Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 44/2021-15
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 104 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do částky 6 704 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České Republice na soudním poplatku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do částky 6 704 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České Republice na soudním poplatku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí na účet Okresního soudu v Ostravě.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému poskytla dne datum na základě jeho žádosti ze dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 26. 4. 2020. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila dlužníkovu schopnost úvěr splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy totožnost žalovaného byla ověřována pomocí platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný odeslal ze svého bankovního účtu, a kopií jeho občanského průkazu. Doposud žalovaný uhradil toliko 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje také uhrazení nákladů vzniklých v souvislosti s odesláním dvou upomínek ve výši 450 Kč a 650 Kč a dále náhradu nákladů na předání pohledávky k vymáhání inkasní společnosti ve výši 1 500 Kč (zde žalobkyně započetla 1 000 Kč zaplacených žalovaným). Za porušení povinnosti podle článku 7.2 a 7.3 smlouvy byla žalovanému naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 900 Kč. Žalobkyně požadovala také úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
K ústnímu jednání dne datum se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne datum dohodl s žalobkyní, že žalobkyně mu poskytne finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které následně žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátí, přičemž žalovaný žalobkyni doposud zaplatil 1 000 Kč; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit.
Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že smlouvu, jež byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku (žalobkyně doložila, že žalovaný zaslal verifikační platbu ve výši 1 Kč), vyhodnocuje jakožto smlouvu
o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat
tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci uzavírá, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když toto v řízení sice tvrdila, nicméně neprokázala. Pouhé spolehnutí se na prohlášení žalovaného, popř. nahlédnutí do veřejně dostupných registrů, je zcela nedostačující, když je třeba aktivně zkoumat jak příjmovou, tak výdajovou stránku úvěrovaného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR
z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr
o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.,
a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 2 000 Kč vrátit (uhrazeno bylo dle tvrzení žalobkyně 1 000 Kč – k tomu dlužno doplnit, že soud nebyl vázán tím, že žalobkyně použila zaplacenou částku na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, neboť tato ujednání považuje soud za neplatná, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku), pročež soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. – lhůta splatnosti byla určena v souladu
s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 400 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 3 sazebníku
poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek
ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 000 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 600 Kč na účet Okresního soudu v Ostravě, jak je uvedeno ve výroku IV. Lhůta k plnění plyne z § 160
odst. 1 o. s. ř..
Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti výrokům I. až III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Proti výroku IV. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení
ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.