Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 227/2021-22
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2.192,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.192,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.192,76 Kč od 11.8.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.192,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.192,76 Kč od 11.8.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 2.192,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o zřízení a vedení účtu. Nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na uvedeném účtu vznikl záporný zůstatek – nepovolený debet, o čemž byl žalovaný informován. Jelikož žalovaný nepovolený debetní zůstatek nevyrovnal, žalobkyně využila svého práva a účet k 10.8.2020 zrušila, přičemž debetní zůstatek činil 2.192,76 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 2.192,76 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že účastníci řízení dne datum uzavřeli smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného účet. Smlouvou o povoleném debetu ze dne datum byl žalovanému na účtu povolen debet do výše 2.000 Kč. Jelikož žalovaný na běžném účtu připustil vznik nepovoleného debetu ve výši 2.192,76 Kč, o čemž byl žalobkyní informován, a který neuhradil, žalobkyně proto dopisem ze dne 27.7.2020 odstoupila od uzavřené smlouvy, v důsledku čehož došlo ke zrušení účtu, když současně nastala splatnost veškerých pohledávek vzniklých v souvislosti s uzavřenou smlouvou. Celková dlužná částka k 10.8.2020 činila 2.192,76 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužnou částku ničeho nezaplatil.
5. Lze tak uzavřít, že žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil částku 2.192,76 Kč.
6. Po právní stránce se jedná o spor z platně v písemné formě uzavřené smlouvy o běžném účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“). S ohledem na absenci příslušných ujednání bylo sjednání kontokorentu ve výši 2.000 Kč posouzeno dle právní úpravy smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ . Na tomto základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit (§ 2395 NOZ ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ ). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit nejen nesplacenou část kontokorentu ve výši 2.192,76 Kč, nýbrž i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a.t. ”) z tarifní hodnoty ve výši 2.192,76 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. , z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.