Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 78/2020-47
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 828 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 14. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 9 228 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 692,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 914,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 631,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 677,82 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 1. 2020 ve výši 9% p. a., zákonný úrok z prodlení z částky 5 010,05 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 1. 2020 ve výši 8,5 % p. a., úrok 23,72 % p. a. z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok 23,72 % p. a. z částky 5 010,05 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky od 14. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 9 228 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 692,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 914,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 631,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 677,82 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 1. 2020 ve výši 9% p. a., zákonný úrok z prodlení z částky 5 010,05 Kč od 30. 11. 2019 do 13. 1. 2020 ve výši 8,5 % p. a., úrok 23,72 % p. a. z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok 23,72 % p. a. z částky 5 010,05 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 214 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 631,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1692,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9 %, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále částku 6 614 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 677,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 914,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 010,05 KČ od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 5 010,05 KČ od 30. 11. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, kdy žalobci byla poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit mimo tuto částku úrok ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72% ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 174 Kč, když poskytnuté finanční prostředky měl žalovaný splácet v 58 týdenních splátkách po 183 Kč a poslední splátka byla stanovena na 27. 9. 2018. Žalovaný za celou dobu uhradil pouze 400 Kč, když poslední platba byla uskutečněna dne 24. 8. 2017. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, kdy žalobci byla poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit mimo tuto částku úrok ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72% ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 174 Kč, když poskytnuté finanční prostředky měl žalovaný splácet v 58 týdenních splátkách po 183 Kč a poslední splátka byla stanovena na 28. 4. 2018. Žalovaný za celou dobu uhradil pouze 4 000 Kč, když poslední platba byla uskutečněna dne 14. 8. 2017. Následně ke dni datum došlo k postoupení předmětných pohledávek na žalobkyni, kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Současně žalobkyně uvedla, že byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného, když se vycházelo z především ze sdělení od žalovaného a poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. Soud nařídil jednání, když žalobkyně se z jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti: Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Současně se strany dohodly, že celková částka, kterou žalovaný je povinen uhradit činí 10 614 Kč a finanční prostředky byly vyplaceny při podpisu smlouvy. Dále soud zjistil, že strany mezi sebou uzavřeli dne smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Současně se strany dohodly, že celková částka, kterou žalovaný je povinen uhradit činí 10 614 Kč a finanční prostředky byly vyplaceny v den podpisu smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 1 230 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, čistý příjem ve výši 10 000 Kč, kdy je zaměstnán u jméno příjmení a dále je mu poskytován důchod ve výši 7 300 Kč. Předmětné údaje měly být doloženy výplatní páskou a dokladem o výměře důchodu. Současně byla zaznamenáno, že žalovaný žije v samostatné domácnosti a má jedno nezaopatření dítě a je vlastníkem nemovitosti, ve které žije, když žije na adrese adresa žalovaného. Žádné dokument prokazující příjmovou stránku nebyly soudu doloženy a výdaje nebyly dle zákaznické karty ani přezkoumávány. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 3 000 Kč a splátky úvěru ve výši 1 000 Kč čistý příjem ve výši 9 000 Kč a dále je mu poskytován důchod ve výši 7 340 Kč. Předmětné údaje měly být doloženy výplatní páskou a složenkami - příjmy. Současně byla zaznamenáno, že žalovaný žije v samostatné domácnosti a má jedno nezaopatření dítě, když žije na adrese adresa, když současně měla být předložena nájemní smlouva. Žádné dokument prokazující příjmovou stránku nebyly soudu doloženy a výdaje nebyly dle zákaznické karty ani přezkoumávány.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek byly obě pohledávky postoupeny ke dni datum na žalobkyni, když o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem z téhož dne, ve kterém byl rovněž žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky, který byl žalovanému odeslán dle podacího lístky 31. 12. 2019. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že postoupené pohledávky byly uvedeny na stranách 143 a 200. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020, která byla žalovanému zaslána dle podacího lístku 1. 5. 2020.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a dále dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalovanému rovněž poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 . Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
9. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
10. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
11. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila listin y karty zákazníka ze dne datum a ze dne datum. Při přezkoumání předmětných listin soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně ani v jednom případě nepřezkoumávala výdajovou stránku, když ani dle tvrzení v zákaznických kartách nebyly uvedeny listin y, které by dokládaly tvrzené výdaje. Nadto v zákaznické kartě ze dne datum bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v nemovitosti, kterou má ve svém vlastnictví, ale současně měla být předložena nájemní smlouva. Tento rozpor nebyl nijak vysvětlen a nebyl dle doložených listin ani zkoumán. Rovněž je rozpor mezi vyplněnými kartami, když časově jsou od sebe 5 měsíců, když ve druhém případě žalovanému dle jeho tvrzení narostly výdaje, když však přezkoumáním údajů je jednoznačný rozpor v místě bydliště, ačkoliv v obou případech je uvedeno, že nedošlo ke změně bydliště a v obou případech má být žalovaný vlastníkem oné nemovitosti, ve které žije. V kartě ze dne datum dále sice bylo uvedeno, že žalovaný má jedno nezaopatřené dítě, ale ve výdajích tato skutečnost nebyla nijak zohledněna.
12. Soud má za to, že předchůdkyně žalobkyně se dostatečně nezabývala informacemi, které ji byly sděleny ze strany žalovaného, když ani zjevné rozpory nijak neřešila a nadto po žalovaném ani nevyžadovala jakékoliv důkazy, které by osvědčovaly jeho výdaje. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže požívat právní ochrany.
13. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný před podáním žaloby uhradil 4 400 Kč, a proto žalovaný z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 7 600 Kč.
14. V průběhu řízení bylo prokázáno, že společnost právnická osoba anonymizováno na žalobkyni ve smyslu § 1879 o.z. , předmětné pohledávky, tedy byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně
15. Ve zbytku požadavku žalobkyně, tak jak je uvedeno ve výroku II. není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smluv.
16. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora, avšak až od 14. 1. 2020, když sice bylo prokázáno, že výzva k úhradě byla žalovanému zaslána současně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, avšak dle podacího lístku byla zásilka dána k přepravě až 30. 12. 2019 a nebylo prokázáno doručení, tedy se uplatní fikce dle § 573 o.z. , tedy že výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne 3. 1. 2020 a současně byla ve výzvě stanovena lhůta k plnění v délce 10 dnů, tedy až od 14. 1. 2020 se žalovaný nachází v prodlení.
17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V daném případě obě strany byly částečně úspěšné, když žalovaný měl úspěch o nepatrně větší, ale s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by žalovanému nějaké nálady vznikly, nebyla mu jejich náhrada přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.