Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 103/2021-80
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o 20.298 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.220 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.220 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 15.078 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3.610,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.710,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 15.389,33 Kč od 7. 12. 2019 do 4. 5. 2021, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 10.169,33 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení a úrokem 23,72% ročně z částky 15.389,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.220 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.220 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 15.078 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3.610,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.710,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 15.389,33 Kč od 7. 12. 2019 do 4. 5. 2021, se zákonným úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 10.169,33 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení a úrokem 23,72% ročně z částky 15.389,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 31. 10. 2020 domáhal proti žalovanému zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) do jehož práv vstoupil na fůzí právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o půjčce číslo (Smlouva I), dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále Smlouva II). Žalobce tvrdil, že u těchto Smluv postupoval právní předchůdce žalobce v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných před uzavřením těchto Smluv. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v obou případech v kartě zákazníka. Dle Smlouvy I žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce v hotovosti v den jejího uzavření peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, zavázal se je vrátit s úrokem za půjčené peněžní prostředky, ve výši 1.120 Kč, úroková sazba 23,72% ročně dle čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, tedy celkem 14.152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil ke dni zahájení řízení částku 10.580 Kč. Dle Smlouvy II žalovaný obdržel ke dni jejího podpisu v hotovosti částku 15.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit i s kapitalizovaným úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši 2.100 Kč (úroková sazba 23,72% ročně dle čl. 1 Podmínek) a částku 406 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, tedy celkem 26.600 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil ke dni sepisu žaloby 9.780 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný si smluvní povinnosti vyplývající z těchto Smluv neplnil řádně ani včas, dostal se se zaplacením splátek do prodlení. Právní předchůdce žalobce proto mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce požadoval ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky u každé ze Smluv zvlášť úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaného se úročí každému v každém případě zvlášť neuhrazená jistina od zesplatnění dluhu až do zaplacení úrokem 23,72% tak, jak se na této výši zápůjčního úroku smluvní strany dohodly. Z tohoto důvodu žalobce požaduje po žalovaném ze Smlouvy I, uhrazení dlužné částky 3.572 Kč (sestávající z dlužné jistiny 2.705,65 Kč a dlužných úhrad za služby 866,35 Kč), kapitalizované úroky 2.010,91 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 678,22 Kč, úroky ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 2.705,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 2.705,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Z titulu Smlouvy II proto žalobce požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 16.726 Kč (sestávající z dlužné jistiny 12.683,68 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 4.042,32 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 8.699,78 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.932,64 Kč, úroku ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 12.683,68 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 12.683,68 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce uvedené pohledávky za žalovaným ze Smlouvy I a II (včetně příslušenství), postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od téhož dne. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena dopisem z téhož dne. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě a to dopisem z 6. 12. 2019, žalovaný dodatečně nic nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, byl procesně nečinný.
