Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 198/2021-32
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 8 438,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 29 % ročně z 5 014,51 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 4 238,72 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z 5 014,51 Kč od datum do datum, z 814,51 Kč od datum do zaplacení a zaplacení úroku z prodlení 0,75 % ročně ze 4 200 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 200 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně ze 4 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 29 % ročně z 5 014,51 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 4 238,72 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z 5 014,51 Kč od [datum] do [datum], z 814,51 Kč od [datum] do zaplacení a zaplacení úroku z prodlení 0,75 % ročně ze 4 200 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 200 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně ze 4 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 8 438,72 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené datum mezi právnická osoba anonymizováno, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovaným (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytla anonymizováno žalovanému zápůjčku 6 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 4 617 Kč, tzn. celkem se právnická osoba zavázal zaplatit 10 617 Kč (6 000 Kč + 4 617 Kč). To vše se žalovaný zavázala zaplatit prostřednictvím 45 týdenních splátek ve výši 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 1 800 Kč. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná.
2. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila datum právnická osoba na žalobkyni.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili nebo svým postojem vyjádřili souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. datum uzavřel žalovaný se právnická osoba smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla právnická osoba žalovanému zápůjčku 6 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 4 617 Kč, tzn. celkem se právnická osoba zavázal zaplatit 10 617 Kč (6 000 Kč + 4 617 Kč). To vše se žalovaný zavázala zaplatit prostřednictvím 44 týdenních splátek ve výši 236 Kč a 45. splátky ve výši 233 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 1 800 Kč.
6. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila právnická osoba schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr („ úvěruschopnost“). Jako měsíční příjem žalovaného zjistila právnická osoba částku 36 647 Kč skládající se z příjmu žalovaného ve výši 16 147 Kč a příjmu domácnosti žalovaného ve výši 20 500 Kč. Jako výdaje žalovaného zjistila právnická osoba částku 8 400 Kč Tyto údaje ověřila právnická osoba na základě předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek za období červen 2018 a červenec 2018.
7. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila datum právnická osoba na žalobkyni. Žalobkyně pak poskytla žalovanému náhradní lhůtu k plnění, a to do datum.
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Smlouvu o zápůjčce dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) a dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
9. Posouzení úvěruschopnosti posoudil soud dle § 86 z. s. ú. Po obsahové stránce je povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr totožná s úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů a proto jsou závěry níže citované judikatury aplikovatelné i na úpravu uvedenou v toho času účinného z. s. ú. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se například vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, týkající se předchozí úpravy spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve kterém je úprava povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr po obsahové stránce totožná s účinnou úpravou a lze tedy vycházet ze závěrů uvedených níže. V rozsudku Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
11. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z. s. ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018).
12. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo 2018 (OPR- právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Platnost smlouvy posoudil soud dle § 588 o. z. Vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a postoupení pohledávky dle § 1879 o. z.
14. Společnost anonymizováno nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když sice ověřila část příjmů žalovaného – čistý příjem žadatele pracovní smlouvou a výplatními páskami, pokud však jde o položku„ další čisté příjmy domácnosti“ není ze zákaznické karty zřejmé, jaké další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování výše těchto příjmů právnická osoba vycházela. Tyto příjmy přitom činí více než polovinu všech příjmů žalovaného. O tom nelze než učinit závěr, že při posuzování úvěruschopnosti nejednala právnická osoba s odbornou péči.
15. Jelikož je z výše uvedených důvodů smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, je nutné vypořádat nároky ze smlouvy o zápůjčce dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Společnost anonymizováno poskytla žalovanému plnění ve výši 6 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný právnická osoba celkem 1 800 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 200 Kč.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. měl žalovaný plnit ihned poté, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Za tuto výzvu považuje soud předžalobní upomínku z datum, kde byl žalovaný vyzván k plnění nejpozději do datum. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení a žalobkyni vznikl nárok též na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v žalobě požadované výši. Pokud žalobkyni požadovala zaplacení úroků za období dřívější, soud v této části žalobu zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně požadovala zaplacení 8 438,72 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal 4 200 Kč s příslušenstvím, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.