Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 6/2017-75
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Mottlem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalované
2. název žalované, IČO
sídlem adresa žalované
zastoupený advokátem údaje o zástupci
pro: nahrazení souhlasu s vydáním soudní úschovy
takto:
I. Řízení se ve vztahu k žalované 1. zastavuje.
II. Žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného 2. s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 276/2013 žalobkyni se zamítá.
III. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 281,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení ve výši 26 281,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalovaného 2.
Odůvodnění:
I. Řízení se ve vztahu k žalované 1. zastavuje. II. Žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného 2. s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 276/2013 žalobkyni se zamítá. III. Žalovaná 1. je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 281,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení ve výši 26 281,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalovaného 2.
1. Žalobkyně se na žalovaných domáhala nahrazení jejich souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 276/2013 . Tvrdila, že dne 22. 12. 2005 uzavřela se žalovanou 1. podnájemní smlouvu číslo ve znění dalších dodatků, a to ohledně podnájmu nebytového prostoru v areálu tzv. pražské tržnice. příjmení areálu je žalovaný 2), avšak žalovaná 1) jej užívala na základě nájemní smlouvy č. A/39 číslo ze dne 9. 12. 1994. Žalovaná 2) informovala žalobkyni, že došlo k ukončení smlouvy o nájmu k 31. 12. 2012 výpovědí. Žalovaný 1) oproti tomu oznámil, že výpověď považuje za neplatnou. Za užívání předmětného prostoru tak žalovaná 1) po žalobkyni požadovala nájemné podle podnájemní smlouvy a žalovaný 2) náhradu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tedy měla důvodné pochybnosti o tom, kdo je jejím věřitelem. Složila proto peněžitou částku ve výši 145 563 Kč, odpovídající nájemnému za druhé čtvrtletí roku 2013 (dále jen předmětné období) do soudní úschovy a pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 5. 2013, č. j. 42 Sd 276/2013 -49, bylo návrhu žalobkyně na přijetí peněžité částky do soudní úschovy vyhověno. Dne 21. 11. 2016 bylo žalobkyni doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 10. 2016, č. j.: 42 Sd 276/2013 -63, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl, že předmět úschovy připadne státu po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o přijetí úschovy, jestliže se o ní nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení. Tzv. kaduční lhůta měla uplynout ke dni 17. 10. 2017. Poté, co žalobkyně obdržela usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 10. 2016, č. j.: 42 Sd 276/2013 -63, požádala o vydání předmětu úschovy, avšak tento jí vydán nebyl s odůvodněním, že žalovaní 1) a 2) nevyslovili souhlas a byla poučena o možnosti domáhat nahrazení souhlasu žalobou. Žalobkyně zdůraznila, že je vlastníkem předmětu úschovy a je v bezvýchodné situaci, neboť nemůže s prostředky nakládat a je závislá na výsledku řízení vedeného mezi žalovanými o neplatnost výpovědi. Žalobkyně uvedla, že vedle složení předmětu úschovy plnila žalovanému 2) na užívání v předmětném období částku 145 563 Kč. Dovozovala, že žalovaný 2) nemá důvod nesouhlasit s vydáním předmětu úschovy. Zdůraznila rovněž, že nejsou splněny podmínky pro připadnutí předmětu úschovy státu, neboť všichni účastníci úschovou řízení uplatňují své právo k předmětu úschovy. Dodala, že pokud by soud měl za to, že nenastaly soluční účinky v souvislosti s přijetím předmětu úschovy bylo by třeba, aby soud rozhodl o vydání žalobkyni.
2. Žalovaná 1. navrhla žalobu vůči ní zamítnout. Uvedla, že částka byla žalobkyní do úschovy složena z důvodu pochybností o tom, kdo je oprávněným věřitelem z této částky. Tyto pochybnosti přetrvávají, neboť mezi žalovanou 1. a žalovaným 2. je uvedená otázka sporná a o tomto sporu jsou u Obvodního soudu pro Prahu 7 vedena soudní řízení pod sp. zn. 5 C 4/2013 o vyklizení předmětných nemovitostí a pod sp. zn. 5 C 104/2012 o zaplacení dlužného nájemného. Žalovaná 1 zdůraznila, že žalovaný 2. je vlastníkem nemovitostí tvořících areál tzv. pražské tržnice v obec a číslo – část obce, včetně pozemků parc. číslo parc. číslo parc. číslo parc. číslo adresa, který zahrnuje 38 nadzemních objektů, vnitřní komunikace, veřejná prostranství a zděné oplocení areálu včetně 9 bran. Žalovaná 1. užívala zmíněné nemovitosti souhrnně jako nájemce na základě nájemní smlouvy č. A/39 číslo, kterou ze dne 9. 12. 1994. Žalovaný 2. však, aniž by byl oprávněn nájemní smlouvu předčasně vypovědět, tak učinil výpovědí ze dne 16. 12. 2011 s koncem výpovědní doby ke dni 31. 12. 2012. S touto výpovědí a platností této výpovědi však žalovaná 1 nesouhlasí, když nebyly naplněny důvody pro vypovězení uvedené nájemní smlouvy, především to, zda žalovaná 1. hradila nájemné, což je jednou z otázek, kterou se soud ve výše uvedených probíhajících soudních řízeních zabývá. Na základě neplatné a neoprávněné výpovědi nájemní smlouvy tak započal žalovaný 2. činit kroky k faktickému znemožnění pokračování žalované 1. v nerušeném nájmu dle nájemní smlouvy, a to ode dne 1. 1. 2013, kdy započal vykonávat správu předmětu nájmu dle nájemní smlouvy proti vůli žalované číslo též informoval podnájemce, aby žalovanému 1. již nájemné nehradili a hradili je právě žalovanému 2. Značná část podnájemců z toho důvodu skládá podnájemné do soudních úschov, jelikož zde existuje odůvodněná pochybnost, kdo je jejich skutečným věřitelem, jak ostatně nyní uvádí i žalobkyně.