2. Na výzvu soudu k dotvrzení nedostatečných tvrzení ohledně zkoumání schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky zaplatit žalobce v podání ze dne 11. 6. 2021 zopakoval tvrzení ohledně podle jeho názoru, zákonného postupu právního předchůdce žalobce před uzavřením Smluv a shrnul obsah karet osobně vyplněných žalovaným s tím, že bylo povinností žalovaného uvést pravdivé údaje, a proto z nich právní předchůdce žalobce mohl vycházet.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 odst. 4 považoval zásilku obsahující předvolání za doručenou dne 18. 6. 2021. Protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, zástupce žalobce včetně žalobce se k jednání též nedostavili, z jednání se omluvili a souhlasili, aby byla věc projednána bez jejich přítomnosti, proto soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud přitom vycházel z obsahu spisu a žalobcem předložených listinných důkazů a to konkrétně: smlouvy o postoupení pohledávek z datum, strany 193 a 139 Seznamu postoupených pohledávek, podacích lístků z 7. 1. 2020 a 4. 9. 2020, oznámení o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019, smlouvy z datum, smluvních podmínek, předžalobní výzvy z 3. 9. 2020, smlouvy o půjčce z datum, z karty zákazníka z 20. 12. 2015 a 24. 9. 2015, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
4. Ze Smlouvy I soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný podepsali tuto listinu dne 24. 9. 2015. Žalovaný proti jejímu podpisu obdržel v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a zavázal se zaplatit celkem 13.920 Kč (půjčka 8.000 Kč, poplatky 5.920 Kč a životní pojištění 232 Kč), v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Ke Smlouvě I byly zvlášť předloženy smluvní podmínky, které nebyly opatřeny podpisem smluvních stran, nebylo deklarováno, že jsou součástí Smlouvy I a proto soud z jejich obsahu nečinil žádná skutková zjištění. Ze Smlouvy II bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný tuto listinu podepsali dne datum a proti jejímu podpisu žalovaný v hotovosti obdržel peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, za což se zavázal kromě této částky zaplatit poplatky v celkové výši 11.100 Kč a životní pojištění ve výši 406 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. Rovněž nebylo zjištěno, že by součástí Smlouvy II se staly smluvní podmínky, které byly předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, proto z nich soud žádná skutková zjištění nečinil. Z karet zákazníka soud zjistil, že ke Smlouvě I byla žalobcem doložena karta zákazníka, jež byla podepsána smluvními stranami dne 24. 9. 2015, žalovaný v ní uvedl příjem ve výši 5.900 Kč. V kolonce„ Další příjmy“, kde bylo dopsáno rukou„ socialka“, částku 6.500 Kč, měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 7.750 Kč. K zákaznické kartě měl podle údajů uvedených v ní doložit občanský průkaz, nájemní smlouvu a výměr státní podpory. V případě karty zákazníka vyplněné ke Smlouvě II soud zjistil, že tato listina byla podepsána smluvními stranami datum a žalovaný v něm uvedl, že je invalidní důchodce s důchodem ve výši 8.500 Kč, s výší státní podpory 5.500 Kč a výdaji celkem 11.000 Kč. K této listině měl být doložen občanský průkaz, nájemní smlouva a výměr státní podpory, včetně stvrzenek výměry důchodu. Tyto listiny žalobce ani na opakovanou výzvu soudu nedoložil, proto soud nemohl přezkoumat, zda údaje uvedené žalovaným v zákaznických kartách jsou pravdivé. Žalobce se k jednání nedostavil, a proto se zbavil práva být poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., dotvrdit další skutečnosti týkající se ověřování schopnosti žalovaného úvěr (zápůjčku) zaplatit, včetně poučení o následcích, pokud nedotvrdí rozhodující skutečnosti a k nim nedoloží důkazy, tj. zamítnutí (i částečné) žaloby. Pokud se týká peněžního plnění, které žalovaný právnímu předchůdci žalobce z titulu Smlouvy I a II poskytl, soud vycházel z údajů tvrzených a doložených žalobcem, kdy žalovaný byl v průběhu celého soudního řízení nečinný, proto netvrdil, ani neprokázal, že by nad rámec tvrzení žalobce něco více právnímu předchůdci žalobce, či žalobci z titulu Smluv I a II plnil. Bylo tak zjištěno, že z titulu Smlouvy I žalovaný zaplatil částku 10.580 Kč, z titulu Smlouvy II zaplatil částku 9.780 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smluv postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek a ze strany 139 a 193 přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek, Seznamu postoupených pohledávek). Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný po postoupení pohledávek něco plnil, žalobce požaduje peněžní plnění v rozsahu, jak na něj bylo právním předchůdcem žalobce postoupeno. Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitele dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby dopisem ze dne 3. 9. 2020. Veškeré listiny, které právní předchůdce žalobce, popř. žalobce zasílal žalovanému, byly předány držiteli poštovní licence se žádostí o doručení na adresu uvedenou ve Smlouvách, když jinou adresu žalovaný právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci neoznámil. Žalovaný se proti výši dluhu nebránil, ani nečinil jiné procesní návrhy.
