Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
127 C 29/2020-17
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 14 769 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 303 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky 466,84 Kč a úroku ve výši 84,73 % ročně z částky 9 119,33 Kč za dobu od 9. 6. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 58 233 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 303 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky 466,84 Kč a úroku ve výši 84,73 % ročně z částky 9 119,33 Kč za dobu od 9. 6. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 58 233 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 14 303 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím
a smluvní pokutou ve výši 466,84 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit
v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 696 Kč spolu s úrokem ve výši 127,77 % ročně, počínaje od ledna 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a z úvěrové historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila v období od 11. 1. 2019 do 27. 2. 2020 dohromady 9 splátek po 2 696 Kč, dále částky ve výši 1 200 Kč, 1 500 Kč, 2 692 Kč, 2 690 Kč, 6 Kč a 5 392 Kč (dohromady 37 744 Kč). Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 10 606,28 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 3 x 499 Kč a na smluvní pokutu
ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou za období od datum do datum ve výši 466,84 Kč. Konečně žalobkyně požaduje (vedle úroku z prodlení) i zaplacení úroku ve výši 84,73 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 9 119,33 Kč za dobu od 9. 6. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 58 233 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná, ačkoli byla řádně
a včas předvolána, svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3
zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “) v nepřítomnosti žalované.
4. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalobkyně navrhla u jednání vydání rozsudku pro zmeškání, soud jejímu návrhu nevyhověl, neboť nárok žalobkyně je v rozporu s právními předpisy (jak je níže odůvodněno) a podle § 153b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, přičemž podle
§ 99 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.
5. Soud tak po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:
6. Z listin y označené jako návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru číslo označené datem datum, že v této je žalovaná označena jako„ klient“ jménem, příjmením a rodným číslem datem narození a žalobkyně jako„ poskytovatel úvěru“. V listin ě se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 27 000 Kč a žalovaná tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí. Listin Listina je opatřena podpisy obou účastníků tohoto řízení.
7. Z listin y označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru žalované ve výši 27 000 Kč s měsíčními splátkami částka.
8. Z listin y označené jako anonymizováno 5 slov příjmení jméno
anonymizováno 5 slov anonymizováno anonymizováno, že žalobkyně zaslala dne datum žalované na účet označený ve smlouvě 27 000 Kč.
9. Z listin y označené jako hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo: číslo označené datem datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny tyto údaje: pravidelný měsíční příjem – 17 000 Kč; celkem výdaje – 9 529 Kč (z toho 3 410 Kč životní minimum, 4 919 Kč splátky žalobkyni a bydlení 1 200 Kč); název a adresa zaměstnavatele - anonymizováno jméno příjmení, ulice a číslo, obec; forma bydlení – u rodičů.
10. Z listin y označené jako výpis záznamů z registru příjmení, že v této jsou kolonky u jména žalované označené jako„ dlužná částka po spl.“ a„ počet dlužných splátek“ prázdné.
11. Z listin y označené jako anonymizováno 6 slov (NRKI), že u jména žalované je uvedeno skóre 272, což dle tabulky v druhé polovině listin y představuje tzv. kategorii I. –„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.“
12. Z listin y označené jako výplatní list označené datem datum, že čistý příjem žalované z pracovního poměru u anonymizováno jméno příjmení dosáhl za měsíc říjen 2018 částky 15 983 Kč.
13. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Listin u označenou jako vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek pak soud jako důkaz pro nadbytečnost neprováděl, neboť tato neobsahovala žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu (úročením pohledávky se soud v daném případě v rámci právního hodnocení vůbec nezabýval – srov. odst. 23 a násl. tohoto rozsudku). Stejně tak soud jako důkaz neprovedl listin u označenou jako potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, když z této se podávají stejné skutečnosti jako z listin y označené jako výplatní list.
14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:
15. Žalovaná se dne datum dohodla s žalobkyní tak, že jí žalobkyně poskytne částku 27 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná žalobkyni doposud zaplatila částka; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
17. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,
a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
23. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci přitom v projednávaném sporu mají citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015,
sp. zn. 1 As 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
24. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela.
Lze rovněž zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020,
sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
25. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
26. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalované a rovněž prostřednictvím nebankovních registrů klientských informací. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalované žalobkyně zkoumala mj. z výplatní pásky žalované za měsíc říjen 2018, v dalším (to se týká zejména výdajové stránky) se pak žalobkyně spolehla na tvrzení samotné žalované, aniž by takto získané údaje ověřovala. Informace, které stran své výdajové stránky žalovaná žalobkyni poskytla, jsou nadto zcela nereálné, když tvrzené náklady na bydlení ve výši 1 200 Kč nedosahují prakticky ani jedné třetiny nákladů na bydlení
v nejlevnějších jednopokojových bytech v obvyklých případech. I když žalovaná dle svých tvrzení bydlí u rodičů, je zjevné, že žalobkyně přinejmenším v tomto rozsahu na ověření výdajové stránky žalované zcela rezignovala. Žalobkyně si dále ani nevyžádala například výpis z účtu žalované, aby mohla řádně posoudit, kterak žalovaná běžně hospodaří, popř. jiný zdroj, jenž by jí takovou informaci mohl vyjevit. Pakliže taková zjištění např. nebyla v možnostech žalobkyně (neměla je jak zjistit), vůbec neměla v takovém případě žalované úvěr poskytnout. Je navíc zjevné, že sama žalobkyně si byla vědoma potenciálního rizika u splácení úvěru žalovanou, když
u žalované vyšlo žalobkyni v rámci nebankovního registru klientských informací:„ vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“. Jestliže žalobkyně úvěr žalované přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. U jednání dne datum soud sdělil žalobkyni, že s ohledem na shora citovanou judikaturu nemá z dosud provedených důkazů za prokázané, že by žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k tomu, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila. Jelikož lze po provedeném dokazování dospět pouze k závěru, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela přinejmenším stran její výdajové stránky toliko z prohlášení žalované, dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet
i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost soud dodává, že záznamy z veřejně dostupných lustrací (SOLUS a NRKI) jsou pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalované, a to i ve spojení s ostatními důkazy, zcela nedostatečné.
27. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvních pokutách. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., nicméně žalovaná oproti obdržení částky 27 000 Kč zaplatila žalobkyni dohromady 37 744 Kč, lze tudíž uzavřít, že žalovaná není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužna ničeho. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.
28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého plně procesně úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.