Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 155/2020-47
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 312 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 072 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, to vše ve splátkách po 500 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8 682,53 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a z částky 5 610,53 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 496,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 996,87 Kč, úroku 18,96% ročně z částky 8 682,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 072 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, to vše ve splátkách po 500 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8 682,53 Kč od 30. 11. 2019 do 18. 12. 2019 a z částky 5 610,53 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 496,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 996,87 Kč, úroku 18,96% ročně z částky 8 682,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 11 312 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 1. 3. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli za sjednanou dobu poskytnutí úvěru úrok ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou 18,96% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 240 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 25. 4. 2019. Uhradil pouze částku 6 928 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 11 312 Kč zahrnující neuhrazenou jistinu ve výši 8 682,53 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 2 629,47 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 480,63 Kč a poplatek za životní pojištění 148,84 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 996,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 496,17kč, úroku ve výši 18,96% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 682,53 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, dokladů vyžádaných od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil.
4. Ze smlouvy anonymizována dvě slova, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 2. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 18 240 Kč, která zahrnuje částku 10 000 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 4 000Kč, poplatek za pojištění 240 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 304 Kč s tím, že první splátku je splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí poskytnuté částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného, kdy žalovaný potvrdil, že je ženatý, žije s manželkou, je zaměstnaný, bydlí v nájmu, příjem doložený pracovní smlouvou, výplatními páskami ve výši 26 527 Kč (původně údaj 10 305Kč přeškrtnutý) a výdaje na bydlení, energie doložené nájemní smlouvou ve výši 6 000 Kč a osobní výdaje 4 200 Kč, celkem výdaje ve výši 10 200 Kč, z toho použitelný měsíční příjem (rozdíl příjmy-výdaje) ve výši 16 327 Kč (původně uvedená přeškrtnutá částka 2 105Kč).
5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jeho výdajů. Deklarované výdaje spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2018 na základě zákona o státní sociální podpoře. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalovaného, pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, tyto doklady nebyly soudu předloženy. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jejích výdajů (např. dokladem SIPO). Deklarované výdaje spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2018 na základě zákona o státní sociální podpoře. Tvrzené výdaje na bydlení, energie nebyly věřiteli doloženy, nebyl doložen doklad o platbách (SIPO). Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho výdajů. Žalobkyně soudu nepředložila žádný doklad o tom, že se právní předchůdce žalobkyně skutečně zabýval řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného, neboť soudu nedoložila doklady o výdajích, pracovní smlouvu, výplatní pásky. Pouze odkázala, že údaje z předložených listin (pracovní smlouva, výplatní pásky) byly zaznamenány v kartě zákazníka. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel tak nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
8. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 6 928 Kč a byla mu poskytnuta částka 10 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 3 072Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 podané k přepravě dne 13. 12. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 19. 12. 2019. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši, ve které žalobkyně požaduje zaplacení částky 8 240 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 496,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 996,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 682,53 Kč od 30. 11. číslo do 18. 12. 2019 a z částky 5 610,53 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, úrok 18,963 % ročně z částky 8 682,53 Kč od 30. 11.2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. . V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. anonymizováno 8 slov ustanovení pr. předpisu anonymizováno 18 slov.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě l5 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.