Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 61/2021-35

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 4.812 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.621 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 1.621 Kč od datum do zaplacení, do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3.191 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.933 Kč od datum do datum a z částky 2.312 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.621 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 1.621 Kč od [datum] do zaplacení, do dvou měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3.191 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.933 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2.312 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 4.812 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela žalobkyní dne datum za použití prostředků komunikace na dálku, na základě které byl žalované poskytnut úvěr do výše 20.000 Kč. Žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve výši celkem 4.437 Kč. Na svůj dluh zaplatila celkem 2.816 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 4.437 Kč a poplatků ve výši 3.191 Kč, celkem

7.628 Kč, od této částky jsou odečteny úhrady žalované 2.816 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

3. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Podle ust. , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu, ve které se právnická osoba zavázala poskytnout žalované jako zákazníkovi vybraných e-shopů možnost zaplatt ta zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení, tedy že uhradí za žalovanou e-shopům kupní cenu zboží a žalovaná v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí ve lhůtě 14 dnů od doručení zboží se zavazuje zaplatit kupní cenu žalobkyni. Limit takto odložených plateb byl sjednán do výše 20.000 Kč. Žalovaná využila služeb žalobkyně v celkové výši 4.437 Kč a dle obchodních podmínek měla tedy hradit žalobkyni nejen kupní cenu zboží ale také poplatky za prodloužení splatnosti. Žalovaná uzavřela se žalobkyní ujednání, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána na základě informací poskytnutých žalovanou, dle kterých je žalovaná svobodná a má jedno dítě, její příjem ze zaměstnání je

17.000 Kč a výdaje činí 2.000 Kč. Výdaje žalované nejsou nijak specifikovány. Dále žalobkyně ověřila stav předchozích závazků žalované z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z databáze SOLUS, vždy s negativním výsledkem. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a má jedno dítě (ročník 2009).

6. Soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení , a to v režimu spotřebitelského úvěru dle zákona číslo Sb.

7. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je

9. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle a 2 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

11. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

12. Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že žalovaná uvedla měsíční příjem 17.000 Kč s měsíčními výdaji 2.000 Kč bez bližší specifikace. Tyto náklady neodpovídají ani statistickým údajům o průměrných nákladech domácnosti a životním minimu dospělého jedince. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.

13. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla žalované spotřebitelský úvěr do výše 20.000 Kč, ačkoli bylo vysoce pochybné, zda je schopna splácet sjednaný peněžní závazek. Je zjevné, že žalobkyně zcela rezignovala na svoji povinnost posoudit také základní výdaje žalované na bydlení, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na výživu žalované a nezletilého dítěte. Částka 2.000 Kč uváděná žalovanou je naprosto nereálná. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem, není postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pokud nejsou řádně vyhodnoceny alespoň základní výdaje.

14. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když bez dostatečných podkladů vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalované, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Za popsané situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po žadateli doplnění informací k jeho majetkové situaci (k jejím ýdajům). Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele – skutečnou výši mzdy, výši příjmů rodinné domácnosti, náklady na bydlení, náklady na dopravu do zaměstnání. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o skutečných výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr až do výše 20.000 Kč poskytnout.

15. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne datum.

25. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 4.437 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila 2.816 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 1.621 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 1.621 Kč přiznal soud žalobkyni tento úrok ode dne následujícího po dni, který stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, tj. od datum do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.

26. V souladu s ustanovením a s odkazem na ustanovení věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalované v řízení, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době dvou měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 4.812 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 1.621 Kč. V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná v rozsahu 33%. S ohledem na uvedený rozdíl mezi procentním úspěchem a neúspěchem obou účastníků by příslušela náhrada nákladů řízení žalované, které však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.