Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 384/2020-33
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupeného Mgr. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou došlou domáhal zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15.11.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo na jejímž základě poskytoval žalované služby televizního vysílání prostřednictvím internetu. Dle čl. 4. Zvláštních podmínek pro službu kombinované televize anonymizována dvě slova měla žalovaná povinnost vrátit žalobci pronajaté technické zařízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova a sériové číslo anonymizováno do 10 dnů od ukončení smlouvy, která byla v daném případě ukončena ke dni 30.9.2019. Žalobce dále uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování služby internet číslo na jejímž základě žalobce žalované zajišťoval přístup k internetu. Dle čl. 13. Zvláštních podmínek pro službu kombinované televize anonymizována dvě slova měla žalovaná povinnost vrátit žalobci pronajaté technické zařízení anonymizována dvě slova anonymizováno číslo. Rovněž i v tomto případě měla žalovaná zmíněné pronajaté zařízení vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy, k němuž došlo dne 31.8.2019. Jelikož žalovaný v dané lhůtě žádná ze zmíněných zařízení nevrátila, vzniklo žalobci dle uzavřených smluv právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každé zařízení. K její úhradě byla žalovaná opakovaně upomínána, avšak marně.
Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
Soud provedl důkaz smlouvou uzavřenou dne datum mezi účastníky řízení (žalobce tehdy zapsán v obchodním rejstříku jako právnická osoba) pod číslo Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců s tím, že žalovaná byla zavázána po tuto dobu odebírat služby a pokud by se strany nedohodly na prodlužení vázanosti před uplynutím lhůty, přechází smlouva na do režimu smlouvy neurčité dle čl. 5 Všeobecných podmínek. Poskytované služby jsou zde vymezeny jako„ anonymizována dvě slova“ a technické zařízení jako„ anonymizována dvě slova“ a„ nájem“. V textu smlouvy je dále drobným písmem ujednáno, že žalovaná bere na vědomí, že smluvní pokuta za nevrácené zařízení činí 5 000 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednána Všeobecné podmínky a Zvláštní podmínky pro službu anonymizována dvě slova. Z těchto žalobce doložil jen druhé jmenované, dle jejichž článku číslo byla sjednána povinnost žalované vrátit Technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dle předávacího protokolu ze dne 15.5.2019 žalovaná převzala zařízení„ anonymizováno číslo“.
Soud dále provedl důkaz smlouvou uzavřenou dne 19.2.2019 mezi účastníky řízení (žalobce tehdy zapsán v obchodním rejstříku jako právnická osoba) pod číslo Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců s tím, že žalovaná byla zavázána po tuto dobu odebírat služby a pokud by se strany nedohodly na prodlužení vázanosti před uplynutím lhůty, přechází smlouva na do režimu smlouvy neurčité dle čl. 5 Všeobecných podmínek. Poskytované služby jsou zde vymezeny jako„ anonymizována dvě slova)“ a technické zařízení jako 2x„ anonymizována tři slova“ a„ pronájem“ s uvedením shora uvedených sériových čísel. V textu smlouvy je dále drobným písmem ujednáno, že žalovaná bere na vědomí, že smluvní pokuta za nevrácené zařízení činí 5 000 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednána Všeobecné podmínky a Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize DIGI TV. Z těchto žalobce doložil jen druhé jmenované, dle jejichž článku 4.4. byla sjednána povinnost žalovaného vrátit Technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy.
Dále žalobce doložil upomínku adresovanou žalované ze dne 10.10.2019, kde ji vyzývá k vrácení technického zařízení, odeslání či doručení této listin y žalobce nedoložil. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně poštovního archu svědčícího o jejím odeslání žalované před podáním žaloby.
Z provedeného dokazování soud uzavřel skutkový stav s tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem výše specifikované smlouvy. Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku.
Dle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k názoru, že žaloba není důvodná. Předně soud shledal, že z doložené smlouvy číslo jednoznačně nevyplývá, že by žalovaná skutečně převzala dvě předmětná technická zařízení. Je zde uvedeno, že si žalovaná objednává služby, které budou realizovány prostřednictvím pronajatého technického zařízení, které je zde dále specifikováno typem výrobku a sériovým číslem, nicméně výslovné prohlášení o jeho převzetí absentuje. Dále je nutno shledat, že obě smlouvy byly uzavřeny na dobu dvou let s automatickou prolongací na dobu neurčitou (alespoň tak lze kvalifikovat shora uvedené ujednání, všeobecné podmínky žalobce nedoložil, není tedy zřejmé, zda by odkaz na ně tuto intepretaci mohl vyvrátit). Žalobce nijak blíže netvrdil, z jakého důvodu mělo dojít k zániku smluv ke dni 30.9.2019, resp. 31.8.2019, ani elementárně pak danou skutečnost nedoložil. Nebylo tedy možno shledat, že dle uzavřené smlouvy žalované žalobou vymáhaná povinnost skutečně vznikla, neboť tato byla vázána právě na ukončení smlouvy. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal postupu dle § 118a o.s.ř. o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí) a soud jej tedy nevyzýval k doplnění tvrzení či důkazů. Pro úplnost soud dodává, že v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 bylo uzavřeno, že v rámci spotřebitelských smluv (o níž se jedná i v tomto případě) nemůže být ujednání o smluvní pokutě součástí obchodních podmínek, ale přímo spotřebitelské smlouvy samotné, kde spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud ve svých závěrech akcentoval rozdílné postavení spotřebitele a dodavatele, jež je ve výhodě a dále akcentoval poctivost v oblasti ochrany spotřebitele, jež např. znamená, že text spotřebitelské smlouvy by měl být dostatečně přehledný, psán dostatečně velkým písmem atp. Žalobce sice učinil formální minimum, když„ holé“ ujednání o smluvní pokutě učinil součástí podepsaných smluv, nicméně je otázkou, zda nárokům vzneseným na jeho jednání ke spotřebiteli Ústavním soudem vyhověl. Ujednání je psáno velmi drobným, sotva čitelným písmem, nebudí dojem podstatného ujednání. Podrobné podmínky nároku jsou uvedeny ve zcela odlišném dokumentu, což situaci dále znepřehledňuje, přitom vzhledem k nevelké obsáhlosti těchto ustanovení nic nebránilo žalobci je učinit již přímo součástí uzavřené smlouvy a odstranit veškeré pochybnosti, zda byl„ s riziky“ smluvního vztahu s žalobcem spotřebitel dostatečně seznámen. Pokud tak žalobce neučinil, nabízí se samozřejmě otázka, zda spotřebitele dostatečně informovat chtěl. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce sice splnil z kontextu vytržený formální požadavek vznesený Ústavním soudem v citovaném nálezu, nicméně setrval v rozporu s celkovým étosem daného rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Žalovaná byla ve věci plně úspěšná a měla by tak s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná nicméně žádné neuplatnila a žádné náklady na její strana z proběhlého řízení ani nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.