Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 184/2021-23
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Romanou Malou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 8 914 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 23,72 % ročně z 6 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení 4 614 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 6 000 Kč za období od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 1 700 Kč za období od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 300 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně ze 4 300 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 23,72 % ročně z 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení 4 614 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 6 000 Kč za období od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 1 700 Kč za období od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 300 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně ze 4 300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 8 914 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka, obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ příjmení jméno“), s žalovaným uzavřela datum smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla povinnost právnická osoba anonymizováno poskytnout žalovanému zápůjčku 6 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba anonymizováno souhrnný poplatek 4 614 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit právnická osoba anonymizováno 10 614 Kč. Vše výše uvedené se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum (dále jen„ smlouva“). Žalovaný zaplatil na dluh ze smlouvy pouze 1 700 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce provedla právnická osoba anonymizováno posouzení úvěruschopnosti žalovaného a posoudila žalovaného jako úvěruschopného, a to na základě tvrzených skutečností žalovaným. Tato tvrzení ověřila na základě předložených dokladů žalovaným.
2. V důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem právnická osoba anonymizováno právnická osoba anonymizována dvě slova, dnes právnická osoba, IČO (dále jen„ právní nástupce“). Právní nástupce uzavřel datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud zjistil následující skutkový stav. příjmení příjmení jméno s žalovaným uzavřela datum smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla povinnost právnická osoba anonymizováno poskytnout žalovanému zápůjčku 6 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit právnická osoba anonymizováno souhrnný poplatek 4 614 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit právnická osoba anonymizováno 10 614 Kč. Vše výše uvedené se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum.
6. Před uzavřením smlouvy posoudila právnická osoba anonymizováno úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů. Jako příjem žalovaného zjistila částku 32 269 Kč skládající se ze mzdy žalovaného ve výši 17 233 Kč, ze státní podpory ve výši 14 536 Kč a z přídavků ve výši 500 Kč. Jako výdaje žalovaného zjistila právnická osoba anonymizováno částku 19 230 Kč Tyto údaje ověřila na základě předložené výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a SIPO.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
8. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
16. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
17. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. V souzené věci příjmení jméno nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce sice řádně ověřila část jeho příjmů - mzdu výplatní páskou a pracovní smlouvou, ale pokud jde o položku„ státní podpora“ a o položku„ přídavky“, tak ze zákaznické karty není zjistitelné z jakých zdrojů právnická osoba anonymizováno při ověření těchto příjmů vycházela. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy příjmení jméno nedostatečně posoudila schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, jelikož neověřila jeho tvrzení ohledně výše státní podpory a přídavků.
19. Protože smlouva je z výše popsaných důvodů absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. příjmení příjmení jméno poskytla žalovanému plnění 6 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný prostřednictvím splátek celkem 1 700 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného tak činí 4 300 Kč (6 000 Kč – 1 700 Kč.)
20. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku ze dne datum, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostala do prodlení a žalobkyně má dle ust. § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobkyní požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) tak, že nepřiznal žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně požadovala zaplacení 8 914 Kč s příslušenstvím, přičemž soud jí přiznal pouze částku 4 300 Kč s příslušenstvím, což představuje méně než 50 % úspěch ve věci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.