Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
111 C 4/2020-24
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 51 689 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované původně zaplacení částky 51 689 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 33 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 28. 11. 2014, přičemž žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 95 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 183 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2014, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. V souladu se smlouvou ze dne 23. 5. 2016 byl žalované poskytnut revolving (další peněžní prostředky) ve výši 20 433 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru a také k navýšení počtu splátek o dalších 24 měsíců. Výpůjční úroková sazba revolvingu činila 77,42 % ročně. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka 89 503 Kč (41 plateb po 2 183 Kč). Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12. 1. smlouvy v celkové výši 283 Kč. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky číslo u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 1 x 283,79 Kč. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 12. 3. smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky číslo splatné dne 20. 5. 2018. K datu 20. 7. 2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 32 020,81 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí k tomuto poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 12. 7. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % (žalobkyně požaduje smluvní pokutu v sazbě 0,1 %) z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 22. 7. 2018 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila souhrnnou částku 4 552 Kč (částku 2 000 Kč dne 29. 1. 2020, částku 513 Kč dne 27. 2. 2020, částku 513 Kč dne 26. 3. 2020, částku 1 013 Kč dne 29. 4. 2020 a částku 513 Kč dne 27. 5. 2020). Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 27 468,81 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 28 716,61 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 304,20 Kč) s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 12. 1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 283 Kč s příslušenstvím; c) smluvní pokuta dle bodu 12. 7. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 23 938, 252 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 7. 2018 do zaplacení, žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 5 879,72 Kč; d) úrok v nominální roční úrokové sazbě 58,73 % ročně, za poskytnutí úvěru z částky 28 716,61 Kč ode dne 22. 7. 2018 do 29. 4. 2020 ve výši 29 250,72 Kč, úrok z částky 27 981,81 Kč od 30. 4. 2020 do 27. 5. 2020 ve výši 1 23,72 Kč a úrok z částky 27 468, 841 Kč od 28. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a) a b), tedy u částky v celkové výši 27 751 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalované s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně se dále rozhodla, že výše úroku uvedeného shora pod písm. d) bude limitována na 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, tedy do částky 94 305 Kč. Toto žalobkyně zohledňuje i v petitu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána, k jednání nařízenému na den 27. 7. 2021 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv předvolání k jednání jí bylo doručeno vhozením do domovní schránky dne 30. 6. 2021.
3. Žalobkyně u jednání setrvala na návrhu tak, jak byl podán beze změn a doplňků.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, označenými jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru a smlouva o úvěru ze dne datum, předsmluvní formulář ze dne 19. 11. 2014, oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 12. 2014 včetně dodejky, doklad o vyplacení úvěru, prohlášení o splnění informační povinnost úvěrujícího ze dne 19. 11. 2014, potvrzení od zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu zaměstnance ze dne 20. 6. 2014, výplatní pásky žalované číslo 2014 (doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného), hodnocení klienta ze dne 28. 11. 2014, splátkový kalendář po poskytnutí revolvingu ze dne 1. 12. 2014, karta klienta ze dne 31. 8. 2014, oznámení o poskytnutí automatického revolvingu ze dne 24. 5. 2016 včetně dodejky, výzva k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 20. 6. 2018. Z důkazů předloženými žalobkyní soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 28. 11. 2014 částku 33 000 Kč a dne 23. 5. 