Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 120/2021-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 2 976,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 2 976,61 Kč s úrokem ve výši 194,19 Kč, úrokem ve výši 21,01 % ročně z částky 2 276,39 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 976,61 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 2 976,61 Kč s úrokem ve výši 194,19 Kč, úrokem ve výši 21,01 % ročně z částky 2 276,39 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 976,61 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 2 976,61 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba anonymizována dvě slova (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum, přičemž předchůdkyně žalobkyně jednala pod tehdejší právnická osoba bank!.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 4 799 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s úrokem ve výši 21,01 % ročně a úhradou za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru, celkem tedy částku 6 210 Kč v rámci pravidelných 30 měsíčních splátek po 217 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 5 216 Kč. Předchůdkyně žalobkyně proto v souladu s čl. 5 Produktových podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, odstoupila od smlouvy a celý neuhrazený dluh zesplatnila ke dni datum na částku 3 171 Kč představující nesplacenou jistinu, neuhrazené dlužné splátky, smluvní pokutu za prodlení a náklady spojené s upomínáním, na které vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo v souladu se smluvním ujednáním a Sazebníkem poplatků. Následně předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný svůj dluh neuhradil, a to ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne datum, kterou byl vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný tedy dluží žalobkyni na jistině 2 276,39 Kč, na pojistném částku 60 Kč, na poplatcích částku 600 Kč a smluvní pokutě částku 40,22 Kč.
4. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž shledala, že žalovaný má dostatek finančních prostředků na splácení poskytnutého úvěru. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr dne datum. Žalovaný v té době žil ve vlastním, byl ženatý, neměl žádné vyživované dítě, od ledna 2017 byl zaměstnaný u právnická osoba s.r.o. a jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání byl 25 000 Kč. K celkovým příjmům domácnosti žalovaný uvedl, že činí 40 000 Kč, oproti tomu výdaje žalovaného byly uvedeny pouze ve výši 3 000 Kč jako náklady na bydlení (předchůdkyně žalobkyni přitom vycházela z průměrných výdajů na jednoho člověka dle statistických údajů). Takové posouzení úvěruschopnosti však soud nepovažuje za dostatečné, neboť několik zásadních informací o poměrech žalovaného chybí. Není především specifikováno, jaké složky tvoří příjem domácnosti žalovaného (aby bylo možné posoudit jejich pravidelnost) a u zaměstnání žalovaného není uvedeno, na jakou dobu, určitou či neurčitou, je pracovní poměr sjednán. Skutečné měsíční výdaje žalovaného pak nelze určit jen na základě odhadnutých výdajů na bydlení, které navíc nezohledňují další výdaje, jako osobní výdaje či jiné závazky žalovaného. Žalovaným vykazované poměry předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila. Poměry žalovaného současně nelze považovat za reálné, neboť s celkovým měsíčním příjmem 40 000 Kč a výdaji 3 000 Kč nemá člověk důvod půjčovat si 5 000 Kč. Pokud ano, měl by obezřetný poskytovatel úvěru tento důvod přesvědčivě zjistit a ověřit a ne si výdaje pouze upravit podle svého modelu. Předchůdkyně žalobkyně měla vůči žalovanému postupovat pečlivěji a nespokojit se jen s formálním zjištěním jeho poměrů.
5. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěr v rámci podnikatelské činnosti, byla povinna řídit se ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení
úvěruschopnosti spotřebitele tak, aby nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost nesplnila, když„ úvěr“ žalovanému poskytla na základě neúplných údajů. Soud proto v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.
6. Z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze uzavřít, že by mezi stranami byla platně ujednána jakákoli peněžitá plnění, včetně poplatků či smluvních pokut. Předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 799 Kč. V úvahu tedy přichází vyhovění žaloby v rozsahu, v němž je žalovaný povinen v souladu s § 2991 o. z. vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpaného úvěru, na který žalovaný dosud ničeho neuhradil. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný v rámci splátek uhradil celkem 5 216 Kč. Vzhledem k neplatnosti jakýchkoliv plateb se tato částečná úhrada započítává pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky, čímž však žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. splnil svůj závazek v plném rozsahu a žalobkyni již na bezdůvodném obohacení nic nenáleží. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul.
7. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovanému by tak náležela náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu) a žádné náklady mu nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.
Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.