Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
127 C 31/2020-29
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 30 985 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 174 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 21. 4. 2020 do zaplacení, částky 3 811,50 Kč a úroku ve výši 69,8 % ročně z částky 21 356,83 Kč za dobu od 21. 4. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 179 424 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 174 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 21. 4. 2020 do zaplacení, částky 3 811,50 Kč a úroku ve výši 69,8 % ročně z částky 21 356,83 Kč za dobu od 21. 4. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 179 424 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 27 174 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 3 811,50 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru
číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 115 Kč spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 97,09 % ročně, počínaje od listopadu 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil v období od datum do datum dohromady 31 splátek po 3 115 Kč, dále částky ve výši 4 x 6 230 Kč (dohromady 121 485 Kč). Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum a dosud nesplacená jistina
a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 24 750,76 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 6 x 404,95 Kč a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou za období od datum do datum ve výši 3 811,50 Kč. Konečně žalobkyně požaduje (vedle úroku z prodlení) i zaplacení úroku ve výši 69,8 % ročně z částky 21 356,83 Kč za dobu od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 179 424 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaný, ačkoli byl řádně
a včas předvolán, svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3
zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “) v nepřítomnosti žalovaného.
4. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalobkyně navrhla u jednání vydání rozsudku pro zmeškání, soud jejímu návrhu nevyhověl, neboť nárok žalobkyně je v rozporu s právními předpisy (jak je níže odůvodněno) a podle § 153b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, přičemž podle
§ 99 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.
5. Soud tak po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:
6. Z listin y označené jako návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru číslo označené datem datum, že v této je žalovaný označen jako„ úvěrovaný“ jménem, příjmením a rodným číslem datem narození a žalobkyně jako„ úvěrující“. V listin ě se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému 50 000 Kč a žalovaný tuto částku s dalšími poplatky žalobkyni vrátí. Listin Listina je opatřena podpisy obou účastníků tohoto řízení.
7. Z listin y označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru k č. SRÚ číslo, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 50 000 Kč s měsíčními splátkami 3 115 Kč.
8. Z listin y označené jako anonymizováno 5 slov příjmení jméno
anonymizováno 5 slov anonymizováno anonymizováno, že žalobkyně zaslala dne datum žalovanému na účet označený ve smlouvě 50 000 Kč.
9. Z listin y označené jako hodnocení klienta ke smlouvě číslo: číslo označené datem datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: pravidelný čistý měsíční příjem – částka; celkem výdaje – 7 800 Kč (z toho 3 800 Kč úvěrovaný
+ manželka/partnerka a 4 000 Kč nájemné a ostatní); název a adresa zaměstnavatele – právnická osoba
10. Z listin y označené jako výpis záznamů z registru příjmení, že v této jsou kolonky u jména žalovaného označené jako„ dlužná částka po spl.“ a„ počet dlužných splátek“ prázdné.
11. Z listin y označené jako anonymizováno 7 slov), že u jména žalované je uvedeno skóre 420, k čemuž není blíže nic uvedeno.
12. Z listin y označené jako pracovní smlouva označené datem datum ve znění listin y označené jako dohoda o změně pracovní smlouvy označené datem datum, že žalovaný byl zaměstnán od datum nejprve do datum, posléze na dobu neurčitou, a to u právnická osoba anonymizováno.
13. Z listin – výplatních pásek žalovaného, že žalovaný u právnická osoba a.s. dosáhl za měsíc červenec 2016 výdělku částka a za měsíc srpen 2016 výdělku 22 784 Kč.
14. Z výpisu z účtu žalovaného, že dne datum zde byla připsána částka 25 188 Kč a dne datum částka 22 784 Kč od odesílatele právnická osoba
15. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Listin u označenou jako vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek pak soud jako důkaz pro nadbytečnost neprováděl, neboť tato neobsahovala žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu (úročením pohledávky se soud v daném případě v rámci právního hodnocení vůbec nezabýval – srov. odst. 23 a násl. tohoto rozsudku).
16. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:
17. Žalovaný se dne datum dohodl s žalobkyní tak, že mu žalobkyně poskytne částku 50 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaný žalobkyni doposud zaplatil 121 485 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
19. Dle ust. § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ10“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
20. Dle § 9 odst. 1 ZoSÚ10, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,
a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
21. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
23. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015,
sp. zn. 1 As 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
24. Dále podepsaný soud konstatuje, že optikou eurokonformního výkladu § 9 odst. 1 ZoSÚ10 s přihlédnutím k požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 nutno dospět k závěru, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 odst. 1 ZosÚ10 způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
25. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalovaného a rovněž prostřednictvím nebankovních registrů klientských informací. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalovaného žalobkyně zkoumala mj. z výplatních pásek žalovaného a výpisu z účtu, na nějž byla mzda žalovaného vyplacena, v dalším však (to se týká zejména výdajové stránky) se žalobkyně spolehla na tvrzení samotného žalovaného, aniž by takto získané údaje ověřovala. Byť měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného, tento zjevně obdržela se začerněnými položkami jednotlivých částek a jeho prostřednictvím ověřila toliko příjem žalovaného. Jestli tento výpis obdržela či neobdržela začerněný, popř. jaké jiné (další) informace z něho žalobkyně získala, žalobkyně v řízení netvrdila (a to ani po poskytnutém poučení). U jednání dne datum soud proto sdělil žalobkyni, že s ohledem na shora citovanou judikaturu nemá z dosud provedených důkazů za prokázané, že by žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k tomu, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila. Jelikož lze po provedeném dokazování dospět pouze k závěru, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela přinejmenším stran jeho výdajové stránky toliko z prohlášení žalovaného, dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ10, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet
i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost soud dodává, že záznamy z veřejně dostupných lustrací (SOLUS a NRKI) jsou pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, a to i ve spojení s ostatními důkazy, zcela nedostatečné.
26. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvních pokutách. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., nicméně žalovaný oproti obdržení částky 50 000 Kč zaplatil žalobkyni dohromady 121 485 Kč, lze tudíž uzavřít, že žalovaný není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužen ničeho. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.
27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého plně procesně úspěšné žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.