Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 C 82/2021-31

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 70 635 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 735 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se, co do částky 47 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 105,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 583,25 Kč od 21. 5. 2020 do 4. 1. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 848,25 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 22 735 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 735 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 47 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 105,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 583,25 Kč od 21. 5. 2020 do 4. 1. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 848,25 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 22 735 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 1. 2021 ve znění doplnění ze dne 12. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 70 635 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 105,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 583,25 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa), uzavřela dne 20. 2. 2018 s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných o žalované před uzavřením smlouvy. Úvěr byl žalované poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 21 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 29 400 Kč. Celkovou částku ve výši 64 400 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaná zavázala uhradit ve 16 měsíčních splátkách po 4 025 Kč. V důsledku prodlení žalované právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 20. 6. 2019 zesplatnil. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 35 000 Kč od 21. 6. 2019 úrokem ve výši 10,75 % ročně odpovídající úrokové sazbě korunových úvěru poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 35 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 5 583,25 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 012,25 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 539,50 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 105,33 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky 40 583,25 Kč a úrok ve výši 10,64 % ročně počítaný z dlužné jistiny 35 000 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do postoupení pohledávky činí 4 105,33 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 28. 5. 2021 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. , v účinném znění (dále jen„ “), v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 20. 2. 2018 požádala žalovaná společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, o poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je zaměstnaná a její průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 15 931 Kč. Průměrné měsíční příjmy celé domácnosti jsou ve výši 31 220 Kč. Měsíčně pak vynakládá na bydlení 11 100 Kč, na energie 2 367 Kč, na stavování 7 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žadatele činí 10 234 Kč, celé domácnosti pak 20 467 Kč (zjištěno z Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Výše uvedených příjmů žalované byla prokázána předloženými výplatními páskami žalované za číslo, číslo a číslo. Z předložených výplatních pásek bylo dále zjištěno, že žalované jsou činěny dvě exekuční srážky z platu. Z předložené Nájemní smlouvy bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2017 a končí 30. 6. 2018. Uváděnou výši nájmu cca 11 100 Kč prokázaly Doklady o vkladu hotovosti za číslo, číslo a číslo, uváděnou výši inkasa pak prokazují předložené platební doklady SIPO za číslo, číslo a číslo. Z Pokynu k dočasnému přidělení soud zjistil, že žalovaná byla agenturou práce dočasně přidělena k zaměstnavateli na dobu od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Z výsledku Finanční analýzy provedené zástupcem poskytovatele úvěru vyplývá, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 4 687 Kč. Zpracovatel analýzy vycházel z měsíčního příjmu žadatele ve výši 15 921 Kč a minimálních výdajů domácnosti v celkové výši 15 500 Kč, které vypočetl z částek životního minima všech osob ve společné domácnosti, tj. dvou dospělých a čtyř dětí. Celkové výdaje pak ve vztahu k žalované započítal v poloviční výši. Při stanovení výše splátky pak zpracovatel vycházel z tvrzených výdajů, uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z Credit Scoringu provedeného zástupcem poskytovatele úvěru vyplývá, že žalované lze poskytnout úvěr v max. výši 35 000 Kč s měsíční splátkou úvěru 4 025 Kč. Dne 20. 2. 2018 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého trvalého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 29 400 Kč, tj. celkem 64 400 Kč, a to ve 20 měsíčních splátkách ve výši 4 025 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo ve spojení s Přehledem splátek ke smlouvě o úvěru číslo). Z Transakční historie soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 12 265 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena společností právnická osoba na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 20 Seznamu postoupených pohledávek a Dodatku číslo Potvrzením o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 24. 7. 2020 oznámila společnost právnická osoba žalované postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Dne 18. 12. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem). Dne 28. 12. 2020 byla předmětná zásilka doručována (zjištěno z výpisu ze sledování zásilky číslo). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).

5. Z úřední činnosti je soudu známo, že ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu C a vložce číslo, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném název soudu, v oddílu B a vložce číslo, a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin.

6. Podle ust. a násl. , (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.

7. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou společností právnická osoba jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v posuzované věci zkoumala a prověřovala příjmovou stránku žalované, ale z výdajové stránky se zaměřila pouze na zkoumání výdajů spojených s bydlením. Samotné zjištění výše příjmu, byť se může jevit samo o sobě s ohledem na svou výši (u žalované cca 16 000 Kč) jako naprosto dostačující, nemusí být dostačující při zohlednění výdajů. Žalobkyně ve výplatních páskách žalované přehlédla skutečnost, že žalované jsou prováděny dvě exekuční srážky z jejího platu. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala další tvrzený příjem v rodině, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti jsou kromě další výdělečně činné osoby ještě čtyři děti. Skutečnost, že žalobkyně použila k výpočtu výdajů klienta státem publikované údaje o životním minimu na jednotlivé osoby v domácnosti, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Žalobkyně zjištění a ověření výdajové stránky žalované vůbec neprováděla, když se spolehla pouze na ničím nepodložená tvrzení žalované. Na základě učiněných zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že původní věřitel poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná uhradila částku 12 265 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla předžalobní výzva.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalované byla poskytnuta bez prokázaného právního důvodu částka 35 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 12 735 Kč a zbytek neuhradila, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 22 735 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle o. z. ve spojení s také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od 5. 1. 2021. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. V okamžiku zesplatnění, které následovalo po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně, a proto soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 47 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 105,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 583,25 Kč od 21. 5. 2020 do 4. 1. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 848,25 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 22 735 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítnul.

16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.