5. Podle ustanovení § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle ustanovení § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných iod spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
10. Soud na základě zjištěného skutkového stavu učinil tento následující právní závěr.
11. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrující) a žalovaným (dále též spotřebitelem), byly ve dnech datum a datum uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. a na základě těchto Smluv právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti, proti podpisu Smlouvy I částku 8.000 Kč a Smlouvy II částku 15.000 Kč. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavíraných Smluv, je nutno jejich obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smluv a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl zástupce žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku). Soud přitom poukázal i na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smluv mimo jiné řádně posoudit schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku). Bylo přitom zjištěno z doplňujícího vyjádření a listin předložených k této skutečnosti, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným v zákaznických kartách, o poskytnutí zápůjčky a to je podle názoru soudu, s přihlédnutím ke kogentní úpravě § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smluv, nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaného tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele, nájemní smlouva, kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech, apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, nebo soudu nedoloží, ač svojí ledabylostí, či z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možno řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jeho prohlášení. Úvěrující nemůže v této situaci dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění platného ke dni podpisu Smluv. Soud zdůrazňuje, že zejména v tomto konkrétním případě, kdy žalovaný byl invalidní důchodce, popř. důchodce a jeho pravidelný měsíční příjem byl ve formě důchodu a státní podpory, jak bylo uvedeno v kartě zákazníka z 24. 9. 2015„ socialka“. Za tohoto stavu věci není na místě, aby úvěrující spotřebiteli úvěr (zápůjčku) poskytl, neboť si úvěrující nemůže být z důvodu nedostatečných volných peněžních zdrojů jistý, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. V podstatě nelze odhlédnout právě od skutečnosti, že v případě, kdyby úvěruschopnost věřitele úvěrující řádně posoudil, tak by mohl popř. zjistit, že spotřebitel nebude schopen řádně splácet a dostane se do prodlení s úhradou splátek. Za takové situace by obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr (zápůjčku), ani neposkytl. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených Smluv, k níž soud přehlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27. 5. 2018, sp. zn. 33Cdo 2178/2018). Právní předchůdce žalobce proto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr (zápůjčku), v rozporu s ust. 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a proto jsou Smlouvy I a II absolutně neplatné. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má proto za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smluv, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný proti podpisu Smlouvy I obdržel částku 8.000 Kč a Smlouvy II částku 15.000 Kč a proto je povinen tyto peněžní prostředky z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1,2 o. z.). Soud přitom zjistil, že žalovaný uhradil z titulu Smlouvy I celkem částku 10.580 Kč, tudíž bezdůvodné obohacení právnímu předchůdci žalobce vrátil a navíc se v tomto směru právní předchůdce žalobce obohatil bezdůvodně, o částku 2.580 Kč, kterou obdržel od žalovaného bezdůvodně. V případě Smlouvy II soud zjistil, že žalovaný zaplatil částku 9.780 Kč, proto je zbytek bezdůvodného obohacení, tj. částku 5.220 Kč, povinen žalobci vrátit a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání EPR) doručena, to je 5. 5. 2021, je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení a proto soud zavázal žalovaného zaplatit kromě uvedené výše bezdůvodného obohacení, též zákonný úrok z prodlení stanovený soudem podle § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud ve zbývajícím rozsahu, s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu, aniž by se zabýval výší požadovaných úroků, zamítl (odst. II. výroku).
12. Soud pro úplnost odůvodnění zdůrazňuje, že žalobce prokázal aktivní procesní legitimaci pro toto řízení a to tím, že prokázal existenci smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdce žalobce na žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II postoupil a tím, že žalovaný převzal v hotovosti peněžní plnění vyplývající z těchto právních titulů, byla prokázána jeho pasivní legitimace pro toto řízení.
13. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobce a proto měl vůči němu nárok na náhradu poměrné části nákladů tohoto řízení. Jelikož žalovanému v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku).
14. Uloženou platební povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).