Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 48/2021-63
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Horskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s přísl. a smluvní pokuty částka,
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky částka s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,92 % p. a. z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky částka, se zamítá.
II. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka] a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,92 % p. a. z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka], se zamítá.</b> <b>II. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.</b>
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka, sestávající z částky částka s přísl. a smluvní pokuty částka. Žaloba byla odůvodněna tím, žalovaný nesplnil povinnosti, vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne datum Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr částka. Žalovaný úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku, včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši částka. Svoji povinnost žalovaný řádně neplnil a věřitel proto dopisem prohlásil celý dluh žalovaného za splatný ke dni datum. Žalovaná částka podle žalobkyně sestávala z nové jistiny úvěru ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka. Kromě toho požadovala žalobkyně úrok z prodlení a úrok v nominální roční sazbě částka.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila.
3. Žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, nepožádal včas z důležitého důvodu o odročení jednání a soud proto, využiv ustanovení § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Po provedeném dokazování žalobkyně navrhla, aby žalobě, tak, jak byla podána, bylo vyhověno, včetně požadovaného úroku. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 , podle něhož úroky v dohodnuté výši nemusí být v rozporu s dobrými mravy a je vždy třeba přihlédnout k individuálním okolnostem případu, kdy úrok by měl plnit funkci sankční, motivační a kompenzační, což v daném případě splňuje, obdobně tomu jako u dohodnuté smluvní pokuty. Zároveň poukázala na rozhodnutí KS obec sp. zn. 25 Co 135/2019 ze dne 18. 7. 2019, který hovoří o oddělitelnosti ujednání o úroku od ostatních částí smlouvy a považuje za přiměřený úrok ve výši trojnásobku úrokové sazby stanovené v systému příjmení. Pořádala o přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny, neboť se dostavila i jednání ve věci 4 C 54/2021 , které proběhlo téhož dne.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a závazek žalované splatit tento úvěr pravidelnými 48 měsíčními splátkami ve výši částka, a to včetně smluveného úroku ve výši efektivní sazby 151,62 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto opravňují věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a splátky v dohodnuté výši platil od ledna 2018 do datum. Z dopisu věřitele žalovanému ze dne datum soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení o zesplatnění úvěru smlouvy a dále pak výzva žalovanému k okamžité úhradě dlužných, dosud nesplacených částí úvěru. Předžalobní výzva ze dne datum pak dala žalovanému možnost zaplatit dluh před podáním žaloby.
Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jak bylo uvedeno shora, uzavřenou smlouvou mezi účastníky bylo prokázáno, že žalovaný vzal na sebe závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky, svůj závazek však plnil do ledna 2020 a celkem žalobkyni zaplatil částka.
6. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžitém úvěru sjednat úroky, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou a smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky, patří k pojmovým znakům této smlouvy. V přezkoumávané věci však byly úroky sjednány ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky na spotřebu domácnosti. Z obsahu spisu je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou, která musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů.
7. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z., mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů proto soud posuzoval všechna ujednání účastníků, obsažená ve smlouvě o úvěru.
8. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Jak již bylo uvedeno shora, v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
9. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Jestliže v období, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala do výše 10,89 % za jeden rok (srovnej na webová adresa), tak i pokud by soud připustil, že při nebankovním úvěru se může jevit přiměřenou i úroková sazba vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou ve výši okolo 30 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se sjednaný úrok ve výši 151,62 % ročně, jeví jako naprosto nepřiměřený (nemravný). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť sjednaný úrok byl v rozporu s dobrými mravy. Při posuzování závazkového vztahu účastníků vzal soud v úvahu i rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 356/2018 ze dne 20. 2. 2019 s tím, že při posouzení závazkového vztahu účastníků se sjednaným úrokem 151,62 % p. a. je zásadní, že žalobkyně by částku částka žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požadovaný úrok s půjčené částky částka činí více než 100 %, byť je limitován částkou částka, považuje soud za konání společensky nežádoucí. Má tak za to, že okolnosti, za nichž k uzavírání smluv obvykle dochází, tedy za situace, kdy dlužník nemůže dosáhnout na bankovní produkt, protože by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu a nachází se tak v tíživé finanční situaci, brání tomu, aby u jednání o výši úroku bylo oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Ta je proto absolutně neplatná, a pokud žalovaný zaplatil žalobkyni již celkovou částku částka, tedy téměř dvojnásobek poskytnutého úvěru, nezbylo, než žalobu zamítnout. Na těchto závěrech nemění nic ani to, že v žalobě žalobkyně požadovala přiznání úroku za poskytnuté peněžní prostředky, pouze v roční úrokové sazbě 95,92 %.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , o. s. ř. o. s. ř. , tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, žádnou náhradu nákladů řízení neuplatnil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.