Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 85/2020-64

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 35 025,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 1.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do požadavku na zaplacení částky 6 919,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 1.9.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 5 837 Kč k rukám právního zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 1.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do požadavku na zaplacení částky 6 919,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 1.9.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 5 837 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 025, 68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 33 566 Kč, když žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku 24 měsíčními splátkami po 1 820 Kč, a to od 17. 11. 2018. Žalovaný si svoje povinnosti ze smlouvy neplnil a předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 31. 8. 2019 zesplatnila. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil pouze 5 460 Kč a řádně posoudil uvěruschopnost žalovaného, když nahlédl do systémů BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR, kontaktoval zaměstnavatele a zohlednil dostupné pohyby na bankovních účtech. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny 30 111,59 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 2 930, 23 Kč, poplatku ve výši 800 Kč (600 Kč za vymáhání pohledávky a 2xupomínka po 100 Kč), smluvní pokuty ve výši 581, 86 Kč (0,1% denně z částky splátky v prodlení) a z dlužného pojistného ve výši 602 Kč (7x 86 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný.

3. Soud nařídil jednání, kterého se žalovaný nezúčastnil a svou neúčast neomluvil. Na jednání byly provedeny důkazy, ze kterých soud zjistil níže uvedené skutečnosti.

4. Na základě žádosti žalovaného ze dne datum a rámcové smlouvy číslo kterou účastníci podepsali rovněž datum, vyplatila předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba částku 33 566 Kč, představující platbu za černé elektro, které si u této společnosti zakoupil žalovaný. V žádosti žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 26 800 Kč, náklady na bydlení má ve výši 2 500 Kč, ostatní pravidelné výdaje ani finanční závazky nemá, když rovněž nemá děti a je svobodný. Předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dopis nazvaný odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 23. 7. 2019, ve které současně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, když lhůtu k zaplacení stanovila na 31. 8. 2019. Z výpisu úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 4 5 460 Kč.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum včetně seznamu pohledávek (konkrétně pohledávka č. 105) došlo k postoupení předmětné pohledávky z předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova (dříve právnická osoba), když o tomto postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 12. 9. 2019, když současně mu byla zaslána i předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila dohodnuto úplatu, když o tomto bylo sepsáno potvrzení ze dne 18. 9. 2019, když současně ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku částku 5 460 Kč.

6. Z informací o bonitě klienta soud zjistil, že žalovaný má 4 úvěry, jejichž výše přesahuje 1 400 000 Kč, když celkové splátky činí přes 20 000 Kč.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila ve smyslu § 1879 o.z. smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovaným, kdy novou osobou oprávněnou z poskytnutí finančních prostředků se namísto právnická osoba anonymizována dvě slova stala žalobkyně.

10. Dále má soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum rámcové smlouvy číslo na základě které předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 10. 10. 2018 bezhotovostním převodem prodejci černého elektra částku 33 566 Kč za žalovaného a žalovaný předchůdkyni žalované uhradil částku 5 460 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „ “) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

1. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

1. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila u označenou jako negativní solus, předdotaz, informace o bonitě klienta a žádost o úvěr. V žádosti sice žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 26 800 Kč, náklady na bydlení má ve výši 2 500 Kč, ostatní pravidelné výdaje ani finanční závazky nemá, když rovněž nemá děti a je svobodný, avšak z informací o bonitě klienta bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici informace, že žalovaný má 4 úvěry, jejichž výše přesahuje 1 400 000 Kč, když celkové splátky činí přes 20 000 Kč, tedy, že se informace od žalovaného nezakládají na pravdě. Soud nebylo, ani přes výzvu, nijak doloženo (listinami, svědecky či jinak), že by předchůdkyně žalobkyně jakkoliv zkoumala skutečný pravidelný příjem a výdej žalovaného, že by si informace ověřovala, že by učinila jakýkoliv aktivní pokus o zjištěný skutečné ekonomické situace žalovaného. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže požívat právní ochrany.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 33 566 Kč a žalovaný z této částky vrátil před podáním žaloby 5 460 Kč, tedy žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 28 106 Kč.

1. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 6 919, 68 Kč (35 025,68 Kč - 5 460 Kč) není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora, a to od 1. 9. 2019, tedy jak požadovala žalobkyně, když tento nárok byl oprávněný, neboť výzva k úhradě byla žalovanému zaslána a lhůta k zaplacení byla stanovena na 31. 8. 2019.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. věta druhá ve spojení s  Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, co do zaplacení částky 28 106 Kč s příslušenství, cca 80% a neúspěch, co do zaplacení částky 6 919, 68 Kč, cca 20 %, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Náklady řízení v dané věci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle vyhl. č. , v platném znění, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý z těchto úkonů pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle této vyhlášky, tj. celkem 300 Kč Náklady řízení dále sestávají z částky 5 080 Kč (srov. vyhlášky) za dva úkony právní služby uvedený v  vyhlášky realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na dvou jednáních, ve dne 10. 5. 2021 a 29. 3. 2021), kdy jeden úkon činí 2 540 Kč a dále paušální odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhlášky. Celkové náklady (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta, tj. z částky 6 880 Kč, tj. 21% 1 449 Kč) činí 9 729 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 60 % celkových nákladů, tedy 5 837 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.