Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 41/2021-22
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 12 379 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 445 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 7. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 384 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 384 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 445 Kč od 26. 12. 2019 do 6. 8. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7 445 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 445 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 7. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 384 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 384 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 445 Kč od 26. 12. 2019 do 6. 8. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7 445 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ve znění dalších doplnění domáhala po žalované zaplacení 14 829 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum prostřednictvím internetu úvěrovou smlouvu, kdy žalované byla bezhotovostně na účet poskytnuta částka 10 000 Kč a tuto částku spolu s poplatkem ve výši 330 Kč byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. K uzavření ověření žalované při podpisu smlouvy došlo prostřednictvím platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaná žalobkyni zaslala. Dále byl sjednán poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a úrok v pevné výši 490 Kč. Celý úvěr byl splatný
ve 24 splátkách, přičemž žalovaná toliko dne 3. 7. 2019 uhradila 2 555 Kč. Žalované dále byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši dohromady částka a účelně vynaložené náklady vzniknuvší v souvislosti s vymáháním pohledávky ve výši dohromady 760 Kč. Dne 7. 10. 2019 byla žalované zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, za což žalobkyně vyúčtovala účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč a dne 25. 11. 2019 byl úvěr zesplatněn, o čemž byla žalovaná informována dopisem, za což si žalobkyně účtovala rovněž 130 Kč. Žalované konečně byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši částka. Žalobkyně tak ke dni podání žaloby eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši částka skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 9 163 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 495 Kč, úroku v celkové výši 2 450 Kč, účelně vynaložených nákladů
ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 2 161 Kč. Žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. Podáním doručeným soudu dne 27. 4. 2021 žalobkyně zároveň doplnila, že s ohledem na chybu v počtech nebyly v dlužné částce započteny úroky, ač v samotném přehledu dlužných částek figurují, proto žalobkyně požaduje celkem 14 829 Kč.
2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3
zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
4. Úvodem soud konstatuje, že byť žalobkyně ve svém podání ze dne 26. 4. 2021 uvedla, že žalobu rozšiřuje o 2 450 Kč, neboť ve skutkových tvrzeních tato částka byla zahrnuta, ale v petitu nikoliv, nejedná se o změnu žaloby, nýbrž toliko o odstranění rozporu, pročež soud nerozhodoval podle § 95 odst. 1 o. s. ř.
5. Z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
6. Z listiny označené jako úvěrová smlouva opatřené datem datum, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná vrátit celkovou částku 13 760 Kč. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. V kolonce„ parametry a podmínky“ úvěru je v položce ověřovací poplatek uvedeno 1 Kč. Na konci listiny je u jména žalované uvedeno:„ IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána: číslo, podepsáno kódem: číslo SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána na telefonní číslo: číslo, SMS zpráva s podpisovým kódem byla odeslána dne: datum anonymizováno, Smlouva byla úspěšně podepsána podpisovým kódem dne: datum anonymizováno“
7. Z listiny označené jako potvrzení o přijaté platbě ze dne datum, že stejného dne byla žalovanou žalobkyni zaslána částka ve výši 1 Kč.
8. Z listiny označené jako potvrzení o provedené platbě ze dne datum, že stejného dne byla žalobkyní zaslána žalované na účet částka 10 000 Kč.
9. Z listiny označené jako příloha číslo – údaje poskytnuté žalovaným, že v této listině je uveden příjem žalované 22 000 Kč a výdaje 16 000 Kč.
10. Z listiny označených jako příloha číslo – anonymizována dvě slova a příloha číslo – anonymizována dvě slova, že výsledky kontrol týkajících se případných exekucí žalované a její případné evidence v registru příjmení jsou negativní.
11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky v celkové výši 15 819 Kč nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání výzvy, jinak přistoupí k podání žaloby o zaplacení tohoto dluhu u soudu. Dopis byl žalované odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne datum (zjištěno z poštovního podacího archu).
12. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
13. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru
o skutkovém stavu:
14. Žalovaná se dne datum dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit. Žalovaná přitom obdržela od žalobkyně právě 10 000 Kč a dohromady již uhradila částka. Poprvé byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu výzvou ze dne datum do 30 dnů od sepsání této výzvy, která byla žalované odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne datum.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
16. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
22. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu
o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede
k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
23. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela.
Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020,
sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 číslo dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
25. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v podání doručeném soudu dne 26. 2. 2021 uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou před uzavřením úvěrové smlouvy, jejich ověřením a nahlédnutím do veřejných registrů. Po provedeném dokazování však nelze dospět, že by žalobkyně takto skutečně postupovala, když kromě negativních zpráv stran případných exekucí žalované a evidence žalované v registru dlužníků příjmení žalobkyně žádné důkazy soudu nepředložila. Vzhledem
k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně se o vlastní vůli nedostavila k ústnímu jednání, u kterého byl soud připraven ji poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy způsobilé prokázat pravdivost jejího tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované.
26. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 7 445 Kč vrátit. Jelikož žalovaná uhradila žalobkyni celkem 2 555 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 7 445 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 7. 7. 2019, která jí byla odeslána 8. 7. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě a jelikož byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do 6. 8. 2020, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky od 7. 8. 2020, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.) Lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud následně žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 7 384 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 384 Kč od
26. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 445 Kč od 26. 12. 2019 do 6. 8. 2020 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7 445 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II.).
27. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch byl u každé ze stran téměř totožný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.