Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 145/2021-18
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 1.700 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 21.12.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 200 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.131,60 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 21.12.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 200 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.131,60 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 1.700 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 1.500 Kč od 21.12.2019 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce (právnická osoba) uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu číslo na dobu neurčitou s pojistným za pojistné období splatné pololetně. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 20.8.2019, proto jej žalobce upomínkou vyzval k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil. Účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dne 20.12.2019. Za období od 20.8.2019 do 20.12.2019 činí dlužné pojistné částku 1.500 Kč. Žalobce požaduje uhradit dlužnou částku se zákonným úrokem z prodlení a dále v souladu se smluvním ujednáním poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Dne 7.7.2020 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.
Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 5.5.2021. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že účastníci dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
Soud vycházel z pojistné smlouvy č. nabídky číslo, výzvy k zaplacení dlužného pojistného ze dne 25.10.2019, oznámení o zániku smlouvy ze dne 9.1.2020, předžalobní upomínky ze dne 13.2.2020 a předžalobních upomínek. Na základě předložených důkazů má soud za prokázané že, účastníci uzavřeli dne 19.2.2019 pojistnou smlouvu o škodovém pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání s počátkem od 20.2.2019 na neurčito. Žalovaný se v pojistné smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 4.368 Kč splatné pololetně po 2.250 Kč spatné 20.2 a 20.8 každého roku. Upomínkou ze dne 25.10.2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení nedoplatku pojistného ve výši 2.300 Kč s upozorněním na možný zánik pojistného v případě nezaplacení dluhu do 19.12.2019. Dopisem ze dne 9.1.2020 žalobce oznámil žalovanému zánik pojištění dnem 20.12.2019 a vyzval jej k úhradě nedoplatku pojistného ve výši 1.500 Kč do 23.1.2020. Předžalobní upomínkou ze dne 13.2.20207 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 1.700 Kč do 27.2.2020, kdy se částka skládá z nedoplatku pojistného 1.500 Kč a nákladů na upomínání ve výši 200 Kč.
Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen obč.zák.) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout pojistníkovi nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li pojistná událost, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2804 obč.zák. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 2782 odst.1 má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu povolání s počátkem pojištění od 20.2.2019. Žalovaný se zde zavázal platit roční pojistné ve výši 4.388 Kč pololetně po 2.250 Kč. Žalovaný pojistné řádně neplatil. Dle tvrzení žalobce nezaplatil pojistné splatné 20.8.2019. Pojištění zaniklo dle § 2804 obč.zák. pro neplacení pojistného. Vzhledem k tomu, že pojistitel má právo na zaplacení pojistného až do zániku pojištění, ke kterému došlo 20.12.2019, vznikla žalovanému povinnost uhradit dlužné pojistné do zániku pojištění ve výši 1.500 Kč (jak je žalobce vyčíslil).
Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný pojistné řádně a včas nezaplatil a je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená ČNB činila 0,05%. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval.
Žalobce dále požadoval zaplacení částky 200 Kč označený jako náklady za upomínání uvedený ve všeobecných obchodních podmínkách, dle názoru soudu jde o smluvní pokutu. Podle § 2048 obč.zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle uzavřené pojistné smlouvy jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy přílohy k pojistné smlouvě, smluvní ujednání a závěrečná ustanovení uvedená na zadní straně formuláře pojistné smlouvy.
Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.
Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03 ).
Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26).
Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.
V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11.
V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že požadovat poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy, který není uveden ve smlouvě a odkaz na„ všeobecné pojistné podmínky a sazebník“ žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 200 Kč s příslušenstvím zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 1.700 Kč. Soud pro částku 200 Kč žalobu zamítl a pro částku 1.500 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 88%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 12%. Poměr úspěchu tedy činí 76% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná výzva k plnění dle § 142a odst.1 o.s.ř. ) po 200 Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná výzva k plnění dle § 142a odst.1 o.s.ř. ) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem 1.489 Kč z toho 76% činí částka 1.131,60 Kč
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.