Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 120/2021-58
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4 144 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části o zaplacení částky ve výši 1 948 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 31. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 565,04 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 25. 7. 2019 do
30. 8. 2020 se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč k rukám zástupce žalobkyně údaje o zástupci, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části o zaplacení částky ve výši 1 948 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 31. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 565,04 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 25. 7. 2019 do 30. 8. 2020 se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč k rukám zástupce žalobkyně [údaje o zástupci], a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 8. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a částky 1 144 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 26. 1. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaná obdržela částku 3 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 804 Kč do 26. 2. 2017 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na kterých se žalovaná zaregistrovala a vyplnila formulář s žádostí o úvěr. Návrh smlouvy žalovaná akceptovala vložením unikátního kódu. Žalovaná úvěr řádně a včas nevrátila. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu za období od 27. 2. 2017 do 15. 3. 2018 ve výši 1 144 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, s účinností od 24. 7. 2019. Žalovaná ničeho neuhradila ani po výzvě žalobkyně ze dne 12. 3. 2021.
2. Podáním ze dne 16. 7. 2021 žalobkyně vzala částečně svou žalobu zpět co do částky 1 948 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 804 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 144 Kč. Ve zbývající části na žalobě trvala.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
4. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně společnosti právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 26. 1. 2017 smlouvu o úvěru číslo kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 26. 2. 2017 s poplatkem ve výši 804 Kč. Právní předchůdce poskytl žalované částku 3 000 Kč převodem na její bankovní účet dne 26. 1. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni.
6. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
7. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.
8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podáním ze dne 16. 7. 2021 vzala částečně zpět co do částky 1 948 Kč, soud řízení v této části zastavil.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2 993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)
19. Podle § 1880 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
20. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru:
V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalované částku 3 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit do 26. 2. 2017. Žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel (slabší strana) a je proto nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako úvěrované. Zejména tak byl právní předchůdce žalobkyně povinen prověřit příjmy a výdaje žalované na základě informací získaných od žalované a ověřených potřebnými listinami, a rovněž posoudit schopnost žalované splácet řádně poskytnutou zápůjčku lustrací v příslušných veřejných rejstřících a registrech klientských informací. Splnění uvedené povinnosti však nebylo v řízení zjištěno, a žalobkyně ani k výzvě soudu k doplnění svých tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho netvrdila, resp. uvedla, že doklady o prověření úvěruschopnosti žalované nedisponuje.
21. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (v projednávané věci smlouvy o zápůjčce) je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18 , příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn.
C -679/18), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku , neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
22. Plnění poskytnuté žalované je tak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované převodem na bankovní účet žalované částku 3 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, příp. žalobkyni, neuhradila ničeho. Soud proto uložil žalované, která se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě / oznámení o postoupení ze dne 19. 8. 2019, odeslané žalované dne 20. 8. 2019, ve které žalobkyně žalovanou prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky, tj. ode dne 31. 8. 2019, do zaplacení.
23. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nad rámec soudem přiznaného, tedy zákonného úroku ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky do 30. 8. 2019. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 368 Kč, neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná pouze v nepatrné části (v příslušenství), a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 500 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, režijní paušál v celkové výši 300 Kč
(3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 800 Kč ve výši 168 Kč Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením §149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
25. O lhůtě k plnění ve výroku II. a IV. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalované uložil povinnost uhradit určené částky ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.