Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 390/2020-55
Okresní soud Praha - západ rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pacovským ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce částka, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenství. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. ulice výše televizního poplatku činí částku ve výši částka. Žalovaný byl vyzván žalobcem, aby jako odběratel elektřiny přihlásil televizní přijímač ve 30 denní lhůtě a hradil televizní poplatek, nebo pokud jej neužívá, aby tuto skutečnost oznámil písemným čestným prohlášením do 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný na výzvu žalobce nereagoval a přihlášku nebo čestné prohlášení žalobci nezaslal. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona, přičemž neuhradil televizní poplatek za období od datum do datum v celkové částce částka. Přestože žalobce žalovaného písemně upomínal k úhradě dlužné částky televizního poplatku, žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí a navrhl ji v celém rozsahu zamítnout. Ve svém vyjádření uvedl, že televizor, rádio ani jiné přijímací zařízení v domě od doby nastěhování nemá, proto také poslal žalobci čestné prohlášení, že není vlastníkem žádného zařízení. Toto čestné prohlášení zaslal žalobci doporučeně dne datum.
3. Na základě předložených listin a toho, co účastníci učinili za nesporné, dospěl soud k následujícímu celkovému skutkovému závěru: Žalovaný není vlastníkem televizního přijímače. Žalovaný zaslal žalobci dne datum čestné prohlášení o tom, že vlastníkem televizního přijímače není. Žalobce zaslal v r. 2019 žalovanému výzvu, zdali je vlastníkem televizního přijímače. Žalovaný byl vyzván žalobcem, aby jako odběratel elektřiny přihlásil televizní přijímač v zákonné 15 denní lhůtě a hradil televizní poplatek, nebo pokud jej neužívá, aby tuto skutečnost oznámil písemným čestným prohlášením do 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný na výzvu žalobce nereagoval a přihlášku nebo čestné prohlášení žalobci nezaslal. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka.
4. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
5. Dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě5), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud anonymizována dvě slova nebo anonymizováno (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákon“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.
6. Podle § 10 citovaného zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný zaslal žalobci dne datum čestné prohlášení o tom, že není vlastníkem televizního přijímače a nesplňuje tak zákonné podmínky pro to, aby byl zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Mezi účastníky bylo učiněno nesporné, že žalovaný není vlastníkem televizního přijímače. Rozhodné tak bylo, zdali se žalovaný stal poplatníkem, když nereagoval na výzvu žalobce zaslanou v r. 2019, tj. o tři roky později. Žalobce argumentoval tím, že se situace u žalovaného za dobu tří let mohla změnit a mohl se stát vlastníkem televizního přijímače, v důsledku nereagování na výzvu byl proto žalobcem zařazen do evidence poplatníků a stal se poplatníkem na základě fikce. Soud se proto zabýval otázkou, zdali ust. 3 ods. 4 předmětného zákona č. 348/2005 Sb. mohlo v daném případě, i přes předchozí sdělení, že žalovaný nemá televizní přijímač, založit novou fikci, že tomu tak je. Soud dospěl k závěru, že v daném případě je spravedlivé, aby tomu tak nebylo. Pro tento závěr, že by to bylo v daném případě nespravedlivé, svědčí zejména dle názoru soudu to, že jak vyplývá z provedeného dokazování, tak žalovaný nezměnil od doby zaslání čestného prohlášení v r. 2016 svoji adresu, a proto by se soudu zdál absurdní a nespravedlivý výklad, když by bez toho, aby se jakkoli změnily rozhodné skutečnosti, tak i přes obdržení předepsaného prohlášení – navíc za situace, kdy sám žalovaný toto čestné prohlášení bez jakékoliv výzvy zaslal dobrovolně žalobci vědom si své zákonné povinnosti – by další výzva mohla danou fikci založit. Pokud by soud takový výklad přijal, mohl by žalobce opakovaně (třeba i několikrát ročně) obesílat osoby, které v minulosti zaslaly čestné prohlášení, a čekat, zdali vždy obdrží čestné prohlášení opětovně konstatující absenci televizního přijímače nebo zdali by v případě nereagování mohl tyto osoby na základě fikce zařadit mezi poplatníky televizního přijímače. Soud je toho názoru, že takový výklad je v rozporu se smyslem a účelem tohoto ustanovení.
8. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že by zřejmě rozhodl opačně, pokud by došlo ke změně adresy žalovaného, na což by žalobce reagoval novou výzvou. Za této situace by bylo logické, aby mu žalobce zaslal výzvu opětovně, když by se mohl domnívat, že z důvodu změny rozhodných skutečností (změny adresy) mohly u žalovaného nastat i změny v podobě vlastnictví televizního přijímače. To však nebyl případ dané věci a proto soud rozhodl tak, jak výše uvedeno a žalobu zamítl, když by jiný výklad výše uvedeného ustanovení považoval za nepřiměřený a nespravedlivý.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka Náklady sestávají z 1x režijního paušálu po částka dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (představující vyjádření k věci). Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. delší, patnáctidenní, aby měl žalobce dostatek časového prostoru ji uhradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh.