Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
41 C 40/2021-17
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 450 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu, jímž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 2.912 Kč s úrokem z prodlení od 16. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10% ročně jako smluveného poplatku, částky 2.500 Kč jako nákladů na uplatnění pohledávky a částky 3.338 Kč jako smluvní pokuty.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu, jímž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 2.912 Kč s úrokem z prodlení od 16. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10% ročně jako smluveného poplatku, částky 2.500 Kč jako nákladů na uplatnění pohledávky a částky 3.338 Kč jako smluvní pokuty. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 17.450 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 14. 2. 2020 s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.200 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne 14. 2. 2020. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2.912 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 15. 3. 2020, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky právnická osoba, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to příjmení, který právnická osoba zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost právnická osoba anonymizováno má za to, že tento příjmení je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Celková výše dluhu žalovaného, kde dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje činí 16.612 Kč. Jistina + Poplatek činí 14.112 Kč. Účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného činí 2.500 Kč Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 3.338 Kč (S ohledem § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru, a rozhodnutí žalobce nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobce vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru). Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 2. 11. 2020, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil. Právní zástupce žalobce byl soudem vyzván, aby doplnil skutková tvrzení a důkazy k tomu, jak byla ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. věřitelem prověřována úvěruschopnost žalovaného. Právní zástupce žalobce sdělil, že k uvedenému nechce nic dodat; pro případ, že by soud neshledal smlouvu za platně uzavřenou, žádá o přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení.
2. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil.
3. Soud provedl důkazy předložené mu žalobcem.
4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že dne 14. 2. 2020 uzavřel žalobce s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému prostředky ve výši 11.200 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit včetně dohodnutého poplatku do 15. 3. 2020. Výpisem z účtu bylo žalobcem prokázáno, že žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.200 Kč zaslal na účet. Předžalobní výzvou včetně podacího archu žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky.
5. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
Žalobce předal při podpisu smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 11.200 Kč z důvodu jednání o uzavření této smlouvy. Tyto prostředky byl žalovaný povinen vrátit, dosud tak však neučinil a byl proto vyzván právním zástupcem žalobce a upozorněn na možnost soudního vymáhání této částky.
6. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o zápůjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“).
7. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86, je smlouva neplatná.
9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze co do žalované jistiny. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Dle shora citovaných zákonných ustanovení však bylo povinností úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr mu poskytnou jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobce před uzavření smlouvy o úvěru s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, je smlouva v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti.
10. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobce s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru právo na vrácení toho, co plnil, tedy vrácení nesplacené jistiny ve výši 11.200 Kč. Proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobci částku ve výši 11.200 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Spolu s touto částkou je žalovaný povinen podle § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného.
11. Výrokem II pak soud zamítnul žalobu v rozsahu, jímž se žalobce domáhal zaplacení poplatku, nákladů na uplatnění pohledávky a smluvní pokuty, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebyly tyto nároky řádně ujednány.
12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobce ve sporu byl zhruba shodný jako jeho neúspěch.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
Neplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.