Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 18/2021-59
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 322 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 322 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Prostějově soudní poplatek ve výši 1.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 322 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Prostějově soudní poplatek ve výši 1.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 1. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení předmětné částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) jako úhrady nákladů za převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice, když u žalovaného byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v organismu. Doprava byla provedena vozidlem Policie ČR a vyúčtována částkou 322 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný vyzván, avšak dluh ani zčásti neuhradil.
Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Žalovaný byl dne datum z důvodu pozitivního orientačního testu na návykové látky převezen služebním vozidlem Policie ČR značka automobilu, registrační značka, do zdravotnického zařízení ve vzdálenosti 51 km. Z úředního záznamu o převozu osoby k ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl dne datum v 10:28 hodin předán do protialkoholní a protitoxikomanické stanice anonymizováno nemocnice obec. Z technického průkazu vozidla byla zjištěna spotřeba paliva 6,6 l číslo km a druh paliva BA. V souladu s vyhláškou č. 358/2019 Sb. , která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2020, se při výpočtu uplatní průměrná cena pohonných hmot ve výši 32 Kč a paušální sazba základních náhrad za používání osobních silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč/km. Cestovné za ujetou vzdálenost 51 km tak bylo vypočteno ve výši 321,91 Kč (po zaokrouhlení 322 Kč). Z výstupu přístroje příjmení jméno číslo ze dne 19. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla při dechové zkoušce naměřena hodnota 0,37 ‰ alkoholu v krvi. K úhradě nákladů za dopravu do záchytné stanice byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 9. 2020.
Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. , o specifických zdravotnických službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.
Bylo tak prokázáno, že hlídka Policie ČR žalovaného na vlastní náklady převezla do zařízení záchytné služby a u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu či jiné návykové látky, žalovanému tudíž vznikla povinnost zaplatit s tím spojené náklady. I přes výzvu žalobce žalovaný podle obsahu spisu dosud dluh neuhradil (žalovaný netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne podání žaloby, jak žádal žalobce (odst. I výroku).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady jsou žalobci přiznány podle ust. § 151 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 1 odst. 3 této vyhlášky, když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč (odst. II výroku).
Soud dále rozhodl o poplatkové povinnosti v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Žalobce je od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) osvobozen, a proto poplatková povinnost ve výši 1.000 Kč přešla na žalovaného (odst. III výroku).
Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.