Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 116/2021-42
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh žalobce o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem 23,72 % ročně z částky částka od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobce o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem 23,72 % ročně z částky [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal dne 25. 9. 2020 u Okresního soudu Plzeň-město žalobu o zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce právnická osoba, IČO Smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) číslo dne 27. 10. 2017. Dle této smlouvy byla žalované dne 27. 10. 2017 vyplacena částka ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil částka, tj. celkem k vrácení částka v 58 týdenních hotovostních splátkách po částka počínaje sedmým kal. dnem od data uzavření smlouvy, přičemž každá další splátka je splatná do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka byla stanovena na den 7. 12. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, dostala se do prodlení, když poslední splátku uhradila dne 9. 7. 2018. Žalovaná uhradila celkem částka. Předchůdce žalobce tedy měl právo požadovat úhradu celé zbývající částky. Po žalované tedy požaduje částku částka (dlužná jistina částka a dlužné úhrady za služby ve výši částka), kapitalizované zákonné úroky z prodlení částka, kapitalizované úroky ve výši částka, úroky 23,72 % ročně z dlužné jistiny částka od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9 % z jistiny částka od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno částka.
2. Okresní soud Plzeň-město rozhodl usnesením ze dne 30. 3. 2021 o vyslovení místní nepříslušnosti a postoupil spis Okresnímu soudu v Klatovech (došlo dne 13. 5. 2021). Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností tímto dnem.
3. Soud jednal a rozhodl dne 14. 6. 2021 bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo vykázáno doručení fikcí dnem 31. 5. 2021. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaná je státním příslušníkem země) vyplývá z Čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1 ) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres Klatovy. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je právo české, zejm. z. č. 89/2012 Sb. a z. č. 257/2016 Sb. , tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy.
4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) číslo uzavřenou dne 27. 10. 2017. Z této smlouvy soud zjistil, že byla žalované dne 27. 10. 2017 vyplacena částka ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil částka, tj. celkem k vrácení částka v 58 týdenních hotovostních splátkách po částka, dále byla předložena žádost o zápůjčku ze dne 27. 10. 2017, výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020, obsahující oznámení o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Soudu žalobce poskytuje pouze Smlouvu o zápůjčce a o okolnostech jejího sjednání nemá soud žádné informace, pouze je zasílána žalovaným předžalobní upomínka. Je zřejmé, že je to žalovaná, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobce si zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr vyplněním žádosti o zápůjčku, ve které je uvedeno, že žalovaná pobírala státní podporu ve výši částka a její přítel částka. Měsíční výdaje byly spočteny na částka celkem. Soud má i proto vážné pochybnosti o poctivosti jednání předchůdce žalobce, neboť tyto příjmy žalované vztažmo k jejich výdajům nedávají jistotu věřiteli pro řádné splácení poskytovaného úvěru (úvěruschopnost). Ze všech důvodů uvedených shora, soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce požaduje po žalované„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u půjčky na částka činí celkem částku částka (včetně hotovostního inkasa splátek ve výši částka). Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Poplatek (odměna) tvoří u půjčky částka výši částka, což je o 74 % navíc z částky, než která byla žalované půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.
6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná prokazatelně obdržela částku částka a dle tvrzení žalobce uhradila žalobci celkem částku částka. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka částka (částka – částka anonymizováno). V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data požadovaného žalobcem, tj. od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále kapitalizovaně od 15. 12. 2018 do 29. 11. 2019 z dlužné jistiny částka, což představuje částku částka. Žalovaná soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že by dluh rozporovala či uhradila. Soud proto uložil žalované dluh žalobci uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovanou vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Tj. co do částky částka (částka anonymizováno – částka anonymizováno), dále byl zamítnut zbývající kapitalizovaný zákonný úrok částka (částka anonymizováno – částka anonymizováno) a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky částka od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši částka. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění a úroků zákonných.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měli účastníci každý přiměřeně poloviční úspěch ve věci, proto soud vyslovil, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.