Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 252/2020-30

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o: 10 139 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 595 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 544 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 544 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 595 Kč od

21. 1. 2020 do 29. 3. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 595 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 544 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 544 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 595 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 3. 2021. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 139 Kč se zákonným úrokem

z prodlení z částky 10 139 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že žalovaná se žalobkyní uzavřely dne 26. 11. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 14 544 Kč (skládající se z půjčené částky 8 000 Kč a souhrnného poplatku 6 544 Kč), podle které měla splácet týdně 243 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná ovšem splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 4 405 Kč vydělila týdenní splátkou 243 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 8. 4. 2019 a datum prodlení ke dni 21. 1. 2020. Žalobkyně v žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 20. 1. 2020. Zaplacená částka 4 405 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497 % a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 10 139 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny 5 511 Kč (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku 4 628 Kč

(z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek

v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Souhrnný poplatek 6 544 Kč (výše při vyplacení půjčky) zahrnoval úročení půjčky (1 584 Kč), poplatek za administrativní činnost (2 400 Kč), odměna obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek (2 560 Kč). Částka nesplaceného souhrnného poplatku představuje 4 628 Kč, přičemž úrok tvoří 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost (1 697 Kč), odměna obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek (1 811 Kč). K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o., kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u jejich společnosti, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, a to na základě sofistikovaných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 26. 11. 2018 na dobu 60 týdnů, tedy splatnost celého úvěru připadá na 20. 1. 2020. Žalobkyně uvedla v žalobě jako datum splatnosti den 8. 4. 2019 na základě výpočtu, kdy vydělila celkem zaplacenou částku 4 405 Kč a rozpočetla ji na jednotlivé předpisy týdenní splátek. V takovém případě by žalovaná uhradila řádně pouze prvních 16 splátek z 60 předepsaných, z nich poslední řádně zaplacenou ke dni 1. 4. 2019. Počínaje 17. splátkou naplánovanou na 8. 4. 2019 byla žalovaná v prodlení, neboť tuto uhradila jen z části. Žalobkyně nevyužila své právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky po neuhrazení jedné splátky, v termínu splatnosti další splátky. I když žalovaná byla v prodlení se splácením od 8. 4. 2019, žalobkyně ponechala žalované dostatečnou lhůtu k uhrazení zbylé dlužné částky, když žalobkyně zaslala výzvu k úhradě celé dlužné částky až dne 30. 4. 2020. Žaloba byla následně podána

10. 11. 2020, tedy lhůta 30 dnů byla několikrát překonána.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobkyně ani žalovaná se nedostavily k jednání soudu, čímž se zbavily práva být poučeny ve smyslu ustanovení

Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že dne 26. 11. 2018 žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, úvěr byl poskytnut jako hotovostní bezúčelový. Doba trvání úvěru 60 týdnů. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % p. a., úrok tedy ve výši 1 584 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 560 Kč. Celková částka, kterou je třeba zaplatit byla sjednána ve výši 14 544 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit uvedenou částku v 60 týdenních splátkách po 242,40 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 3. 12. 2018. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že od žalobkyně v hotovosti převzala jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč. V části smlouvy nazvané Prohlášení Klienta je uvedeno, že klient prohlašuje, že veškeré informace, údaje a podklady, které společnosti poskytl, jsou úplné, pravdivé a správné a že nezamlčel žádné skutečnosti podstatné pro uzavření smlouvy.

4. Z evidenční karty klienta podepsané dne 26. 11. 2018 žalobkyní a žalovanou, že žalovaná v této uvedla počet osob žijících v domácnosti 2, počet vyživovaných osob v domácnosti 1, typ bydlení spolubydlící, vdaná majitel vozu, majitel nemovitosti ne, že neměla někdy úvěr u společnosti, v údajích o zaměstnání uvedla DPČ/DPP a jiné – mat. dovolená, zdroj příjmu mzda 9 095 Kč, státní podpora 7 600 Kč, celkem měsíční příjmy domácnosti 16 695 Kč, z výdajů životní výdaje na bydlení 6 489 Kč, životní minimum na ověření 4 410 Kč, životní výdaj jiné (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.) 1 500 Kč, disponibilní zůstatek 4 296 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou v kartě zaškrtnuty potvrzení o příjmu a výplatní páska.

