Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 389/2020-64
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 915 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 915 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 915 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 915 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 915 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet včetně sjednaného úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky. Žalovaný postupně vyčerpal částku ve výši 43 526 Kč, přičemž se dostal do prodlení se splácením. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 24 915 Kč, kterou žalovaný přes výzvu žalobkyně této dosud neuhradil.
Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 24 915 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nicméně žalobkyně v řízení ani neprokázala uzavření uvedené smlouvy, neboť přestože žalobkyně předložila vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum a ze dne datum, pak o smlouvy nejde, neboť nebylo dosaženo smluvního konsensu, když dokument není podepsán úvěrovaným – žalovaným, jakožto druhou smluvní stranou. Nejde tedy zjevně o výsledek společné shodné vůle stran, nicméně ke smluvnímu konsensu mohlo dojít i jinak, př. elektronicky (jak tvrdila žalobkyně), ústně či konkludentně, což může být pro strany praktické, nicméně nezbavuje to žádnou ze stran povinnosti bezpečně prokázat smluvní konsensus a jeho úplný obsah. Obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně přitom upravují v čl. 4 , čl. 5 , čl. 6 kontraktační proces, přičemž předpokládají zřízení uživatelského účtu klienta, předložení příslušných dokumentů klientem mj. za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, podání žádosti klienta, zaslání ověřovací platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu, jehož je klient majitelem. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, tedy neunesla důkazní břemeno ve smyslu ust. § 118a odst. 3 OSŘ , když neúčastí na jednání soudu se zbavila možnosti poučení soudem, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí revolvingového úvěru a následně příslušnou smlouvu s ní uzavřel. Pokud se jednalo o listin y předložené žalobkyní k důkazu na čl. 11 -15 spisu, jedná se pouze o soubor čísel a údajů, které si žalobkyně mohla libovolně vytvořit (jakkoliv do údajů v ní uvedených zasahovat), není přitom vůbec zřejmé, kdo tuto listin u a za jakým účelem vytvořil, když pravost listin y ani správnost údajů v této listin ě obsažených není autorizována žádnou osobou (podpisem konkrétní osoby). Stejně tak žalobkyně neprokázala čerpání úvěru žalovaným, když z žádných žalobkyní předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný úvěr vyčerpal, tedy nebyl prokázán nejzákladnější předpoklad úspěšnosti jakékoliv žaloby z úvěrového vztahu (srov. př. Drápal, Bureš a kol.: Občanský soudní řád I. Komentář, 1. vydání 2009, C. H. Beck, s. 862), když k tomuto tvrzení byl žalobkyní navržen pouze výpis účtu na čl. 29 – 39 spisu, který je jen pouhým výtiskem z blíže neurčeného vnitřního systému, z něhož není zřejmé, o čí výpis se jedná, kdo jej vytvořil a za jakým účelem. Naopak jde o nepodepsaný, nikým neautorizovaný interní přehled, který může vytvořit kdokoliv a kdykoliv. Zpravidla se přitom k prokázání čerpání úvěru vyžaduje odpovídající prohlášení samotného dlužníka či třetích osob (např. v podobě bankovního výpisu). S ohledem na to soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené smlouvy o úvěru ani vyplacení úvěru, tedy nemohla se domáhat zaplacení jakékoliv dlužné jistiny či úroků z prodlení. Soud tak žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu výrokem I. zamítl.
Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 OSŘ , když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Náhrada nákladů by tedy měla připadnout žalovanému, na jehož straně soud jejich vznik neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.