2016 částku 20 433 Kč, které převedla na její bankovní účet. Smlouva o úvěru měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou poté, co žalovaná vyplnila předsmluvní formulář, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a rodného čísla. Dále žalobkyně provedla tzv. hodnocení klienta, z něhož vyplynulo, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 14 500 Kč ze zaměstnání, výdaje má ve výši 11 675 Kč, kdy volné zdroje představují částku 2 825 Kč (nižší než životní minimum), je rozvedená, jednu vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč, má další splátky u žalobkyně ve výši 1 875 Kč měsíčně, náklady na bydlení představují 4 000 Kč, přičemž tyto údaje poskytla sama žalovaná jako dlužník, výše jejího příjmu pak byla doložena potvrzením zaměstnavatele, který potvrdil průměrnou výši jejího příjmu 13 418 Kč (tedy o více než 1 000 Kč nižší, než sama žalovaná uvedla). Žalovaná přitom podle žádosti projevila zájem o úvěr ve výši 33 000 Kč a revolving ve výši 20 433 Kč s tím, že byla seznámena s tím, že v případě poskytnutí této částky musí zaplatit žalobkyni celkem 130 980 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 183 Kč po dobu 60 měsíců s úrokovou sazbou 95 % ročně, resp. u revovlingu 77,42 % ročně. Sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. V článku 12. 1. této smlouvy pak byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 13 % z dlužné částky splátky, u které se žalovaná ocitne v prodlení delší než 30 dní. V článku 12. 3. a 12. 4. jsou pak ujednání o důvodech zesplatnění úvěru. V článku 12. 7. je pak sjednaná další smluvní pokuta ve výši 0,25 % z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru nedojde-li k zaplacení úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru; žalovaná byla následně seznámena s tím, že úvěr jí byl poskytnut; jak dále plyne z karty klienta, žalovaná uhradila žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěru celkem za dobu do zesplatnění částku 89 503 Kč, poté úvěr ke dni 20. 7. 2018 zesplatnila, žalovaná ještě uhradila v několika platbách celkem částku 4 552 Kč a poté již nic dalšího na úvěr neuhradila i přes výzvy žalobkyně.
5. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2020 a podacím archem ze dne 13. 8. 2020 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětného dluhu s upozorněním, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou.
6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.
7. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaná se dne 19. 11. 2014 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a dne 23. 5. 2016 další finanční prostředky ve výši 20 433 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou. Žalovaná přitom žalobkyni uhradila částku 89 503 Kč, následně se dostala do prodlení a splátky dále nehradila i přes výzvy žalobkyně, která pak využila svého práva a úvěr ke dni 20. 7. 2018 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná uhradila ještě částku v souhrnné výši 4 552 Kč. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů, které tato uvedla v úvěrové smlouvě, doplněných o potvrzení o výši jejího příjmu, a dále v registrech o dřívějších kontraktech žalované.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a ve výši 20 433 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením každé úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovanou měl mít k dispozici pouze potvrzení zaměstnavatele a výplatní pásky za období číslo 2014 (které byly vzájemně v rozporu) a dále žalobkyně tvrdila, že měla k dispozici také výpis z bankovního účtu žalované, přičemž tento doklad byl bez jakékoli bližší specifikace (např. datum, období, apod.) a nebyl ze strany žalobkyně v řízení ani předložen, nicméně i kdyby tak žalobkyně učinila, má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani skutečnost, zda žalovaná by měla žít s někým ve společné domácnosti a zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalované. Z hodnocení klienta bylo zjištěno (jednostranným prohlášením žalované), že měla jednu vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč, kdy nebylo zohledněno, zda nezletilé dítě je přímo v její péči nebo platí výživné a jak žalobkyně k této částce dospěla. Dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně vycházel u žalované z čisté měsíční mzdy 14 500 Kč, i přesto, že z potvrzení zaměstnavatele žalované byla zjištěna částka toliko 13 418 Kč (o více než tisíc Kč nižší). Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů dle potvrzení zaměstnavatele žalované s měsíčními výdaji ve výši 11 675 Kč, je nutno konstatovat, že žalovaná není schopna jakýkoliv úvěr splácet, když ji zůstává měsíčně částka ve výši cca 1 743 Kč, která neodpovídá ani částce životního minima pro daný kalendářní rok. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2014 a ze dne 23. 5. 2016 (tzv. revolving) neplatné.
15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 19. 11. 2014 žalované peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a na základě smlouvy ze dne 23. 5. 2016 peněžní prostředky ve výši 20 433 Kč Celkem byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 53 433 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 94 055 Kč, a tudíž žalobkyni z titulu těchto půjček již ničeho nedluží, naopak je to právě žalobkyně, která se na její úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalované není předmětem tohoto řízení. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla úspěch žalovaná, která by tak měla právo na úhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.