Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 236/2020-30
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p.a. od 12.4.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku úroky z prodlení ve výši 18,9 % p.a. z částky 5 000 Kč od 2.4.2020 Kč do zaplacení a kapitalizované úroky ve výši 333,98 Kč za období od 26.11.2019 do 2.4.2020, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p.a. od 12.4.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku úroky z prodlení ve výši 18,9 % p.a. z částky 5 000 Kč od 2.4.2020 Kč do zaplacení a kapitalizované úroky ve výši 333,98 Kč za období od 26.11.2019 do 2.4.2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 5 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 12.4.2020 do zaplacení, kapitalizované úroky ve výši 333,98 Kč za období od 26.11.2019 do 1.4.2020, a smluvní úroky ve výši 18,9 % ročně. Žalobu zdůvodnil tím, že dne 25.11.2019 uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a dne 25.11.2019 mu na jeho žádost poskytl kontokorent ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel dle dohody, došlo ke dni 2.4.2020 k zesplatnění kontokorentu. Žalovaný byl následně vyzván k zaplacení a byla mu poskytnuta lhůta do 11.4.2020. Žalovaný přesto nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115 a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání.
4. Ze smlouvy číslo soud zjistil, že ji dne 25.11.2019 podepsali žalobce a žalovaný a žalovaný následně začal plně využívat běžný účet č. bankovní účet. V dodatku č. 1 k ní bylo sjednáno, že žalobce poskytne žalovanému kontokorent ve výši 5 000 Kč, který bude čerpat prostřednictvím běžného účtu a vrátí jej v souladu s ujednáními obsaženými ve smluvních podmínkách. Ty žalovanému mimo jiné ukládaly hradit úroky, což nečinil, neboť na účtu nebyly dostatečné prostředky a žalobce přistoupil dne 2.4.2020 k zesplatnění kontokorentu.
5. Z výzvy k plnění ze dne 2.4.2020 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 5 333,98 Kč.
6. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. , učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:
7. Dne 25.11.2019 účastníci podepsali rámcovou smlouvu a její dodatek o shora uvedeném obsahu. To, zda žalobce před podpisem této smlouvy jakkoli hodnotil majetkové poměry žalované, zůstalo nezjištěno. Žalobce tvrdí, že mu byl před uzavřením smlouvy o úvěru znám příjem žalovaného ve výši 28 000 Kč, neměl zjištěno (ověřeno), jaké má žalovaný výdaje (na bydlení apod.), případné vyživovací povinnosti apod. (resp. v tomto směru žalobce na písemnou výzvu soudu nesdělil ničeho relevantního, a dle bankovních registrů nebyly žádné závazky žalovaného zjištěny. Dne 25.11.2019 poskytl žalobce žalovanému na běžný účet žalovaného založený téhož dne kontokorent v uvedené výši. Ve zbývající části s ohledem na právní hodnocení (srov. níže) jsou skutková zjištění soudu nepodstatná pro rozhodnutí ve věci.
8. Po právní stránce soud věc posoudil takto:
9. Smlouvu o úvěru ze dne 25.11.2019 soud hodnotí jako neplatnou, a to z více důvodů.
10. V první řadě proto, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nedostatečně a nikoliv s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když dostatečně nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
11. Další důvod neplatnosti smlouvy o úvěru soud spatřuje ve zjevném rozporu jejího obsahu s dobrými mravy (srov. ustanovení § 588 o. z.) a ve skutečnosti, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (srov. ustanovení § 1813 o. z.), plynoucí ze shora uvedeného postupu žalobce, který poskytl úvěrovou částku za situace, kdy mu muselo být zřejmé, že žadatelem je osoba, která sice tvrdí, že zatím nemá závazky po splatnosti, ale její příjmy, které navíc nedokládá nelze porovnat s výdaji. Nelze z tohoto pohledu přehlédnout zjevnou nevyváženost obsahu smlouvy ve prospěch žalobce, tj. silnější smluvní strany, která je také nepochybně autorem její textace.
12. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvních úroků či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.
13. Protože žalovaný čerpal částku 5 000 Kč, jedná se o bezdůvodné obohacení v jeho prospěch ve smyslu ust. § 2991 o.z. a je tedy žalobci povinen vydat získané finanční prostředky vydat. Soud tedy žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl pro částku nedůvodně požadovanou představující příslušenství. Úroky z prodlení z úspěšně požadované částky soud žalobci ve výši uvedené v žalobě přiznal teprve za dobu po doručení předžalobní výzvy. Toto rozhodnutí vychází z ust. § 1970 o.z.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. . Žaloba byla zamítnuta v poměrně nepatrné části a žalobci tedy přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada za výdaje spojené s podání žaloby ve výši 100 Kč podle ust. § 151od st. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.