Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 40/2021-67
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Tomášem Kubcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 230,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobyni částku 230,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 6. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20,33 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % a částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobyni částku 230,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 6. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20,33 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % a částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobou podanou soudu dne 29. 10. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky shora uvedené. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně postupitele pohledávky na žalobkyni právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“), uzavřela s žalovaným dne 4. 5. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě pronajala žalovanému přijímací zařízení, konkrétně anonymizováno 7 slov) (dále jen„ přijímací zařízení“). Pro případ nevrácení přijímacího zařízení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný nevrátil pronajaté zařízení a nezaplatil smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, a to i přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 20. 1. 2020.
Jelikož žalovaný je státní příslušník Ruské federace, zatímco žalobkyně právnickou osobou se sídlem v České republice, právní vztah mezi účastníky je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc o věci rozhodnout a případně, jakým právním řádem se vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Takovou smlouvou je Smlouva mezi Českou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. srpna 1982, publikovaná ve sbírce mezinárodních smluv pod číslem 95/1983 Sb. Protože však na tento případ nelze aplikovat čl. 38 dané smlouvy, soud musel posoudit pravomoc ve věci rozhodnout dle § 6 ZMPS, dle kterého je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Jelikož má žalovaný bydliště na území ČR, je dle o. s. ř. dána pravomoc českých soudů.
Soud vydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz ze dne 18. 11. 2020, číslo jednací, který nebyl žalovanému doručen do vlastních rukou, proto jej soud usnesením
ze dne 28. 12. 2020, číslo jednací, zrušil.
Usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 13 C 40/2021 – 64, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil, žalobkyně v přípise ze dne 3. 2. 2021 uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.
Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Po právní stránce soud věc posoudil jako dluh z nájemní smlouvy uzavřené podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Právo na zaplacení smluvní pokuty žalobkyni vzniklo dle ust. § 2048 o. z.
Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně, že žalovaný uzavřel s právnická osoba, právní předchůdkyní postupitele pohledávky Smlouvu, na jejímž základě pronajala žalovanému přijímací zařízení a žalovaný se zavázal zaplatit sjednanou cenu za pronájem přijímacího zařízení a tzv. připojovací poplatek (dále jen„ poskytované služby“).
Soud z předložených důkazů zjistil, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající pro něj
ze Smlouvy tím, že nehradil poskytované služby řádně a včas, a to přestože k tomu byl žalovaný opakovaně upomínán. Dále soud z předložených důkazů zjistil, že žalobkyně v souladu číslo listu číslo všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti právnická osoba pro domácnosti (dále jen„ VOP“), které jsou nedílnou součástí Smlouvy, odstoupila od Smlouvy, a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nevrátil v souladu se Smlouvou přijímací zařízení, vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, kterou i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně neuhradil. Z výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je podána důvodně a vyhověl jí v plném rozsahu.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z odměny advokáta ve výši 900 Kč Náklady advokáta jsou tvořeny třemi úkony právní pomoci v celkové výši 600 Kč (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání návrhu a 3. předžalobní výzva) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a třemi režijními paušály za jednotlivé úkony ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Lhůtu k plnění soud uložil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.