun, tak v této věci byl uzavřen úvěr na částku 20 000 Kč. Závěr soudu o nutnosti zkoumat podrobně úvěruschopnost žadatele o úvěr je tak s rozhodnutím Nejvyššího soudu souladné.
32. Konečně se skutkový stav oproti skutkové stavu zjištěném v obou řízeních (viz předchozí dva body tohoto odůvodnění) liší v tom, že v dané věci neměla žalobkyně pochybnosti o výši příjmů žalovaného. Nicméně z podkladů, které měla žalobkyni k dispozici, vyplynula vysoká míra rizika nesplácení ze strany žalovaného. Součástí kontroly úvěruschopnosti je rovněž řádné vyhodnocení získaných dat v souladu s požadavkem náležité péče tak, aby shromažďování dat o žadateli o úvěr nebylo samoúčelné. Na základě získaných dat poskytovatel úvěru učiní závěr, zda žadatel o úvěr nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Pokud po tomto zkoumání nevyplyne zvýšené riziko nesplácení, lze platně uzavřít smlouvu a úvěr žadateli poskytnout. V dané věci však riziko nesplácení ze strany žalovaného bylo zcela zjevné.
33. Obohacený (žalovaný) je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 15 948 Kč (jistina ve výši 20 000 Kč po zohlednění úhrady ve výši 4 052 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 948 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 8 891,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 614 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 47,13 % ročně z částky 19 483,47 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 47,13 % ročně z částky 18 964,95 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 37 497 Kč, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě, ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
34. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyni přiznána částka 16 825,58 Kč. Co do částky 19 541,23 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).