Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 50/2021-24
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5 312 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 8. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky
1 312 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 312 Kč od 18. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 774,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 8. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 1 312 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 312 Kč od 18. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 774,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 5 312 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Žalobkyně omluvila svoji neúčast při jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalované dne datum peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to v souladu se smlouvu o zápůjčce číslo která byla mezi stranami sjednávána prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně. Předchůdkyně žalobkyně očekávala vrácení těchto prostředků společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 312 Kč, celkem tedy 5 312 Kč nejpozději do datum. V této lhůtě však žalovaná nic neuhradila. Předchůdkyně žalobkyně postoupila celou neuhrazenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byla žalovaná písemně informována se současnou výzvou k úhradě dluhu. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne datum.
4. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by její předchůdkyně tuto povinnost splnila. Soudu nebyly předloženy zjištěné poměry žalované, ani úvahy předchůdkyně žalobkyně při jejich hodnocení, na základě kterého pak neměla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet.
5. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytovala spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, byla povinna řídit se ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle něj je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně splnění této povinnosti svou předchůdkyní nijak neprokazovala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil s ohledem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť postup předchůdkyně žalobkyně v rozporu s její odborností nelze vůči žalované jako slabší smluvní straně považovat za souladný s dobrými mravy.
6. Z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání nelze konstatovat, že by mezi stranami byla platně ujednána jakákoli peněžitá plnění. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu, v němž je žalovaná dle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení tedy odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaná doposud ničeho neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná skutečně na zápůjčku nic neuhradila, náleží žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši celého poskytnutého plnění. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 4 000 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
7. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 312 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně příslušenství.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalované představovaný částkou 1 312 Kč a částečný úspěch žalobkyně ve výši 4 000 Kč. Po započtení procesního úspěchu žalované byla žalobkyně ve vztahu k celkovému předmětu řízení úspěšná z poloviny. Žalobkyně tedy má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu poloviny jí vzniklých nákladů řízení.
9. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 1 489 Kč.
10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (1/2) ve výši 774,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.
Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.