Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 128/2020-36

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Davidovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 59 343 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 27 % ročně z 22 320,49 Kč od datum do zaplacení a úroku 14,19 % ročně z 12 045,22 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 39 490 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 22 320,49 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 12 045,22 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně ze 4 542,49 Kč od datum do zaplacení s úrokem z prodlení 8,50 % ročně z 9 970,22 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 853 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 17 778 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 2 075 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 27 % ročně z 22 320,49 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 14,19 % ročně z 12 045,22 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 39 490 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 22 320,49 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 12 045,22 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně ze 4 542,49 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení 8,50 % ročně z 9 970,22 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 853 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 17 778 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 2 075 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 59 343 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným z uzavřených smluv o zápůjčce. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“) s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva číslo“). Na základě uzavřené smlouvy číslo poskytla právnická osoba žalovanému zápůjčku 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 21 403 Kč, tj. celkem se zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 46 403 Kč (25 000 Kč + 21 403 Kč). To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 774 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný zaplatil prostřednictvím týdenních splátek na dluh ze smlouvy číslo pouze 7 222 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy číslo právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná.

2. Dále dle tvrzení žalobkyně uzavřela právnická osoba s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva číslo“). Na základě uzavřené smlouvy číslo poskytla právnická osoba žalovanému zápůjčku 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 18 087 Kč, tj. celkem se zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 38 087 Kč (20 000 Kč + 18 087 Kč). To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 100 týdenních splátek ve výši 381 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný zaplatil prostřednictvím týdenních splátek na dluh ze smlouvy číslo pouze 17 925 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná.

3. Společnost anonymizováno uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek na žalobkyni, a to včetně pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení (dále jen „ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy číslo soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalovaným byla datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku 25 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 21 403 Kč, tj. celkem se zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 46 403 Kč (25 000 Kč + 21 403 Kč). To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 774 Kč a 60. splátky ve výši 737 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný zaplatil prostřednictvím týdenních splátek na dluh ze smlouvy číslo pouze 7 222 Kč. Z karty zákazníka z datum soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná, když právnická osoba zjistila jako příjmy žalovaného částku 41 961 Kč skládající se z čisté mzdy žalovaného ve výši 12 113 Kč, kterou ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek a z dalších příjmů domácnosti žalovaného ve výši 29 848 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaného zjistila právnická osoba částku 33 964 Kč, které ověřila prostřednictvím složenek SIPO a nájemní/podnájemní smlouvy.

7. Ze smlouvy číslo soud zjistil, že datum uzavřela právnická osoba s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy číslo poskytla právnická osoba žalovanému zápůjčku 20 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba souhrnný poplatek 18 087 Kč, tj. celkem se zavázal právnická osoba za poskytnutou zápůjčku zaplatit 38 087 Kč (20 000 Kč + 18 087 Kč). To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 99 týdenních splátek ve výši 381 Kč a 100. splátky ve výši 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný zaplatil prostřednictvím týdenních splátek na dluh ze smlouvy číslo pouze 17 925 Kč. Z karty zákazníka ze datum soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla právnická osoba zkoumána a posouzena jako dostatečná, když právnická osoba zjistila jako příjmy žalovaného částku 41 744 Kč skládající se z čisté mzdy žalovaného ve výši 11 931 Kč, kterou ověřila prostřednictvím výplatních pásek a z dalších příjmů domácnosti žalovaného ve výši 29 813 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaného zjistila právnická osoba částku 33 778 Kč, které ověřila prostřednictvím složenek SIPO a nájemní/podnájemní smlouvy.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právnická osoba uzavřela datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávek které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění a poskytla mu k tomu náhradní lhůtu do datum.

10. Skutkový závěr následující. Žalovaný uzavřel se právnická osoba smlouvu číslo na základě které obdržel plnění ve výši 25 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný 7 222 Kč.

11. Na základě uzavřené smlouvy číslo obdržel žalovaný plnění ve výši 20 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný celkem 17 925 Kč.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud po právní stránce věc následovně. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

21. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z. s. ú. před účinností novely provedené (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

22. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

25. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

26. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti splácet spotřebitelský úvěru způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. V souzené věci právnická osoba nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy číslo sice řádně ověřila část příjmů žalovaného – čistou mzdu ve výši 12 113 Kč z pracovní smlouvy a výplatních pásek, ale pokud jde o položku„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 29 848 Kč není ze zákaznické karty z datum zřejmé, jaké konkrétní další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování správnosti těchto příjmů právnická osoba vycházela. Tato položka přitom násobně převyšuje čistou mzdu žalovaného a bez tohoto příjmu by použitelný příjem žalovaného vycházel v záporných hodnotách a žalovaný by tak musel být posouzen jako neúvěruschopný. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku před uzavřením smlouvy číslo právnická osoba nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když dostatečně neověřila jeho tvrzené příjmy.

28. V případě smlouvy číslo je závěr soudu totožný. Společnost anonymizováno nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy číslo sice řádně ověřila část příjmů žalovaného – čistou mzdu ve výši 11 931 Kč z pracovní smlouvy a výplatních pásek, ale pokud jde o položku„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 29 813 Kč není ze zákaznické karty z datum zřejmé, jaké konkrétní další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování správnosti těchto příjmů právnická osoba vycházela. Tato položka přitom násobně převyšuje čistou mzdu žalovaného a bez tohoto příjmu by použitelný příjem žalovaného vycházel v záporných hodnotách a žalovaný by tak musel být posouzen jako neúvěruschopný. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku před uzavřením smlouvy číslo právnická osoba nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když dostatečně neověřila jeho tvrzené příjmy.

29. Protože jsou smlouvy z výše popsaných důvodů absolutně neplatné (viz. Rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK), je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalovaný uzavřel se právnická osoba smlouvu číslo na základě které obdržel plnění ve výši 25 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný 7 222 Kč. V případě smlouvy číslo tak výše bezdůvodného obohacení činí 17 778 Kč.

30. Na základě uzavřené smlouvy číslo obdržel žalovaný plnění ve výši 20 000 Kč. Za toto plnění zaplatil žalovaný celkem 17 925 Kč. V případě smlouvy číslo tak výše bezdůvodného obohacení činí 2 075 Kč.

31. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku z datum, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že ani jedné ze stran nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož je z obsahu spisu zřejmé, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku požadovala zaplacení 59 343 Kč s příslušenstvím, představující 100 % úspěch ve věci. Soud žalobkyni přiznal pouze 19 853 Kč s příslušenstvím, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.