Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 68/2021-61
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 33 319 Kč s příslušenstvím
takto:
1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 15 322 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši
1 685 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
4. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 846,11 Kč zamítá.
5. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 155,53 Kč zamítá.
6. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
1. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 4 497 Kč zamítá.
2. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 579,70 Kč zamítá.
3. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 723,85 Kč zamítá.
4. Žaloba se co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 406,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
5. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 406,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 15 322 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. 3. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 685 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 4. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 846,11 Kč zamítá. 5. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 155,53 Kč zamítá. 6. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. 1. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 4 497 Kč zamítá. 2. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 579,70 Kč zamítá. 3. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 723,85 Kč zamítá. 4. Žaloba se co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 406,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. 5. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 406,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 319 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 24. 4. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit nad rámec jistiny úrok 2 800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a životní pojištění 522 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2018. Právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 9. 2016 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit nad rámec jistiny úrok 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a životní pojištění 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 22. 10. 2017. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná částka 28 822 Kč (tj. dlužná jistina 20 000 Kč a dlužné úhrady za služby 8 822 Kč), kdy žalobkyně požaduje dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 531,11 Kč (počítaný z částky 20 000 Kč od 12. 6. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok 7 155,53 Kč (tj. úrok 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 6. 2018 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení a úrok 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovanou částku dále představuje dlužná částka 4 497 Kč (tj. dlužná jistina 3 406,63 Kč a dlužné úhrady za služby 1 090,37 Kč), kdy žalobkyně požaduje dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 579,70 Kč (počítaný z částky 3 406,63 Kč od 30. 10. 2017 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok
1 723,85 Kč (tj. úrok 23,72 % ročně z částky 3 406,63 Kč od 23. 10. 2017 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení a úrok 23,72 % ročně z částky 3 406,63 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.
3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne
24. 4. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 20 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 35 322 Kč (jistina 20 000 Kč, úrok 2 800 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a pojištění 522 Kč) v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Dle smlouvy byla část úvěru ve výši 8 607 Kč použita k refinancování předchozího úvěru žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně (č. smlouvy číslo) a částku 11 393 Kč převzal žalovaný v hotovosti. Žalovaný uhradil dle žaloby částku 6 500 Kč. Dle karty zákazníka ze dne 24. 4. 2017 žalovaný v době poskytnutí úvěru bydlel v pronajatém bytě, jeho měsíční příjmy činily částku 23 000 Kč a výdaje částku 13 620 Kč (tj. na bydlení 5 000 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, splátky úvěrů 3 620 Kč a další výdaje 500 Kč). Dle smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne 11. 9. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 17 690 Kč (jistina 10 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, úrok 1 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a životní pojištění 290 Kč) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný podpisem na smlouvě. Žalovaný dle žaloby uhradil částku 13 193 Kč. Dle karty zákazníka ze dne 10. 9. 2016 žalovaný v době poskytnutí zápůjčky bydlel v pronajatém bytě, jeho měsíční příjmy činily částku 20 200 Kč a výdaje částku 13 500 Kč (tj. nájemné 5 400 Kč, výdaje domácnosti
4 000 Kč, splátky úvěrů 3 600 Kč a další výdaje 500 Kč). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne datum. Žalovanému byla dle poštovního podacího lístku a předžalobní výzvy zaslána dne 23. 2. 2021 výzva ze dne 22. 2. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.
4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník “), v případě smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2017 dle zákona
č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a v případě smlouvy ze dne 11. 9. 2016 dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného do
30. 11. 2016. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla jednak uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a jednak smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku .
5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Na předmětné smlouvy je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu
§ 1810 a násl. občanského zákoníku , neboť tyto smlouvy uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.
7. Při svém rozhodnutí vyšel soud ze zjištění shora uvedeného o uzavření smluv za podmínek v nich sjednaných, o poskytnutí dohodnutého úvěru způsobem shora uvedeným, o poskytnutí dohodnuté zápůjčky způsobem shora uvedeným, o částečných úhradách ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smluv samotných, z karet zákazníka a smlouvy o postoupení pohledávek.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019). Zákonná úprava realizovaná zákonem
č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
12. Podle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. To znamená, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, apod.), jinak je smlouva absolutně neplatná.
13. Schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto musí věřitel mimo jiné analyzovat spotřebitelův rozpočet, a to jak ohledně jeho příjmů, tak ohledně jeho výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnání či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele, včetně splátek jiných úvěrů. (srovnej např. rozsudek KS Praha sp.zn. 22 Co 293/2020 ze dne 16. 2. 2021).
14. Soud se zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 24. 4. 2017 a smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 9. 2016, a to z pohledu toho, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovanými zákony ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním obou smluv a jejich uzavíráním z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. Žalobkyně soudu nedoložila žádné listinné důkazy, kterými by prokázala, že byla dostatečně zjišťována úvěruschopnost žalovaného dle citových zákonů o spotřebitelském úvěru. Samotná tvrzení obsažená v kartách zákazníka, nemohou obstát. Přitom nelze z předložených karet zákazníka zjistit, jakým způsobem žalobkyně došla k závěru o dostatečné disponibilitě žalovaného, a jakým způsobem konkrétně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho příjmy, ale i výdaje.
15. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumaných smluv tak, že tyto považuje za absolutně neplatné pro porušení povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když v žalobě chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalovaného, splácet poskytnutý úvěr a zápůjčku a tyto skutečnosti nevyplývají ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů, když žalobkyně doložila soudu pouze karty zákazníka. Karty zákazníka pak obsahují informace sdělené žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně, avšak žalobkyně tvrzení uvedená v kartách nikterak nepodložila, resp. nedoložila důkazy prokazující tato tvrzení. Z předložených listinných důkazů také nevyplývá, zda a jakým způsobem byla prověřována ekonomická stránka žadatele z pohledu veřejně dostupných rejstříků dlužníků, vedených exekucí, insolvence atd., neboť pokud by tak učinila, zjistila by, že je proti žalovanému vedena řada exekučních řízení, kdy žalovaný neplní ani svou vyživovací povinnost, žalovanému pak byl poskytnut úvěr smlouvou ze dne 24. 4. 2017 na refinancování dalšího úvěru sjednaného u právní předchůdkyně žalobkyně. Tyto skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala a nevyvodila z toho relevantní závěr o neschopnosti žalovaného splácet další úvěr a další zápůjčku.
16. Převzetím úvěru a zápůjčky bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ), a to v rozsahu, ve kterém nebyly převzaté částky dosud uhrazeny. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny z titulu smlouvy ze dne 24. 4. 2017, v ostatním žalobu zamítl, neboť jistina z titulu smlouvy ze dne 11. 9. 2016 byla žalovaným uhrazena. Takto převzal žalovaný dle smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2017 částku 20 000 Kč a vrátil pouze částku 6 500 Kč, dluží tak žalobkyni stále částku 13 500 Kč, a proto mu soud uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 13 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 685 Kč (tj. úrok 8,5 % ročně z částky 13 500 Kč od 12. 6. 2018 do 29. 11. 2019). Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se s úhradou dostal do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.
17. Dále žalovaný převzal dle smlouvy o půjčce ze dne 11. 9. 2016 částku
10 000 Kč a vrátil částku 13 193 Kč, nedluží tak žalobkyni z titulu této smlouvy ničeho, a proto soud v této části žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku.
18. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).