Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 C 219/2021-22
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4 500 Kč
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 4 500 Kč se v plném rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení částky 4 500 Kč se v plném rozsahu zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ve výši 4 000 Kč z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou dne datum. Konkrétně byly předmětem řízení nezaplacené smluvní pokuty vyúčtované žalované z důvodu, že nevrátila zapůjčená zařízení MODEM anonymizováno 6 slov: příjmení: anonymizováno) a právnická osoba anonymizována čtyři slova (SN: číslo příjmení) původnímu věřiteli, ač tak učinit v souladu se smlouvou do sedmi dnů od ukončení předmětné smlouvy měla.
2. Dále byl předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 500 Kč jako poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku stanoveného v ceníku původního věřitele. Dle žalobních tvrzení se má jednat o paušalizované náklady na upomínkový proces.
3. Z listinných důkazů soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou předmětnou smlouvu, v níž se zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací. Za tím účelem pronajala žalované zařízení MODEM anonymizováno 6 slov: příjmení: anonymizováno) a právnická osoba anonymizováno 5 slov: číslo příjmení). Žalovaná řádně nehradila poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, proto společnost právnická osoba od předmětné smlouvy písemně odstoupila, a to dne datum. V předmětné smlouvě v části pod písm. f) se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 smluvních podmínek). V souladu s čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba (dále jen Všeobecné podmínky) byl žalovaný povinen vrátit předmětná zařízení, která jí byla pronajata, do distribučního skladu na adresu adresa. Nevrátí-li žalovaná zařízení v uvedené lhůtě, je společnost právnická osoba oprávněna vyúčtovat žalované smluvní pokutu dle ceníku. Dle aktuálního ceníku činila smluvní pokuta za nevrácení pronajatých zařízení částku vždy 2 000 Kč Smluvní podmínky učinily smluvní strany součástí smlouvy samotné, avšak jejich text nebyl stranami podepsán.
4. Z předmětné smlouvy soud rovněž zjistil, že i ceník společnosti právnická osoba smluvní strany součástí smlouvy samotné, avšak jeho text nebyl stranami podepsán. V tomto ceníku byl dále sjednán mj. poplatek za odpojení ve výši 500 Kč. Tento poplatek je v ceníku nazýván jako náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku. Náhrada nákladů za zaslání upomínky představuje podle téhož ceníku částku 150 Kč.
5. Dále soud zjistil, že žalobkyně je právním nástupcem společnosti právnická osoba, která zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobkyní.
6. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a poplatku za odpojení ve výši 500 Kč se opírá o z. č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích (zejména § 61 a násl. zákona), §409 , §410 , § 1810 a násl., §2048 a násl. z. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.).
7. Soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z.
8. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 , a to v jeho právní větě uvádí, že:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“
9. Ústavní soud mj. vyšel z toho, že:„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (viz b. 30 uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR).
10. Soud při výkladu předmětné smlouvy ve spojení se smluvními podmínkami a ceníkem původního věřitele stanovujícím konkrétní výši smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného zařízení, pokud se týká ujednání o žalované smluvní pokutě, dospěl k závěru, že původní věřitel v rozporu s citovaným nálezem ÚS ČR učinil ujednání o smluvní pokutě součástí všeobecných obchodních podmínek (ceníku služeb), resp. v samotné smlouvě odkázal v otázce výpočtu výše smluvní pokuty na svůj ceník. Tento ceník nebyl smluvními stranami podepsán.
11. Stejné právní zdůvodnění se týká i poplatku za odpojení ve výši 500 Kč, jehož výše byla stanovena pouze v ceníku původního věřitele. Tento poplatek stíhal pouze zákazníky, kteří měli nedoplatek, pro který došlo k odpojení od služeb. Opírá-li žalobkyně tento nárok o tvrzení, že se jedná o náklady na upomínkový proces, nelze toto zdůvodnění přijmout za stavu, kdy v ceníku je současně stanovena položka„ náhrada nákladů za zaslání upomínky“ ve výši 150 Kč. Tato částka sama o sobě představuje více než poštovné, je ji třeba vnímat jako paušalizované výdaje spojené se zasláním upomínky. Za tohoto stavu však nelze přijmout, že na upomínkový proces má mířit současně částka 500 Kč nazvaná jako náklad na odpojení. Soud vnímá poplatek zaodpojení jako další ze smluvních pokut stanovených v ceníku poskytovatele služby, kterou je zákazník trestán pro to, že porušil svou povinnost platit za poskytované služby, čímž došlo k ukončení jejich poskytování, resp. k odpojení zákazníka od těchto služeb.
12. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť ujednání o jejich výši nebylo součástí smlouvy samotné, nýbrž bylo součástí ceníku původního věřitele, na který v hlavním textu smlouvy strany pouze poukázaly.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
14. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, avšak ze spisu bylo zjištěno, že jí dosud žádné náklady řízení nevznikly. V souladu s tímto zjištěním soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
15. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.