Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

52 C 14/2021-21

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno Goláněm,Ph.D.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci

a. částku 10.000 Kč,

b. s úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 8,25 % p.a. za dobu od 24. 12. 2020 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti

a. zaplatit žalobci částku 10.000 Kč,

b. zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.198,60 Kč,

c. zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 11.444 Kč ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 21. 5. 2020 do 23. 12. 2020,

d. zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 1.444 Kč ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 24. 12. 2020 do zaplacení,

e. zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 1,5 % p.a. za dobu od 24. 12.2020 do zaplacení z částky 10.000 Kč,

f. zaplatit žalobci úrok ve výši 10,55 % p.a. z částky 10.000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a. částku 10.000 Kč, b. s úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč ve výši 8,25 % p.a. za dobu od 24. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti a. zaplatit žalobci částku 10.000 Kč, b. zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.198,60 Kč, c. zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 11.444 Kč ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 21. 5. 2020 do 23. 12. 2020, d. zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 1.444 Kč ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 24. 12. 2020 do zaplacení, e. zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 1,5 % p.a. za dobu od 24. 12.2020 do zaplacení z částky 10.000 Kč, f. zaplatit žalobci úrok ve výši 10,55 % p.a. z částky 10.000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhal zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovanou dne 24. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalované částku 10.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 28 % ročně a poplatků v celkové výši 7.300 Kč formou měsíčních splátek. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a věřitel tak úvěr zesplatnil ke dni 24. 5. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10.000 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 1.444 Kč, poplatku ve výši 2.556 Kč a smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na společnost právnická osoba a z té na žalobce. Žalobce dále nárokuje kapitalizovaný úrok z prodlení za období do 20. 5. 2020 ve výši 1.198,60 Kč, smluvní úrok ve výši 10,55 % ročně z jistiny a další úrok z prodlení z jistiny a kapitalizovaných úroků do zesplatnění za období od 21. 5. 2020 do zapalcení. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2018 včetně příloh, transakční historie úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně příloh, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2020 včetně příloh, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, oznámení o postoupení ze dne 24. 7. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2020, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Věřitel s žalovanou uzavřeli dne 24. 4. 2018 smlouvu, na základě které věřitel poskytnul žalované při podpisu smlouvy částku 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 7.300 Kč formou měsíčních splátek ve výši 1.300 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě a ujednání o úrocích ve výši 10,55 % ročně v případě zesplatnění pohledávky. Dle smlouvy podpisem smlouvy dlužník prohlásil, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů je schopen veškeré tyto splátky hradit věřiteli řádně a včas. Dle výše uvedených smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postupně postoupena z věřitele až na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 24. 7. 2020. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 18. 12. 2020.

6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

7. Dle ust. , , v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

15. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

16. Věřitel se dle předložených důkazů pouze spokojil s prohlášením žalované, že je schopna své závazky včas a řádně plnit. Věřitel příjmy a výdaje žalované žádným způsobem neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované. Konkrétními příjmy a výdaji žalované se tak dle provedeného dokazování věřitel vůbec nezabýval. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěryschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

17. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Věřitel se však pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval, natož aby po žalované požadoval přehled pohybů na jejím účtu za přiměřené období předcházející žádosti o úvěr. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

18. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok 189,38 % ročně (když soud„ poplatky“ věřitele za sjednání úvěru, správu úvěru a za hotovostní výběr považoval rovněž za úrok, tedy zisk ze zapůjčených peněžních prostředků, kdy výše těchto poplatků zcela zřejmě neodpovídá skutečným nákladům za obsluhu úvěru a jedná se o zastřený zisk věřitele), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 10 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

19. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalované (úvěr ve výši 10.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalované ( ), které je žalovaná povinná věřiteli vydat. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a neprokázala, že by věřiteli nebo žalobci dlužnou částku zaplatila. Soud tak přisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaná dosud dlužnou částku nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ust. postoupena až na žalobce, který je tak oprávněn jí po žalované nárokovat.

20. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu, neboť podklad pro její přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení ( ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději doručením předžalobní výzvy k plnění, tedy 23. 12. 2020 (ust. ), dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle , v platném znění.

21. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. za dobu od 24. 12. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

22. Výrokem II. písm. a. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení přiznanou výrokem I. a nároky specifikovanými v prvním odstavci odůvodnění rozsudku, tedy úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 1.444 Kč, poplatek ve výši 2.556 Kč a smluvní pokuta ve výši 6.000 Kč.

23. Výrokem II. písm. b. a c. byly zamítnuty další žalobou uplatněné nároky, které soud s ohledem na výše uvedené neshledal důvodnými. Jedná se o požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1.198,60 Kč a úrok z prodlení z jistiny a kapitalizovaných smluvních úroků za dobu před tím, než se stala splatnou částka odpovídající bezdůvodnému obohacení přiznaná výrokem I. Vzhledem k tomu, že se jedná o období před splatností, která nastala vzhledem k neplatnosti smlouvy až na výzvu žalobce, nemůže být nárok na úrok z prodlení za období od datum do 23. 12. 2020 důvodný.

24. Výrokem II. písm. d. byl zamítnut nárok na úrok z prodlení z částky 1.444 Kč (viz odst. 22). Pokud není v tomto rozsahu důvod pro přiznání nároku z bezdůvodného obohacení a smlouvu soud považuje za neplatnou, nemohl vzniknout ani nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná se nemohla dostat s plněním této částky do prodlení ( ).

25. Výrokem II. písm. e. byl zamítnut nárok v rozdílu procentuální výše úroku z prodlení mezi v žalobě nárokovaným úrokem z prodlení a úrokem z prodlení ve výši platné ke dni skutečné splatnosti dle ust. , v platném znění. Ke dni 24. 12. 2020 byla výše úroků z prodlení 8,25 % ročně. Žalobce nárokoval úrok 9,75 % ročně.

26. Výrokem II. písm. f. byl zamítnut nárok na úrok ve výši 10,55 % p.a. z částky 10.000 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Vzhledem k závěru o neplatnosti celé smlouvy (odst. 14. až 18.), považuje soud za absolutně neplatné i ujednání o dalším obchodním úroku.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaná byla ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce by tak byl povinen jí hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).