Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 53/2021-63
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka, spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši částka od datum do datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši částka od datum do datum, spolu s úrokem ve výši 20,08% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka], spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], spolu s úrokem ve výši 20,08% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že obchodní společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši částka. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,08 % ročně, náhrady za hotovostní inkaso ve výši částka a administrativní poplatek ve výši částka, a to v 22 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne datum právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině částka a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku částka. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně požaduje v rámci příslušenství kapitalizovaný úrok ve výši částka za období od datum do datum ve výši 20,08 % ročně z částky částka, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka za období od datum do datum ve výši 8,05 % ročně z částky částka, úrok ve výši 20,08 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván.
3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
4. Žalovaný a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,08 % ročně ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši částka, a to v 22 měsíčních splátkách po částka. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky ve výši částka v hotovosti. Smluvní strany sjednaly RPSN ve výši 53,40 % /viz smlouvu o úvěru na č. l. 21 – 22 spisu/. Žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dětem. Je vyučen, pracuje ve společnosti právnická osoba obec, jeho čistý měsíční příjem činí částka. Měsíčně platí částka za nájem/inkaso, částka za telefon a částka za výdaje na domácnost /viz karta klienta na č. l. 39 – 40 spisu/. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částka /viz tabulku umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum /viz smlouvu o postoupení pohledávek v systému příjmení, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 24 spisu, podací lístek na č. l. 29 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 26 – 27 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému částku ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní režim splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.
7. Po právní stránce soud závazek s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen„ o. z.”), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši částka. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Podle soudu tato povinnost není splněna, pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů, které uvedl žalovaný, aniž je ověřila, nebo vycházela z neúplných informací. V řízení bylo prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, a to nahlédnutím do výplatních pásek. Příjem žalovaného činí částka. Pokud jde o výdaje, nejen, že je právní předchůdkyně žalobkyně neověřila vůbec, ale nadto vycházela z informací od žalovaného, které jsou neúplné. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že platí částka za nájem/inkaso, částka za telefon a částka za výdaje na domácnost. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně výši těchto výdajů nějak ověřovala. Za této situace měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat i další výdaje žalovaného, a to alespoň ty podstatné, jako jsou výdaje na živobytí, dopravu do zaměstnání apod., neboť je zřejmé, že žalovaný musí mít i další výdaje, a to přinejmenším na financování základních životních potřeb. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, protože odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Pouhé doplnění čísel do žádosti o poskytnutí úvěru, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).
15. Soud k výše uvedenému dodává, že závěry, k nimž dospěl, jsou v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019 , který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“
16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat zbytek neuhrazené jistiny ve výši částka, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. Protože žalovaný tyto peněžní prostředky žalobkyni řádně a včas nevrátil, dostal se s plněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , tak jak ho žalobkyně uplatnila z části v běžící a z části v kapitalizované výši.
18. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít ani k sjednání úroků a poplatků (za administrativní činnost a za hotovostní režim splátek). Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a úroku ve výši 20,08% ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítl jako nedůvodnou, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť rozsah úspěchu účastníků ve věci je stejný.
20. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.