Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 83/2020-33

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 34 026 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 965 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 9. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 23 965 Kč od 23. 5. 2020 do 8. 6. 2020, úrok ve výši 21,55% p.a. z částky 23 965 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení a částku 10 061 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 416 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 965 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 9. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 23 965 Kč od 23. 5. 2020 do 8. 6. 2020, úrok ve výši 21,55% p.a. z částky 23 965 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení a částku 10 061 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 416 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 026 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 27 500 Kč byla dne datum vyplacena žalovanému na jím uvedený účet a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele coby provize. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku včetně úroku ve výši 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, když splatnost první splátky nastala dle dohody 20. 12. 2019. Žalovaný si svoje povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a žalobkyně úvěr ke dni 22. 5. 2020 zesplatnila. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny 23 965 Kč, neuhrazených splátek úvěru v celkové výši 5 600 Kč, nákladů za upomínání ve výši 400 Kč (za 4 upomínky à 100 Kč), smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč (5 x 499 Kč) za prodlení žalované s úhradou pěti splátek před zesplatněním úvěru a dále ze smluvní pokuty ve výši 1 566 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 29 565 Kč za dobu od 23. 5. 2020 do 14. 7. 2020). Vedle toho se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 21,5 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně vždy z částky 23 965 Kč za dobu od 23. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. K nařízenému jednání soudu se účastníci nedostavili a nepožádali o odročené jednání, když žalovaný se neomluvil a žalobkyně se sice omluvila, ale svou omluvu nijak nezdůvodnila a o odročení jednání nepožádala. Za splnění podmínek stanovených v  tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti: Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Celková částka úvěru byla vyčíslena na 37 500 Kč, datum první splátky byl stanoven na 20. 12. 2019 a bylo dohodnuto, že částka bude převedena na účet, když provize bude činit 2 500 Kč a bude dle čl. II. smlouvy uhrazena přímo na účet zprostředkovatele. Sazba úroku byla sjednána ve výši 21,55 % ročně. Strany si v čl. IV.1 smlouvy sjednaly, že v případě prodlení klienta se splácením alespoň jedné splátky po dobu delší než 2 měsíce, má věřitel právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a to ke dni, kdy bylo klientovi odesláno písemné oznámení o zesplatnění. V bodu IV.2 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné splátky za každý den prodlení, dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru a smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Dle bodu IV.4 smlouvy byl zákazník povinen uhradit věřiteli náklady na upomínání vynaložené v souvislosti s jeho prodlením. Výše poplatku za každou odeslanou upomínku při nesplácení splátek činila dle smlouvy 100 Kč. Podstatné informace, které byly uvedeny ve smlouvě, byly rovněž uvedeny ve formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v rodinném domě, má 0 vyživovacích osob, jeho čistý měsíčná příjem činí 25 250 Kč, což je i příjem domácnosti a jeho výdaje na bydlení činí 4 400 Kč, když němá další závazky ve smyslu splátek půjčky. Shodné informace byly uvedeny v závazkách a výdajích spotřebitele, když nikde nebyly jiné výdaje.

5. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že pracuje u anonymizováno právnická osoba a k výplata v září roku 2019 činila 24 517 Kč a v říjnu 23 338 Kč. Zy nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ soud zjistil, že žalobce konkrétně nezjišťoval výdaje žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že v říjnu roku 2019 mu přišla výplata ve výši 26 061, 50 Kč. Dále soud z tohoto výpisu zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 13 761, 80 Kč a konečný zůstatek 70 Kč.

6. Z výpisu Sokordia bylo zjištěno, že na žalovaného nejsou vedeny exekuce a ani není vedeno insolvenční řízení.

7. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 22. 11. 2019 bylo zjištěno, že na účet žalovaného, který byl uveden ve smlouvě, byla zaslána částka 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele částka 2 500 Kč. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, že bylo ze strany žalovaného uhrazeno 3 400 Kč. Dle předpisu splátek byla každá splátka poměrně rozdělena na úrok a jistinu, přičemž vzájemný poměr jistiny a úroku se postupně měnil.

1. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 28. 2. 2020, 25. 3. 2020 a dne 22. 4. 2020, což bylo prokázáno upomínkami, čestným prohlášením odesílající osoby pana jméno jméno, seznamem odeslaných zásilek a potvrzením pošty o zaplacení. Dopisem ze dne 22. 5. 2020, označeným též jako předžalobní výzva, byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty a nákladů za upomínání, to vše ve lhůtě 10 dnů od odeslání této výzvy.

1. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen o„ spotřebitelském úvěru“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalovanému na jím určený účet peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

1. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení, telefon apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

1. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložilau označenou jako Posouzení smlouvy o zprostředkovatelském úvěru, vyplněné výdaje a závazky žalovaného, výpis z účtu žalované za říjen 2019, dvě výplatní pásky za září a říjen 2019, lustrací z exekučního a insolvenčního rejstříku žalovaného. Z těchto listin soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila cca 25 000 Kč měsíčně. Z výpisu bankovního účtu byla zjištěna platba od zaměstnavatele, která však neodpovídala předloženým výplatním páskám, když částka byla o něco málo vyšší, dále soud zjistil, že v daném měsíci měl žalovaný o cca 14 tis. vyšší výdaje než příjmy, když měl několik výběrů z bankomatu. Z veřejných rejstříků bylo zjištěno, že s žalovaným není vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Dle prohlášení žalovaného výdaje na bydlení činí cca 4 400 Kč a žádné další výdaje nebyly uvedeny.

1. Soud má za to, že žalobkyně na základě pouze žalovaným předložených listin nemohla než uzavřít, že žalovaný je bez prokázaného zůstatku na účtu, nebyla zjištěna žádná definovaná platba na jakýkoliv výdaj žalovaného, když výdaje činily veskrze výběry z bankomatu a platby na čerpací stanici. Nebyl zjištěn jediný ověřitelný výdaj na bydlení, telefon, pojištění, stravu, drogerii, cestu do zaměstnání. Co se týče čestného prohlášení a dalších prohlášení žalovaného o jeho majetkové situaci, žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně neučinila nic, čím by konkrétně ověřila tvrzené minimální výdaje žalovaného a žalovanému přesto spotřebitelský úvěr poskytla.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 27 500 Kč (ačkoliv byl úvěr sjednán ve výši 30 000 Kč) a žalovaný z této částky prokazatelně zaplatil 3 400 Kč, když však sama žalobkyně uvedla, že na jistině uhradila částku o 135 Kč vyšší, když za žalovaným sama žalobkyně eviduje dluh na jistině ve výši 23 965 Kč, a proto žalovaný žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 23 965 Kč.

1. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky představující úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 23 965 Kč od 23. 5. 2020 do 8. 6. 2020, úrok ve výši 21, 55% ročně z částky 23 965 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení a částku 10 061 Kč (5 600 Kč a 400 Kč a 2 495 Kč a 1 566 Kč) není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

1. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, což se stalo předžalobní výzvou ze dne 22. 5. 2020, ve kterém byla stanovena lhůta 10 dnů ke splatnosti, tedy požadovat na zákonné úroky z prodlení od 9. 6. 2020 jsou po právu.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. věta druhá ve spojení s  Žalobkyně měla částečný úspěch (co do požadavku na zaplacení částky 23 965 Kč se zákonným úrokem z prodlení) ve výši 70%, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 40% celku (70-30). Celkové náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 362 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 1 500 Kč podle vyhl. č. , v platném znění, za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění) a z 3x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle této vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Celkové náklady činí 3 540 Kč (včetně 21 % DPH z částky 1 800 Kč, tj. 378 Kč), a proto žalobkyni byla přiznána náhradu nákladů řízení odpovídající 40% z celkové částky, tj. 1 416 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.