5. Z interního výpis žalobkyně – informací o smlouvě číslo že byla zaplacena částka 4 405 Kč.

6. Z nedatovanéy nazvané předžalobní výzva, že žalobkyně sdělovala žalované, že ke dni

30. 4. 2020 dluží po splatnosti 10 139 Kč, které jsou splatné dne 20. 1. 2020, dále že účtují poplatek za upomínku 300 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je v prodlení a že z dlužné částky narůstá úrok z prodlení, které by neúčtovali za předpokladu uhrazení jistiny v náhradní lhůtě splatnosti do 5 dnů od doručení upomínky. V opačném případě se budou domáhat svých nároků soudní cestou.

7. Z podacího archu, že dne 30. 4. 2020 byla předána k poštovní přepravě zásilka určená pro žalovanou.

Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Žalovaná a žalobkyně dne 26. 11. 2018 podepsalyu označenou jako smlouva o úvěru

a žalobkyně téhož dne vyplatila žalované v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit kromě částky 8 000 Kč úrok 1 584 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 560 Kč. Celková výše, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, činila 14 544 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 70,89 % ročně. Žalovaná se zavázala zaplatit uvedenou částku v 60 týdenních splátkách po 242,40 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 3. 12. 2018. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací sdělených žalovanou, a to že počet vyživovaných osob v domácnosti je jedna, že je zaměstnána na DPP/DPČ s příjmem 9 095 Kč čistého měsíčně, pobírá státní podporu 7 600 Kč, že životní výdaje na bydlení činí 6 489 Kč, a jiné výdaje domácnosti že činí 1 500 Kč, a životní minimum že činí 4 410 Kč. Dle zákaznické karty měly být ověřeny tyto dokumenty: potvrzení o příjmu a výplatní páska. Tyto dokumenty nebyly žalobkyní přes výzvu soudu předloženy. Žalovaná na svůj dluh uhradila 4 405 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky poprvé dne 29. 3. 2021, kdy byla žalované doručena žaloba.

9. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně měla k dispozici dokumenty, o nichž žalobkyně tvrdila, že z nich vycházela při ověřování úvěruschopnosti, že byly jakkoliv ověřeny výdaje žalované a že žalované byla doručena předžalobní výzva.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),

a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech

a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovanou, a to konkrétně, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 9 095 Kč, dále že pobírá státní podporu 7 600 Kč, že má výdaje v celkové výši 12 399 Kč, do nichž zahrnula výdaje na bydlení 6 489 Kč a náklady životního minima pro jednu dospělou osobu ve výši 4 410 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že žalobkyně měla k dispoziciy tato tvrzení prokazující, jak jsou uvedeny v zákaznické kartě. Zároveň nebylo prokázáno, že by si žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalované či její životní náklady (zejména, zda nemá ještě další závazky a jakou má ve vztahu k nim platební historii). Pokud tak žalobkyně neučinila v situaci, kdy tvrzené příjmy žalované byly pod hranicí čisté minimální mzdy za rok 2018, a žalovaná musela být saturována dávkami státní sociální podpory, lze dle soudu uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne 26. 11. 2018 vyplatila v hotovosti částku 8 000 Kč a že žalovaná zaplatila částku 4 405 Kč. Žalovaná pak sama v řízení nenamítala další žádné vzájemné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 3 595 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ( o. z.), ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením o. z. den následující po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, neboť doručení předžalobní výzvy nebylo žalobkyní prokázáno a domněnku dojití dle ustanovení o. z. je možno aplikovat pouze na zásilky prokazatelně doručené. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení věta před středníkem jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.

18. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle písmeno j) o soudních poplatcích v účinném znění, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1 000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 800 Kč, doplatit proto zbývá 200 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.