3. Žalovaný 2. navrhl zamítnutí žaloby vůči němu. Žalovaný 2. uvedl, že částka složená do soudní úschovy náleží jemu. V tomto odkázal plně na text žaloby projednávané Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 142/2017 . Dále žalovaný 2. uvedl, že v souvislosti s užíváním prostor v pražské tržnici za druhé čtvrtletí roku 2013 byla na jeho účet žalobkyní složena pouze částka 13 200 Kč představující zálohu na služby spojené s nájmem předmětných prostor, nikoli však částka odpovídající nájemnému, jak žalobkyně tvrdí v žalobě. Žalovaný 2. uzavřel, že ať už částka složená v předmětné úschově patří žalované 1. či žalovanému 2., což je předmětem popsaných sporů, v žádném případě nenáleží žalobkyni, a není tak důvod, aby žalobě žalobkyně bylo vyhověno.
4. Podáním ze dne 10. 12. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět vůči žalované 1. z důvodu, že žalovaná 1. svým podáním ze dne 20. 10. 2020 v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 276/2013 udělila souhlas s vydáním předmětu úschovy – peněžní částky 145 563 Kč žalobkyni. Žalobkyně navrhla, aby bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno vůči žalované 1. a byla jí uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně.
5. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět vůči žalované 1. dříve, než začalo jednání, soud řízení ve vztahu k ní zastavil dle § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil. Pro úplnost se dodává, že žalovaná 1. se zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas podáním ze dne 1. 2. 2020.
6. Ve vztahu k žalovanému 2. soud v řízení pokračoval, věc projednal a rozhodl tímto rozsudkem.
7. Mezi účastníky bylo nesporné (§ 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), že žalovaný 2 byl vlastníkem předmětného areálu tzv. pražské tržnice v rozhodném období druhého čtvrtletí 2013. Nebylo sporné ani to, že žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2005 se žalovanou 1) podnájemní smlouvu číslo na jejím základě užívala předmět podnájmu v předmětném období. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu o tom, že žalobkyně uhradila žalovanému 2. částku 13 200 Kč jakožto zálohu na služby spojené s nájmem předmětných prostor.
8. Soud považuje za nespornou rovněž skutečnost, že v rámci řízení o úschově vedeného pod sp. zn. 42 Sd 276/2013 žalovaná 1. i žalovaný 2. vyjádřili nesouhlas s vydáním předmětu úschovy jakémukoliv jinému účastníkovi a každá z nich požádala o vydání předmětu úchovy.
9. Spornou skutečností mezi účastníky zůstalo tvrzení žalobkyně, že žalovanému 2. uhradila částku 145 563 Kč za užívání předmětu podnájmu, když žalovaný 2) tvrdil, že žádnou takovou úhradu neeviduje, což dokládal přehledem plateb žalobkyně za roky 2013 až 2015.
10. Soud poskytl žalobkyni jednak usnesením ze dne 20. 7. 2020, č. j. 4 C 6/2017 -62, a poté znovu při jednání konaném dne 8. 2. 2021 poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , že neprokázala své tvrzení, že provedla úhradu nájemného za rozhodné období ve výši 145 563 Kč vůči žalovanému 2.; přitom žalobkyni poučil, že nebude-li toto tvrzení prokázáno, může žalobkyně zaznamenat neúspěch v tomto sporu. Žalobkyně přes uvedené poučení žádný důkaz takové úhrady soudu nepředložila.
11. Soudu je ze své úřední činnosti známo, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 3. 2019, č. j. 5 C 104/2012 -608, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 35 Co 258/2019 -822, jejichž právní moc nastala dne 21. 1. 2020, bylo žalované 1. bylo uloženo zaplatit žalovanému 2. částku 246 417 488 Kč s příslušenstvím, neboť řádně a včas nehradila nájemné podle smlouvy o nájmu ze dne 9. 12. 1994, týkající se areálu tzv. pražské tržnice a současně jí bylo uloženo vyklidit předmětný prostor, neboť dne 31. 12. 2012 uplynula výpovědní doba podle výpovědi ze dne 16. 12. 2011. Z citovaných rozhodnutí vyplývá závěr, od něhož nemá soud důvod se odchýlit, že žalovaná 1. od 1. 1. 2013 nebyla oprávněna předmětné prostory užívat, ani z nich brát užitky. Jako předběžná otázka byla vyřešena otázka platnosti výpovědi s tím, že výpověď ze dne 16. 12. 2011 daná žalovaným 2. žalované 1. je platná.
