Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 25/2021-52
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 000 Kč od 14. 10. 2014 do 9. 6. 2020 zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 000 Kč od 14. 10. 2014 do 9. 6. 2020 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 22. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným byla dne 26. 9. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, ne jejímž základě byla žalovanému převodem na bankovní účet poskytnuta částka ve výši 1 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 13. 10. 2014. Svou povinnost však žalovaný ani částečně nesplnil. Pohledávku za žalovaným postoupil původní věřitel smlouvou ze dne 21. 12. 2017 žalobkyni.
Žalovaný se k věci nevyjádřil.
Soud ve věci nařídil jednání na 15. 6. 2021, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Jak je zřejmé z prohlášení číslo: číslo, předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 26. 9. 2014 poskytla hotovostní finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 11. 10. 2014. Z žádné z litin soud nezjistil, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Jak původní věřitel, tak jeho právní nástupkyně, žalovaného vyzývali k vrácení poskytnutých peněz, doklad o tom, že se výzvy dostaly do dispozice adresáta, však žalobkyně nepředložila, proto soud považoval za prvou výzvu k placení až samu žalobu, která se dle obsahu spisu dostala do dispozice adresáta posledním dnem odběrní lhůty, tj. dne 8. 6. 2020.
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 9 odst. 1 zák. č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla pomocí prostředků komunikace na dálku, tj. mechanicky, uzavřena smlouva o úvěru, čímž došlo k zachování písemného uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, ani že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo, a mezi stranami se jedná o právní vztah z bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 2 o. z. plněním bez právního důvodu vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. obohacený povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 1 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl od 10. 6. 2020, tedy ode dne následujícího, kdy byl na základě žaloby jako výzvy k plnění doručené poslední den 10-ti denní odběrní lhůty dne 9. 6. 2020 povinen plnit, v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, soud jsa jejím návrhem vázán, přisoudil žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 20. 9. 2020 v této výši, když ta nijak neodporuje nař. vlády č. 351/2013 Sb, a ve zbývající části předmětu řízení žalobu jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.