Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 23/2021-73
Okresní soud v Prostějově rozhodl soudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 33.500 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se ohledně částky 860,50 Kč zastavuje.
II. Žaloba se ve zbývající části ohledně částky 33.500 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.046,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 14,21% ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se ohledně částky 860,50 Kč zastavuje. II. Žaloba se ve zbývající části ohledně částky 33.500 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.046,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 14,21% ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 5. 1. 2021 domáhal proti žalovanému ve výroku uvedeného peněžního plnění, včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále též právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva), na základě níž poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tuto částku včetně Poplatku ve výši 21.000 Kč, tj. 46.000 Kč, v 16 měsíčních splátkách po 2.875 Kč. Žalovaný povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně ani včas a ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dluh na jistině činil 20.000 Kč, proto je povinen uhradit tuto zbývající část jistiny, smluvní pokuty, jejichž výše vyplývá ze Smlouvy, ve výši 13.500 Kč a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu do 20. 5. 2020, ve výši 5.906,64 Kč, dále dohodnutý úrok z úvěru 14,21% ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z téže jistiny, od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobce tento dluh nezaplatil žalovanému ani na základě předžalobní výzvy. Žalobce tvrdil, že je oprávněn požadovat peněžní plnění po žalovaném, neboť s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne 24. 6. 2020 Smlouvu o postoupení pohledávek a žalovaný za období od postoupení pohledávek ničeho na tomto dluhu neuhradil.
Žalobce na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání schopnosti žalovaného úvěr zaplatit a doložení listin, doplnil žalobní tvrzení podáním ze dne 25. 3. 2021, kde tvrdil, že právní předchůdce žalobce splnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, poukázal na informace zaznamenané v Žádosti o úvěr ze dne 9. 12. 2015, na základě jejich vyhodnocení byla teprve se žalovaným Smlouva uzavřena. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, uvedených v Žádosti o úvěr s ohledem na to, že žalovaný v případě nepravdivých údajů se vystavoval nebezpečí trestnímu stíhání. Součástí doplnění žalobních tvrzení byl i výpočet smluvní pokuty za období od 7. 7. 2016 do 28. 4. 2018. S ohledem na provedený propočet žalobce vzal žalobu pro částku 860,50 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od 3. 4. 2017 do 20. 5. 2020 zpět. Dále požadoval po žalovaném plnění tak, jak je uvedeno v odstavci II tohoto výroku. K doplněným žalobním tvrzením doložil žádost o poskytnutí úvěru z 9. 12. 2015 a dohodu o pracovní činnosti z 1. 9. 2015.
3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle § 49 odst. 4 , za použití § 57 odst. 2 o.s.ř. dne 29. 3. 2021, nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný rovněž nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. považuje za doručené dne 14. 6. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. K jednání se nedostavil žalobce, ani jeho zástupce, kteří se z jednání omluvili a souhlasili, aby soud rozhodl bez jejich přítomnosti, proto soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. , věc projednal bez přítomnosti účastníků řízení. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a na základě provedeného dokazování listinnými důkazy navrženými a předloženými žalobcem a to konkrétně: oznámením o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, smlouvou o úvěru z datum, předpisem splátek ke smlouvě o úvěru, přehledem plateb žalovaného, výzvou k plnění podle § 142a o.s.ř, ze dne 17. 12. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek z datum, strana 18 ze Seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny pohledávek, dodatku číslo ke Smlouvě o postoupení pohledávek z datum, podacím lístkem z 18. 12. 2020, poštovními poukázkami, žádostí o poskytnutí úvěru, dohodou o pracovní činnosti z 1. 9. 2015 a scoringovou kartou úvěru žalovaného, z nichž učinil následující skutková zjištění a dopěl k tomuto skutkovému stavu projednávané věci.
4. Ze Smlouvy soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu, na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému proti podpisu Smlouvy peněžní prostředky a to v hotovosti ve výši 25.000 Kč, s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21.000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku 46.000 Kč zaplatit v 16 měsíčních splátkách ve výši 2.875 Kč. Součástí Smlouvy byl též předpis splátek ke Smlouvě o úvěru, dle kterého měl žalovaný postupovat a svoji povinnost ze Smlouvy plnit. Z přehledu plateb uskutečněných žalovaným z titulu Smlouvy soud vzal za prokázané, že žalovaný na tento dluh v období od 9. 12. 2015 do 27. 8. 2018 uhradil celkem částku 26.860,50 Kč. V důsledku nečinnosti žalovaného právní předchůdce žalobce postupoval v souladu se Smlouvou a úvěr ke dni 2. 4. 2017 zesplatnil a z tohoto důvodu mu vzniklo právo na uhrazení částky tak, jak bylo uvedeno a je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Právní předchůdce žalobce tuto pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum s účinností od 8. 7. 2020 (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek, strany 18 Seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdce žalobce změnu věřitele oznámil žalovanému (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný kromě žalobcem tvrzených a doložených částek ani dodatečně na výzvu podle § 142a o.s.ř. nic nezaplatil, alespoň tuto skutečnost netvrdil a nedoložil. K prokázání jednání právního předchůdce žalobce, že v souladu se zákonem s odbornou péčí zjišťoval schopnost žalovaného zaplatit, žalobce doložil spolu s doplněním žaloby žádost o poskytnutí úvěru, ze dne 9. 12. 2015, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti svého zaměstnavatele jméno příjmení, s průměrným měsíčním příjmem 9.900 Kč („ +bokem 10.000 Kč“), s průměrnými měsíčními výdaji 28.000 Kč, příjmy 45.000 Kč, v žádosti uvedená jako spoludlužník jméno příjmení byla zaměstnána„ Pěstounská péče“, s příjmem 25.000 Kč. Dále byla doložena dohoda o pracovní činnosti, ze které zjistil, že žalovaný má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti – pomocné zednické práce na dobu od 1. 9. 2015 do 1. 9. 2016, za odměnu 9.900 Kč měsíčně. Ze scoringové karty k úvěru číslo (Smlouva) soud zjistil, že žalovaný dosáhl 48 bodů a podle bodových limitů je schopen úvěr splácet. V této kartě bylo v kolonce zaměstnání připsáno 10 bodů, protože má v rozporu se zjištěním z dohody o pracovní činnosti, sjednánu pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Soud tak zjistil, že ve scoringové kartě bylo vycházeno z jiných, než doložených údajů. Další listin y, kterými právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr zaplatit, nebyly předloženy, proto soud nemohl učinit další skutková zjištění týkající se této skutečnosti. Soud nemohl odstranit vzniklé pochybnosti, neboť zástupce žalobce, ani žalobce se k jednání nedostavili bez řádné omluvy a tím se vzdali práva být poučeni ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. , aby tuto spornou skutečnost odstranili a prokázali zákonné jednání právního předchůdce žalobce.