12. Ve věci soud učinil následující závěr o skutkovém stavu projednávané věci. Žalobkyně složila do soudní úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 276/2013 plnění za užívání předmětu podnájmu podle smlouvy o podnájmu ze dne 22. 12. 2005 za období druhého čtvrtletí roku 2013. Žalovaný 2. je (a i v předmětném období byl) vlastníkem předmětu podnájmu. Oba žalovaní požádali o vydání předmětu úschovy a nesouhlasili s vydáním jinému účastníkovi řízení o úschově. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně předmět podnájmu skutečně užívala i v předmětném období. V řízení bylo prokázáno, že krom složení shora uvedené částky do soudní úschovy a zaplacení částky 13 200 Kč na úhradách za služby poskytované v souvislosti s podnájmem předmětných prostor, žalobkyně za užívání v předmětném období ničeho nezaplatila žádné ze žalovaných.
13. Podle § 451 zák. č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
14. Soud vyšel ze shora uvedených rozsudků, které nabyly právní moci a vyřešily (jako předběžnou) otázku platnosti výpovědi a ukončení nájemního vztahu mezi žalovanými k areálu tzv. pražské tržnice s tím, že nájemní vtah mezi žalovanými byl ukončen ke dni 31. 12. 2012. Zánikem nájemního (hlavního) vztahu došlo také k zániku podnájemního (vedlejšího) vztahu. Žalovaná 1. proto nebyla oprávněna brát užitky za užívání předmětu podnájmu v období od 1. 1. 2013 a nebyla tak oprávněna brát užitky (tedy inkasovat podnájemné), ani v předmětném období. Prostředky v soudní úschově tak náleží žalovanému 2. z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětných prostor (§ 451 odst. 1 obč. zák.), neboť žalovaný 2. byl jejich vlastníkem, a žalobkyně je v předmětném období užívala, aniž by k tomu, v důsledku zániku podnájemní smlouvy, měla právní důvod (§ 451 odst. 2 obč. zák.).
15. Uváděla-li žalovaná 1., že proti shora uvedeným rozsudkům bylo podáno dovolání či žaloba pro zmatečnost, je třeba uvést, že ani případná změna těchto (aktuálně pravomocných) rozsudků nemůže na rozhodnutí v této věci ničeho změnit, neboť prostředky v úschově náleží buďto žalované 1. z titulu podnájemného anebo žalovanému 2. z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však nemá žádné„ lepší“ právo k předmětu úschovy. Ostatně sama si je této situace vědomě a žalobu podala pouze proto, aby prostředky v úschově nepropadly státu, pokud by žádný ze žalovaných v řízení o úchově nepožádala o jejich vydání. Oba žalovaní však o vydání předmětu úschov požádali.
16. Ze shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu ve vztahu k žalovanému 2. (výrok II).
17. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. soud rozhodl (výrokem III) podle § 146 odst. 2 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. , a uložil žalované 1. povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně, když žalobkyně vzala žalobu zpět vůči žalované 1. pro její chování po podání žaloby, neboť žalovaná 1. podáním ze dne 20. 10. 2020 udělila souhlas s vydáním předmětu úschovy a tím odpadl žalobní důvod proti ní a žalobkyně tak neměla důvod na žalobě trvat. Výše nahrazovaných nákladů řízení činí 28 281,20 Kč a náklady řízení jsou tvořeny vynaloženým soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem podle § 7 a 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a to mimosmluvní odměnou za 3 úkony právní služby v plné výši po 6 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis zpětvzetí žaloby), přičemž za tarifní hodnotu sporu byla vzata výše peněžitého plnění z úschovy, o níž v řízení šlo, dále paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhradou 21 % DPH z odměny a náhrad výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (4 561,20 Kč).
18. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. soud rozhodl (výrokem příjmení) podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný 2. byl v řízení zcela úspěšný a soud mu přiznal právo na náhradu nákladů v plném rozsahu. Výše nahrazovaných nákladů řízení činí 26 281,20 Kč a náklady řízení jsou tvořeny náklady právního zastoupení žalovaného 2. advokátem podle § 7 a 8 odst. 1 a. t., a to mimosmluvní odměnou za 3 úkony právní služby v plné výši po 6 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu), přičemž za tarifní hodnotu sporu byla vzata výše peněžitého plnění z úschovy, o níž v řízení šlo, dále paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhradou 21 % DPH z odměny a náhrad výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (4 561,20 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.