Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
111 C 39/2020-43
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 78 491,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky 3 299,56 Kč a úroku ve výši 100,45 % ročně z částky 60 000 Kč od 20. 6. 2020 do zaplacení, nejvýše však úroku 229 694 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 738,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky 3 299,56 Kč a úroku ve výši 100,45 % ročně z částky 60 000 Kč od 20. 6. 2020 do zaplacení, nejvýše však úroku 229 694 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 738,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 78 491 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byly žalovanému téhož dne na jeho účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 100,45 % p.a. ve 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2020. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací poskytnutých žalovaným (zejm. doklady o příjmech a prohlášení žalovaného) a dále prověřila majetkové poměry žalovaného v databázích a registrech, včetně insolvenčního rejstříku. Zjištěné informace byly zaznamenány ve formuláři hodnocení žalovaného. Žalovaný neuhradil ani jednu sjednanou splátku. Dostal se do prodlení již se splátkou číslo v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč. Žalovaný i přes upomínky dlužnou splátku neuhradil, žalobkyně proto ke dni datum zesplatnila celý úvěr. Žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni na„ nové“ jistině úvěru tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky ke dni zesplatnění částku 74 992,18 Kč. Po zesplatnění úvěru však žalovaný ničeho neuhradil. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné„ nové“ jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný dlužné částky žalobkyni neuhradil ani k předžalobní výzvě. Žalobkyně se proto žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 74 992,18 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč, smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 3 299,56 Kč a úroku za poskytnutí úvěru v sazbě 100,45 % p.a. z dlužné původní jistiny úvěru ode dne datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč. Návrh smlouvy žalovaný i žalobkyně podepsali dne datum, čímž byla uzavřena samotná smlouva o úvěru. Oprávnění žalobkyně k uzavírání smluv uvedeného charakteru vyplývá z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Z návrhu soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 100,45 % p.a., celkem tak částku 191 412 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 317 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíc počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena s podmínkami dle návrhu smlouvy, má soud za prokázanou také z oznámení o schválení úvěru ze dne datum (dle dodejky doručeného žalovanému dne datum), jehož součástí je splátkový kalendář s rozpisem všech 36 měsíčních splátek (první splátka byla splatná dne datum a poté každého 14. dne v měsíci). Veškeré informace o poskytnutí úvěru byly žalovanému poskytnuty rovněž prostřednictvím předsmluvního formuláře, který žalovaný podepsal dne datum. Z dokladu o vyplacení úvěru pak soud zjistil, že žalobkyně na účet žalovaného vyplatila částku 60 000 dne datum.
4. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dosud nezaplacené splátky číslo splatné dne datum, splátky číslo splatné dne datum a splátky číslo splatné datum. Žalovaný byl současně vyzván k náhradě nákladů ve výši 200 Kč (na kterou má žalobkyně právo v souladu s bodem 6.2 smlouvy za splátku číslo s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení v délce 15 dnů) se současným upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne datum bylo dále zjištěno, že z důvodu prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů žalobkyně v souladu s bodem 6.3 smlouvy zesplatnila celou dosud neuhrazenou jistinu úvěru, k níž přirostly úroky za poskytnutí úvěru. Žalovaný byl povinen žalobkyni uhradit částku 74 992,18 Kč společně s náhradou nákladů ve výši 200 Kč. Z karty klienta pak vyplývá, že žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Z předžalobní výzvy ze dne datum (dle podacího archu odeslané žalovanému následující den) soud zjistil, že z důvodu trvajícího prodlení žalovaného s úhradou úvěru žalobkyně požadovala kromě úhrady dlužné jistiny, přirostlých úroků a náhrady nákladů také smluvní pokutu po zesplatnění (na kterou žalobkyni vzniklo právo dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení) vyčíslenou k datu předžalobní výzvy na částku 1 874,75 Kč a úrok ve výši 100,45 % p.a. z původní jistiny ve výši 60 000 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání neuhrazeného dluhu.