5. Soud přihlédl k procesnímu jednání žalobce, které učinil v podání označeném jako doplnění žaloby, ve kterém vzal žalobu ohledně částky 860,50 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení zpět, a proto postupoval podle ust. § 96 odst. 1 ,2 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (odst. I. výroku).
6. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
10. Soud na základě zjištěného skutkového stavu učinil tento následující právní závěr.
11. Mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba (dále též úvěrujícím) a žalovaným (dále též spotřebitelem) byla dne datum uzavřena Smlouva, podle jejich podstatných náležitostí odpovídá smlouvě o úvěru podle ust. § 2395 o.z. a násl. Na základě této Smlouvy byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty žalovanému peněžní prostředky a to v hotovosti proti podpisu Smlouvy ve výši 25.000 Kč. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely zák. číslo zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr. Soud přitom poukázal i na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy mimo jiné řádně posoudit schopnost spotřebitele řádně splácet poskytnutý úvěr. Bylo zjištěno, že úvěrující vycházel pouze z údajů uvedených spotřebitelem v žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta a to je podle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní úpravě § 9 odst. 1 zák. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem spotřebitele získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva, kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech aj. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá a soudu nedoloží, ač svoji ledabylostí, nebo z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jeho prohlášení a vyplnění žádosti. Úvěrující nemůže v této situaci dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák, č. 145/2010 Sb. , ve znění platném ke dni podpisu Smlouvy. Za tohoto stavu věci pak není na místě, aby úvěrující spotřebiteli úvěr poskytnul, neboť si úvěrující nemůže být jistý, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Ostatně nelze odhlédnout právě od skutečnosti, že v případě, kdy by úvěruschopnost spotřebitele úvěrující řádně posoudil, tak by mohl popř. zjistit, že spotřebitel nebude úvěr schopen řádně splácet a dostane se do prodlení s úhradou splátek. Za takové situace by obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr ani neposkytl. V tomto konkrétním případě úvěrující si obezřetně nepočínal. Úvěrující měl k dispozici dohodu o pracovní činnosti, ze které měl a mohl zjistit, že byla uzavřena toliko od 1. 9. 2015 do 1. 9. 2016 a spotřebitel měl měsíčně k dispozici částku 9.900 Kč. Z tohoto je jisté, že po 1. 9. 2016, to je ještě v době, kdyby poskytnutý úvěr podle dohodnutého měsíčního kalendáře nebyl splacen, spotřebitel neměl k dispozici pravidelný příjem. To, že v žádosti uvedl, že má dalších 10.000 Kč tzv. bokem, na tomto závěru nemůže nic změnit. Tato částka byla nejistá, dokonce je otázkou, zda byla vůbec zdaňována a zda nebyla poskytována v rozporu s právním řádem ČR. Rovněž další údaj uvedený v žádosti, že jméno příjmení, má příjem z titulu pěstounské péče ve výši 25.000 Kč, nebyla ničím doložena. Za takto zjištěného skutkového stavu je možno po právní stránce uzavřít, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má proto za to, že žalobce má právo v tomto případě požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal v hotovosti od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a proto je povinen tyto peněžní prostředky z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1 ,2 o. z.). Soud zjistil, že žalovaný podle tvrzení a předložených listin, zejm. přehledu plateb žalovaným na úhradu dluhu vyplývajícího ze Smlouvy uhradil celkem částku 26.860,50 Kč, tedy nejen že bezdůvodné obohacení žalobci (popř. jeho právnímu předchůdci) vrátil, ale nad rámec této zákonné povinnosti uhradil částku 1.860,50 Kč, o kterou se obohatil. Soud z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu, poté, co zčásti bylo řízení zastaveno, zamítl (odst. II. výroku).
12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. , neboť žalovaný byl procesně zcela úspěšný (částečné zpětvzetí žaloby zavinil žalobce) a měl by právo na plnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).