5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že v době žádosti o úvěr dne datum měl žalovaný příjem ze zaměstnání, přičemž v hodnocení bylo uvedeno, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu neurčitou. Zaměstnání žalovaného bylo ověřeno oproti předložené pracovní smlouvě ze dne datum, v níž se však sjednává na dobu určitou do datum. Průměrný čistý měsíční příjem ze mzdy pak byl uveden ve výši 24 000 Kč a ověřen oproti výpisům obratů z účtu. Předložena však byla pouze výplata mzdy za únor 2020, v němž žalovanému náleželo 29 825 Kč, a březen 2020, v němž mu byla vyplacena částka 20 566 Kč. Co se týče měsíčních výdajů žalovaného, ve formuláři byla uvedena částka životního minima 3 410 Kč, se kterou žalobkyně počítala jako s nepominutelnými měsíčními výdaji na jednoho člověka, a dále výdaje žalovaného na bydlení ve výši 1 300 Kč, přičemž jako druh bydlení bylo v hodnocení uvedeno„ jiné“ bez bližší specifikace. Výdaje žalovaného nebyly osvědčeny žádnými listinami. V úvahu přicházelo ověření oproti výpisům z účtu, nicméně předložené výpisy osvědčovaly pouze příjem žalovaného. Žalobkyně uvažovala o volných měsíčních zdrojích žalovaného 18 290 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS a Nebankovním registru klientských informací, v nichž nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti.
6. Soud pokládá popsaný způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného za nedostatečný. Obezřetný poskytovatel úvěru měl nesrovnalosti v první řadě spatřit v délce pracovního poměru. Pokud žalobkyně skutečně ověřovala zaměstnání žalovaného, musela zjistit, že pracovní poměr žalovaného je uzavřen na dobu určitou. Nicméně žalobkyně vycházela z údaje uvedeného žalovaným, a sice že má pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou. Jako nedostatečné se dále jeví ověření příjmu ze zaměstnání za poslední dva měsíce před poskytnutím úvěru. Z uvedeného období nelze s dostatečnou jistotou určit, zda příjem žalovaného je stabilní. Navíc z doložených výpisů z účtu je patrný velký rozdíl mezi měsíčními výplatami mzdy. Další pochyby měla žalobkyně mít ohledně měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně vycházela z výše životního minima a neobvykle nízkých nákladů na bydlení, které ani nebylo dostatečně zjištěno. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru měla trvat na důkladnějším doložení poměrů, v jakých žalovaný žije. Hodnocení, které namísto toho žalobkyně provedla, bylo čistě formální, založené na některých podstatných hodnotách, které ale nebyly osvědčené. Nelze je proto pokládat za dostatečné ověření úvěruschopnosti.
7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Soud posuzoval závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. že o tom nebudou důvodné pochybnosti). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.
10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že vyšla z údajů uvedených žalovaným v hodnocení klienta a současně provedla lustraci existujících závazků žalovaného v příslušných veřejných databázích a rejstřících. Žalobkyně tak na základě zjištěných informací neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Tomuto tvrzení soud nepřisvědčuje, neboť má za prokázané, že poměry žalovaného nebyly zjištěny s náležitou pečlivostí, s níž žalobkyně jako věřitel měla k žalovanému jako spotřebiteli přistupovat. Soud má za to, že nebyly zjištěny skutečné poměry žalovaného (některé poměry nebyly dostatečně ověřeny a některé údaje nebyly vůbec brány v potaz). Soud má tedy důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný byl schopný předmětný úvěr splácet. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S přihlédnutím k výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze konstatovat, že by mezi stranami byla platně sjednána jakákoli peněžitá plnění. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni, oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpaného úvěru, na který žalovaný doposud ničeho neuhradil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný skutečně na úvěr nic neuhradil (resp. žalovaný netvrdil ani neprokázal opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 60 000 Kč, a to společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 192 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 15 192 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 60 000 Kč, představuje úspěch 24 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 76 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 52 % jí vzniklých nákladů řízení.
15. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) ve výši 2x 4 260 Kč podle § 8 odst. 1 , § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel dvakrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT a z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 1 915,20 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 11 035,20 Kč.
16. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (52 %) ve výši 5 738,30 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.